Výlety

 

Na pomezí pískovce a čediče

Moc se mi líbí, jak příroda žije, aniž by znala čas. Natož aby na něm byla závislá, jako jsme my lidé. Jaké by to bylo, zapomenout, kolik je hodin nebo co je dnes za den?

 

Rybníky, chmelnice a nízké Brdy

Horské kolo je úžasný nástroj k poznávání přírody a krajiny. Zvláště pak takové, o které si myslíme, že není až tak atraktivní. V kombinaci s obytným autem v mých očích nepřekonatelný.

 

Povltavské toulání

Řeky mi připadají pro krajinu stejně důležité, jako hlavní tepny pro život člověka. Řeky si odedávna tekly podle svého uvážení, než se jim do života začal navážet člověk.

 

Poslední hrátky s bělokarpatskou milenkou

Dlouho mi nebylo tak blaženě, jak v ty květnové dny v kopcích nad Nedašovem na česko slovenském pomezí, na jižním okraji země valašské, na severním okraji Bílých Karpat. Jak je komu libo.

 

 

Tento způsob svátků velikonočních, zdá se mi ....

Tento způsob svátků velikonočních, zdá se mi poněkud nešťastným. Tak by se dal parafrázovat známý výrok postavy Vančurovy knihy k představě prožití krásných jarních dnů, kterou se nám snažili vnutit vůdci národa v době bacilové, tedy zjara 2020.

 

Žítková a Velký Lopeník

Žítková mě absolutně dostala do kolen. Měl jsem do doby návštěvy téhle vsi pocit, že Bílé Karpaty znám celkem dobře, už jsem v nich pár dní pobyl. Když jsem spatříl Žítkovou, všechno se otočilo, nevím nic o Bílých Karpatech.

 

Úsměvné počátky výletů obytňákem - Slavkovský les

Úsměv mi dnes hraje ve tváři, když si vzpomenu na květen 2008 a první vícedenní výlet obytným autem. Vestavba Adria tehdy skoro měsíc naše domácí hostila čtyři členy posádky po dobu čtyř dní.

 

Bílé Karpaty dosahují vrcholu na Javořině

Že by Blatnice pod sv. Antonínkem nepatřila do Bílých Karpat? Kdo zkusí vyjet na kole k poutnímu místu, dobře potrénuje na pozdější výlet na Velkou Javořinu, nejvyšší vrchol táhlého pohoří.

 

Bílé Karpaty začínají od jihu

Kdo někdy zavítá do oblasti vinic, sklípků a lahodného moku, nemohl se pohledem nesetkat se siluetou hřebene Bílých Karpat.

 

Vysočina v atmosféře strachu

Výlet v husté atmosféře strachu. Jedni se báli bacilů, druzí těch nařízení poslušných, "zodpovědných", a médii vystrašených. A ti první se pak báli ještě víc, protože těch druhých, a ti druzí zrovna tak.

 

Do pískovců Lužických hor

Lužické hory jsou také moje milované :-), mám je už hodně projeté na kole i prochozené, i z německé strany. Stále se sem rád vracím.

 

 

Křivoklátskými lesy s Igorem a Jitkou kdysi v dobách dávných

Tuten výlet, jak by řekli Plzeňácííí, zahajoval mou druhou sezónu v opravdovém obytném autě. Pozvání přišlo od Igora s Jitkou z Rokycan. A já jsem vrčel, protože jsem chtěl jezdit na kole a místo toho jsem "musel" chodit pěšky.

 

Obytňákem do pražských sídlišť

Před pár týdny jsme potřebovali být den v Praze, uprostřed jednoho z proslulých krabicovitých sídlišť. Chvíli jsme dumali, jak z takové povinnosti vyrobit výlet obytňákem. V neděli večer cestou domů už jsem se jen radostně podivoval, jak pěkné dva dny jsme i při této zvláštní příležitosti v obytném autě prožili.

 

Tam, kde zabili největšího dobrodruha českých dějin

Miluji mapy, než jsem objevil ty v počítači a v telefonu, vozil jsem s sebou v autě takové těžké šanony. Jedno se jmenovalo Turistický atlas a druhé Lexikon turistických zajímavostí.

 

Do křivoklátských lesů kolem Zbiroha

Předem hlásím, že tento výlet jsem slepil ze dvou jiných výletů. Protože se nějak stalo, abych kolem Zbiroha pobyl jen jeden den, protože se mi kolem Zbiroha moc líbí, protože jsem se za tři roky vrátil. Křivoklátsko brdské pahorky si labužnicky prohlížím každou cestou pod D5.

 

Zasněžené velikonoce na moravsko rakouském pomezí

Velikonoční svátky, jak proměnné je datum jejich oslav, tak proměnné jsou touhy slavících. Někdo se poukouší vybouřit své sklony k násilí, jiní sbírají trofeje v podobě vajec i panáků. Věřící míří do kostelů, sezónní karavanisté pořádají první výlety.

 

 

Kde teče řeka Ohře, maj´ se lidi dobře

Jsou výlety, které si člověk vymyslí a hned jede. Jsou však také výlety, které z nějakého důvodu trochu odsouvá, z paměti nebo plánů stejně jen tak nevypadnou. A jednou přijde ta správná chvíle.

 

Předjaří na Kaczawách

Severní, polské podhůří pohraničních Krkonoš a Jizerských hor mě vždycky překvapí. Nezajíždím sem výletovat příliš často, možná proto znovu a znovu nacházím trochu surovou a neuhlazenou, na náš vkus možná i malinko špinavou zemi.

 

Potulky v lesích a skalách listí i lidu prostých

Český ráj, v létě se mu vyhýbám a prchám, seč mi jen síly stačí. Letošní únor nám nadělil několik prosluněných víkendů beze sněhu, to je pro mě ideální čas pro výlety do skalních roklí, ke známým dominantám nebo do těsné blízkosti v tuto dobu uzavřených mega kempů.

 

Obytným autem na Chřiby podruhé

Na konci silničky za Starými Hutěmi víme o tichém místě, kde v obytném autě spíme opravdu "na klidno". Žádný křik diskoték, žádný mejdan u sousedních karavanů, žádné partnerské hádky ve stanech, přívěsech nebo obytných autech dalších obyvatel kempu. Na 49°8´25.288"N, 17°17´9.707"E ticho může rušit snad jen šum potoka nebo hlubokého lesa. Přitom do vsi není daleko.

 

Obytným autem na Chřiby poprvé

Mnohem dřív, nejž jsem poprvé přišel do kopců Chřibů, vnímal jsem jejich hradbu východně od Bílých Karpat. Tedy hradbu, ony na mě působily spíš jako soubor krtinců a v mapě jsem se musel ubezpečit, že se dívám na karpatské pohoří.

 

První advent v jeskyni

Vyjíždíme z brány areálu Carthago servisu v Pohořelicích, první adventní víkend začíná, a domů se nám jet nechce. Meteorologové slibují sice mrazivé, ale slunečné dny, co s načatým večerem?

 

 

V předjaří na Bořeň vyleze si kořeň

Jsou dny, kdy by únor mohl být měsícem naděje. Naděje na hezké teplé dlouhé dny. Ještě jich nemá v zásobě mnoho, občas však nějaký vytáhne. Jako tenkrát, když jsme lezli na Bořeň.

 

 

Babí léto na bavorských cyklostezkách

Tohle se mi pořád vrací. Sjíždím z Rozvadova po dálnici ke křižovatce na Norimberk nebo Mnichov a pokaždé si opakuji stejnou větu. Tady se mi moc líbí, sem se někdy musím dojet podívat.

 

Lužické varhany

Lužické kamenné varhany jsou vděčným cílem karavanových výletů. Pro zajímavé detaily, daleké výhledy i pro skvělé možnosti parkování a přenocování v přírodě v obytných autech.

 

Únor bílý, v Krušných horách svalstvo sílí

Nebude mi možná někdo věřit, i níže seřazené obrázky, ač nemilovník sněhu jsem fotil sám :-). Byla by škoda v takový den sedět doma.

 

 

Na kole na houby s kosou? Na Svitavsko

Na kole na houby? Určitě ano, do lesů kolem Svitav, jen kosu nechte doma. Zcela jistě by své využití našla, ale se na kole špatně vozí... :-) a v garáži obytného auta by také mohla nějakou škodu nadělat.

 

Na Kysuce, na Beskydy

Smělé plány obsahuje můj modrý šanon, sahám do něj, než vyrážím na výlet. Karpatské jsou asi nejsmělejší, k Alpám jsem se ještě neodvážil. Teď stojím pod beskydskými kopci a sebevědomí cyklisty už dávno vzalo za své. S batůžkem a trekovými holemi si však ještě troufám od kostela ve Vyšném Kelčově.

 

Krajinou zaplavených dolů

Mám rád cesty do bývalé NDR, snad proto, že jsme před lety kráčeli s německými soudruhy po stejné cestě budování společnosti. A asi i proto, že překročit státní hranici je pro mě vždy malým svátkem, který tady můžu oslavovat vzhledem ke vzdálenosti od rodné hroudy neomezeně často.

 

Sníh býval i ve Svatojiřském lese

Obytné auto jsem tehdy měl první zimu, nějak jsem pochopitelně tušil, že když topí topení, mohlo by být auto použitelné i ve sněhových podmínkách, a prvně jsme to vyzkoušeli při výjezdu po vánocích, pár dní "kolem chalupy". Kdybych tehdy tušil, kam budu jezdit v tomto období o pár let později :-).

 

Tichá vzpoura pod Jedlovou

Výlet na Jedlovou byl takovou malou vzpourou. Prostě nebudeme sedět doma, ať si je ošklivo, vlhko, brzy tma, jedeme na výlet.

 

Podzimní Balaton

Pozdní podzim je výborná volba času k návštěvě Balatonu. V růžku, kde jezero dosahuje své nejzápadnější souřadnice, vyrostly zajímavé kopečky sopečného původu, na jejich svazích rostou hodně dobrá vína a nějaká ta teplá voda na ohřátí zadečků se tam také najde.

 

Ardenská překvapení

Po dvou týdnech putování nizozemskými národními parky, městy a pamětihodnostmi jsme s Haničkou až nečekaně souhlasně pocítili touhu po změně. Pár dní v Belgii a Lucembursku ke konci cesty bylo v plánu, jen jsme nečekali tak rychlý pokles zájmu o zemi, kde se nám dosud tolik líbilo. Najednou nám chyběl pohled na alespoň nějaké kopečky.

 

Na Jizerce to miluji

Na Malé Jizerce to miluji, zvláště poslední teplé podzimní dny plné barev.

 

Legendami opředený Blaník

Před mnoha lety jsem v sobotu večer dorazil za přáteli na parkoviště mezi Malým a Velkým Blaníkem, neděle patřila tomu Malému a Vlašimi, pro mě se na Velký nedostalo. I několik výletů na kole jsem absolvoval a při nich bájnou horu obdivoval snad ze všech stran. Nadešel čas zaplnit poslední bílé místo oblasti, vystoupit na legendami opředený vrchol.

 

Konec léta v Gory Kaczawske

Do Polska mě to prostě nějak přitahuje. Je to jediná země na světě, mimo Slovenska a domoviny, kde bych si dokázal přečíst ranní noviny. Připadá mi nějaká malinko divočejší a navíc ten úžasný vztah. Vztah Čechů k Polákům a Poláků k Čechům.

 

Zimní toulky do dávných věků

Jsme dva týdny doma z vánoční cesty středomořím, abstinenční příznaky touhy po dalším výletě obytným autem o sobě dávají stále intenzivněji vědět. Zimní sporty nejsou pro nás, míříme do oblasti, kde sněhu a ledu mnoho nebývá. První noc na břehu Labe na Mělníku je jistotou rovného a klidného místa k přespání (50°21´16.788"N, 14°27´59.979"E) a také můžeme u Betiny i u Krausů doplnit zásoby dobrých vín.

 

Mezi vinice a váté písky

Dnešní výlet startuji ve Veselí nad Moravou, náměstí stranou od hlavní silnice (48°57´13.678"N, 17°22´43.253"E) je upraveno jako velké parkoviště a zpravidla tu bývá volno i pro delší obytné auto. Plocha je rovná, šlo by tu jistě i přespat, na posezení před autem nebo ogrilování nějakého kousku masa nebo zeleniny to však dobré nebude. Za tímto účelem volím 48°57´32.638"N, 17°28´29.894"E asi 10 km odtud u kostelíka sv. Antoníčka nad Blatnicí.

 

Národní park Donana

Národní park Doňana chrání od roku 1969 mokřady okolo řeky Guadalquivir, pobřežní duny a vnitrozemské pastviny a porosty bohaté na divoké rostliny. Je největším národním parkem ve Španělsku. Žije tu bohatá populace zvířat včetně ohrožených, například rys iberijský, orel královský nebo divocí býci a koně. Díky bažinám je možné pozorovat obrovská množství vodního ptactva. Do parku je možné se vydat na lodi, pěšky nebo na koni, obrázky jsou z cesty teréním autobusem, který vyjíždí z městečka El Rocio denně ráno a odpoledne. Kapacity autobusu jsou však limitovány a je dobré si cestu zamluvit předem.

 

Bílá města

Představuji si to asi takhle. Když Maurové dobyli území Andalusie a Cordoba se stala hlavním městem tohoto území, mnoho lidí, zvířat a zboží proudilo z a na africké území. Přístav byl na Gibraltaru, zbývala ještě pozemní část trasy.

 

Zaniklý český Pavlův Studenec a prosperující bavorské Bärnau

Při putování Českým lesem jsme tady poprvé našli pastviny bez lesů, otevíraly se z nich krásné výhledy do údolí. Od rybníka Branka, který je postaven na malém potoce, později řece Mži a ještě později ještě víc řece Berounce, stoupáme po rozbité asfaltce a modré značce do Hermannstreuthu, vesnici na česko bavorské hranici. Za studené války se Němci nebáli imperialistů, možná proto nebourali příhraniční obce..., na české straně jen pusto a pomník obránce vlasti.

 

 

"Odborný" výklad z Cordoby

Cordobu prý musíme vidět, říkal náš průvodce Petr. A také nám slíbil, že tam rozhodně pojede s námi. Svůj slib splnil a společný den v "jeho" městě byl jedním z nejlepších dní našeho času v Andalusii. Mimo jiné k tomu velmi přispěl i jeho svérázný "výklad a vedení výpravy".

 

Zářící město - Medinat az-Zahra

Vraceli jsme se z národního parku Doňana "na základnu" nedaleko Marbelly, už trochu znaveni dlouhým ježděním po rozlehlé Andalusii, připravil nám je mentor Petr. Medinu Azahara považoval za zapomenutý klenot maurské kultury, proto taková zajížďka. Myslel to dobře, sám tam ani nešel, jel sem jen kvůli nám... A my byli tak unavení a vystrašení z toho, že se najednou musíme o sebe postarat sami, že jsme si tu krásu ani pořádně nevychutnali.

 

Podzimní lehounké kolování na dolní Vltavě

Ten víkend mi začal na letišti v Ruzyni, kde jsem vyzvedával potomstvo z cest. Jak se to nějak protahovalo, odjížděli jsme z domova v sobotu ve ale opravdu hodně brzy ráno. Když jsme pochopili, v kolik asi budeme vstávat, zvolili jsme program někam ne úplně pod komín, ale být tam rychle. Kolem třetí ranní jsme parkovali ve Veltrusech u hřbitova, to už jsou unaveni i umrlci, ještě rychle juknout, kam zítra a do hajan.

 

Do Prčic na Sibiř

Občas se mi stane, že mě nějaká dobrá duše pošle do Prčic. Určitě jsou i horší místa k pobytu, třeba v pekle nebo v parlamentu. Není však nad vlastní zkušenost, tedy přijímáme pozvání do dvojměstí Prčic se Sedlecem. I proto, že tam funguje minipivovar, i proto, že to odtud není daleko na Monínec, českosibiřské lyžařské středisko. První noc je možné přečkat na parkovišti zmíněného pivovaru, jak jinak ochutnat jeho produkty a neporušit ... svou morálně vnitřní čistotu.

 

Český les - kolem Broumova a Mähringu

Severní vrchol Českého lesa Dyleň ještě nepatří do chráněné krajinné oblasti, za ní musím jet trochu jižněji k Broumovu. Hodně špatně jsme tam hledali kousek místa na přespání v obytném autě, nakonec jsme vybrali zákoutí u lesa na louce, kam ze silnice vedl malý můstek. Z hlediska přírody krásné místo, pocitově nic moc. Vybalili jsme "catering", zasedli jsme k malému jednorázovému grilu, když se přes můstek převalil terénní pickup, starší manželský pár uvnitř. Ti lidé se neusmívali, spíš právě naopak.

 

Mechanikova zpověď od pramene Punkvy

Do Boskovic jsem přijel celkem pozdě, nedařilo se najít rozumné spaní. Zůstal jsem na 49°29´25.268"N, 16°39´1.470"E, hitparáda to není, asfaltová plocha u křižovatky a hospody. Vypsat se tam nakonec dalo.

 

Toulání se Lednicí a Valticemi

Lednicko valtický areál je památka zapsaná do světového kulturního dědictví UNESCO. Co s tím? I kdyby nebyla, projíždět se zčásti kultivovanou a zčásti přírodní krajinou mezi oběma zámky, rybníky a romantickými stavbami vybudovanými pro kratochvíli panstva, téměř po rovině, cestami asfaltovými i prašnými je úžasná pohoda. Ve kterémkoliv ročním období.

 

 

Do kotlů

Nejvyšší české pohoří, národní park KRNAP, pochopitelně nekončí mocnými namalovanou čarou státní hranice. Příroda nezná hranic, proto tady navazuje plynule "park nadodowy", polské Krkonoše. Jak by se mohlo na první pohled zdát, že tady nemáme co objevit, opak je pravdou. Už jen proto, že polská "nátura" se dost liší od té české.

 

Víno, historie a svatý kopeček - Mikulov

Mikulov je pro mě symbol. Víno, historie, svatý kopeček. Teplo země a bílé kameny od prvních metrů za městem. Příslib cesty jižním směrem. Přívětivá řeč domácích lidí, možná i trochu jiné jejich životní hodnoty.

Nalezeno: 96 | Zobrazeno: 1 - 50

1 2 »

Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace