Výlety
Státní svátek na valašský způsob
Prý nejlepší servis na topení v obytných autech a vůbec na věci s plynem spojené je ve Zlíně v Tečovicích, právě tam jsem Malibu svěřil na důkladnou prohlídku. Týden si akce vyžádala, když už jsem vážil tak dalekou cestu hromadnou dopravou pro auto, bylo mi i dopřáno sváteční zářiový víkend prožít ve valašských kotárech.
Západem to nekončí - Krušné hory
Z Kraslic jsem vyjel ukrutným krpálem na hřebínek, který jsem kdysi ani za Krušné hory nepovažoval, a ohlédl se zpět východním směrem. Tím pohledem pro mě končilo dlouhé a podrobné zkoumání hřebenů.
Národní park Kalkalpen - severní vápencové Alpy
Národní park Kalkalpen, severní vápencové Alpy, jihočeši ho mají "skoro za bukem", ani se na cestu k němu nevyplatí kupovat si rakouskou dálniční známku. Jen tam nemají lanovky, kdo chce do vyšších pater, měl by mít z domova natrénováno.
Novohradské hory na druhou dobrou
Novohradky už tu jednou byly, tak krásné, že jsem už tehdy při odjezdu z nich věděl... najdu si další místa, abych se sem mohl vrátit a nemusel opakovat už viděné. Našel jsem brzy, jen na realizaci jsem si pár let počkal.
Cyklostezka po železnici mezi barvy na Sprévě
Mám moc rád cyklostezky vedené po bývalých železnicích, jedna z nich je vybudována ze saského Löbau do údolí Sprévy. Okolní kopečky a procházky po nich, výživné doplňky stravy pro lačnící duši, když už z kola bolí třeba.... ano, přesně tam.
Kde Zvon zní z hor
Pamatuji si to matně, snad takhle nějak to kdysi zpíval zlatý slavíček Karel... Pro mě byl výlet kolem stejnojmenného vršku v Českém lese dalším pokračováním postupného poznávání tohoto pořád ještě trochu zapomenutého, opuštěného pohoří.
Údolím Bílé Opavy do nejvyšších pater Jeseníků
Údolím Bílé Opavy stoupá do nejvyšších pater přírody Jeseníků z Karlovy Studány snad nejvíc turistů. Zvláště ve dnech, kdy v sousední polské zemi slaví nějaký státní svátek, pak se těch štěbetálků, telefonistů, rodinek i vnoučátek s babičkami a dědečky protrhne jesenický pytel.
Kamptal cyklo vinařský
Před mnoha lety jsem si na dalekém finském severu v "zakázaném" šedém obchodě koupil lahev skvělého rakouského bílého suchého vína s nápisem Kamptal. Od té doby si občas vzpomenu, tam se chci jet podívat, a od stejné doby o tom údolí toho víc nevím.
Májová cesta k pramenům nejen řeky Sázavy
Mám řeky, vody v krajině, rád, také moc rád putuji podél jejich toků. Sázavu nevyjímaje, před tímto výletem jsem nebyl přítomen pouze u dvou úseků řeky v Čechách jedné z nejkrásnějších. U dvou nejpodstatnějších úseků, u pramene ve Žďárských vrších a v Davli u jejího ústí do Vltavy.
Zadní země od Sasíků
Z české strany tomu území trampové říkají zadní země, ze saské by se ten název hodil znamenitě také, myslím si. Jedna zadní země od severu, druhá od jihu, Křinice je hranicí, pravda, ne vždy. A také ne vždy se přenocování v obytném autě v údolí Křinice obejde bez restrikcí a zdarma jako na posledním parkovišti v řadě od ústí říčky do Labe na 50°55´42.425"N, 14°18´51.379"E. Možná je to i proto, že místo není uvedeno v tolik oblíbené aplikaci.
Od Elbe stoupají Krušky zvolna
Od saské strany, kde Labe už nese germánské jméno, stoupají svahy Krušných hor zvolna. Dokonce tak zvolna, že už v dobách počátků železnic tady lidé dráhy pro vláčky stavěli. Kde dnes vláčky nesupí, jsou zřizovány cyklostezky po tělesech bývalých železnic. Ta dnes pro mě začíná v Colmnitz.
Přes Ostrovské skály do Bielatalu
Když Tiské skály praskají ve švech pod náporem návštěvníků, nabízejí se pro trochu klidu další skalní útvary v okolí. Parkování v Ostrově na 50°48´6.609"N, 14°3´2.170"E přestože poměrně velmi zpoplatněné, bývá o víkendech rovněž beznadějně zaplněné. Pak se lze ubytovat v jednom ze dvou místních kempů.
Druzí poslové jara na řece Moravě
Letos zjara se poprvé s "velkou řekou" potkávám v Litovelském Pomoraví chvíli po výjezdu na cyklovýlet v Horkách nad Moravou. Mlýnský potok je plný, málo chybí k tomu, aby se vylil ze břehů. Ne nadarmo se mu říká Střední Morava, vždyť je jejím dítětem, které se včas vrátí do matčina lůna.
Odrou kolem Opolí
Otevřel jsem oči ještě trochu unavené po včerejší jízdě ve tmě adventu a stovkách světel protijedoucích aut těmi snad nejzapadlejšími silnačkami Slezka. Kdyby mi dnes nezačínal výlet zase kousek podél Odry, ani by se mi je snad otevírat nějakou dobu ještě nechtělo.
Za zimním sluníčkem na západ Středohoří
Krajina Českého Středohoří je pro mě fascinující v každé roční době, všechny ty hrudky, homole, kužely, někdy koňská sedla, stoly, lavice vystupují z placatého Polabí. Holé i křovím nebo lesním porostem chlupaté. Poslední lednové dny navíc vyčarovaly modrou oblohu, daleké výhledy a kluzké pěšiny. Tentokrát jsem procházel hlavně těmi neznačenými.
Konec léta na Drahanské vrchovině
Proč jsem vyrazil na Drahanskou vrchovinu? Byla to pro mě z nouze cnost, měl jsem jeden a půl dne volna, nacházel jsem se "tam někde", všude okolo už jsem někdy cestoval a poznával, tady ještě ne. V prvním zářiovém týdnu se lidi ještě jezdili koupat...
Za míšeňským bílým, na labské vyhlídky, se slonem v porcelánu.
Jako slon pohybující se ladně ve vzácném míšeňském porcelánu jsem si připadal při počínání a diskusích s parkovacím automatem na 51°10´4.025"N, 13°28´23.760"E parkovišti určeném pro obytná auta hned po míšeňským hradem.
I vláčkem mezi pískovce a rudné hory
Dalo by se povědět, že drážďanská dálnice je hranicí, a protože i ta křižuje hranici, abychom těch křížů nenesli až příliš, přijíždíme k přehradě na říčce Gottleuba od Petrovic. V Hartmannsbachu na 50°50´28.170"N, 13°55´30.129"E nacházíme klidné místo k přenocování a procházka k přehradní hrázi je tak trošku podvečerní povinností.
Návrat na Jizeru
Skalnatý kaňon Jizery pod Spálovem jsem prošel už několikrát z obou stran, vzpomínka na vycházku z léta 1974 mi však z paměti nevymizí nejspíš do konce tohoto života...
Kdo se nepoučí z Vraních hor, jede na Walbrzyskie Sudety
V červnu 2021 mé tělo úpělo a duše se tetelila radostí při ne úplně povedeném e-bikovém přejezdu Vraních hor, ty tvoří českou hranici s Polskem kolem Broumovského výběžku a dál na sever se kupí jako Sudety Walbrzyskie. Dobře jsem si pamatoval mnoho přenádherných pohledů do kopců k našim sousedům, nechal jsem jen tělo trochu zapomenout na ty strmé šílenosti, kterými jsem vlekl těžký bicykl přímo proti vrstevnicím vzhůru, a letos zkusil pár tras v okolí průmyslového města, které jim dalo jméno.
Krušné hory po obou stranách hranice
Už v polovině "devadesátek" jsem dlouhé severní hory objevil při třídenním přejezdu na kole a nejspíš doživotně se do nich zamiloval. Dnes oceňuji jejich rozlehlost, dovoluje mi i po tolika letech objevování nacházet nová místa, nové výhledy, nová zákoutí přírody. Uzdravující se přírody, Krušné hory už dávno nejsou torzem varovně zdviženého prstu ukazujícímu k ekologické katastrofě. Haldy krušiny, zeminy zbylé po důlních pracích středověkých horníků rud, které daly horám jméno, teď doplňují krásu krajiny jako skvostný náhrdelník na obnaženém nadprsí stejně skvostného ženského těla a její tváře.
Krkonošský horobál
Na kolo do krkonošských hor jsem se dlouho bál, pak přišel čas elektrického pohonu, jen tak mohl nastat horobál :-). A jezdím od východu, před časem na Rýchory, teď jsem pokračoval vysoko nad říčkou Úpou a na Černou horu. Cyklotrasy mě v Krkonoších zavedou většinou na místa, kam bych pěšky po asfaltových cestách ani příliš jít nechtěl, a nabízejí mi tak pro mě nové pohledy na hory.
Povodím Střely, krajem barokních památek, k sopečným kopcům
Krajem barokních památek? Ano, kolem Manětína naši předci vystavěli spousty staveb a mnohé opatrovali tak dobře, že se na ně můžeme podívat i dnes. Povodím Střely? Ano, vlévá se někde tady do Berounky a já jsem se chystal jet na kole i údolími potoků, jež pro změnu ústí do Střely. A krajem stolových hor, o těch jsem netušil, že se na Manětínsku vyskytují.
Putování nad Wartou
Warta je řeka, má srdeční záležitost. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, kdysi dávno dlouhou cestou přes rozlehlou polskou zemi jsem jen letmým pohledem z mostu nabyl dojmu, že je hezčí, než ostatní polské řeky. A to jsem ještě netušil, že přítok Odry je se svými 762 kilometry delší, než sám veletok.
Krasové jevy a lužní lesy Litovelského Pomoraví
Parkoviště nedaleko od dálnice mezi Olomoucí a Mohelnicí na 49°42´29.837"N, 17°1´13.786"E na kraji vesničky Mladeč je pro případ přenocování v obytném autě až podivuhodně tiché a klidné, navíc je ideálním východiskem k návštěvě Mladečských jeskyní.
Aprílové patálie v Moravském Toskánsku
Někdy je dobré všímat si "znamení", která k nám odkudsi přicházejí, a neprosazovat splnění našich tužeb a přání za každou cenu, takovou zkušenost jsem prožil na vlastní kůži v Litenčické pahorkatině. Mnozí místní této oblasti předzdívají "moravské Toskánsko".
Tiché kouty slovenského Záhoří
Výlet do chráněné krajinné oblasti Záhorie, do severní lesnaté a písčité části, jsem měl připravený už dlouho. Vlastně spíš nepřipravený, slepě kopírující značené trasy a zcela vynechávající zajímavou přírodu. Možná proto se mi sem tak dlouho nechtělo.
Od Skryjského jezírka k brdskému Olympu
Při pohledu do facebookových skupin jsem nabyl dojmu, že kdo nedošel ke Skryjským jezírkům, jako kdyby neměl právo k životu v české kotlině :-).
Zimní čas v údolích a na vyhlídkách Moravského krasu
Návštěvu kraje hlubokých údolí, vápencových skal a především tisíců jeskyní, Moravského krasu, jsem si plánoval po loňské dobré zkušenosti (Mezi jeskyně, než se olistí) na brzký počátek jara, jiné cesty mě sem však zavedly letos ještě dříve.
Tři vrcholy, tři rezervace - České Středohoří
Jedna z dalších variant, jak prožít den s obytným autem v Českém Středohoří, pěkné místo ke spaní nabízí čerstvě upravená plocha na okraji obce Hlinná (50°34´10.864"N, 14°6´26.026"E). Trasa okružního pěšího výletu vede přímo kolem místa noclehu.
Listopadové vyhlídky z lužických vyvřelin
Panská skála a Zlatý vrch jsou ty nejznámější a nejnavštěvovanější lokality, kde lze v Lužických horách pozorovat sloupcovitou odlučnost čedičů vzniklou v dávných sopečných dobách. Okruh spojující místa těm známým podobná a k tomu překrásné vyhlídky poskytující začínám na malém i pro nocleh v obytném autě vyhovujícím parkovišti (50°47´45.948"N, 14°28´1.470"E) v Dolním Prysku.
Dojet do cíle dlouhé cesty - Spréva
Probudil jsem se po nočním příjezdu někde blízko u Berlína.... Do sousední louže přišla na návštěvu kosice s černým zobáčkem a vyrobila si z ní termální lázně s vířivkou. A pak ještě další dva, snad pánové, protože zobáčky ostře oranžové, a své koupeli věnovali mnohem méně času.
A ještě jednou k Balatonu
Čas od času se mi dostaví pocit, že Balatonu nikdy není dost. Už se mi v rámci jezera trochu zužuje okruh míst, kam zajet, zajít, protože tam to ještě neznám, přesto si nemyslím, že jsem tady byl počátkem loňského podzimu naposledy.
Vřesový čas nad Střelou
Miluji, když můžu občas udělat něco "jinak", proti zvyklostem, třeba víkend neděle a úterý, když v pondělí pracuji jen na tom, abych vylepšíl příští výlety obytným autem, to jsou pocity sobotního soumraku, parkuji na 50°7´30.742"N, 13°21´17.193"E za vesničkou Ležky. Ještě chvíli pozoruji koně, kteří žijí svůj život za nedalekou ohradou, těším se na dny další.
Od Poličky na perníčky
Vracel jsem se domů z Beskyd, ale domů se mi ještě nechtělo tak úplně. Zkusil jsem "štelplatc" ve Svitavách, tam opravdu nemusím ani spát, ani jinak přebývat, snad jen na procházku městem, přišlo mi to jako hlučné a frekventované místo. Nakonec jsem se nechal zlákat starobylou Poličkou.
I s obytným autem přes hřebeny Beskyd
Už nikdo nespočítá, kolikrát jsem přejížděl při pracovních cestách hřeben Moravskoslezských Beskyd přes Bumbálku nebo přes Bílou a kolikrát jsem toužebně hleděl, kam utíká hřebenová cesta označená červenými značkami. Až před třemi lety jsem nahlédl ((Na Kysuce, na Beskydy) a slíbil si, že jednou dojdu na druhý konec hřebene u Jablunkova.
Putování Kanadou, prozatím jen českou
Už několikrát jsem Českou Kanadu navštívil, bohužel však, moc jsem si z těch návštěv nepamatoval. Tedy, prosím, ještě jednou, a důkladněji.
Odra po obloze modrá
Nikdy by mě nenapadlo, že dobrovolně pojedu na výlet obytňákem do Ostravy, to Odra mě tam pozvala. A pozvala mě dál, do města, kde se stává vodní cestou alespoň pro malé čluny, do přírody parku kolem svého přítoku Ruda. Do míst, kudy si jen tak svým pomalým tempem protéká ještě dlouhou cestou k moři.
Mezi řečí Warty a Widawky
Park Krajobrazowy Miedzirzeca Warty i Widawky si pozorný čtenář přeloží nějak jako že chráněná krajinná oblast mezi řekami Warta a Widawka.
Přírodní skvosty na řece Jihlavě
Ještě než řeka Jihlava na své pouti k Dyji, Moravě a Dunaji dorazí do rodiště Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka, do Ivančic, protéká divokým, skalnatým a velmi hlubokým údolím pod jadernou elektrárnou v Dukovanech.
Nejezdi bez helmy do sopečné Chelmy
by mohl znít reklamní slogan na cyklotrasy vyznačené ve chráněné oblasti pod horami jihozápadní části rozlehlého Polska. Město Zlotoryja, matka polského zlata, by pak mohla být dobrým výchozím bodem do turisty ne příliš navštěvovaných končin, tam jsem se však podíval až v polovině výletu rozděleného na severní a jižní část.
Milešovský kocour a Boreč, který zase nečudil
Na kouřící Boreč lezou všichni borci v zimě, za sněhu, mrazu. Já jsem stál pod Borečem také v zimě, místo sněhu a mrazu však vládlo slunečné a krutě větrné počasí. Obešli jsme vše, jen na Boreč samotný už síly ten den nezbyly. A tak se stalo, že na Boreč jsem vylezl uprostřed jara a k tomu přidal královnu Českého Středohoří, odevšad viditelnou Milešovku.
Návrat ke kořenům
Návrat ke kořenům, možná tak bych mohl charakterizovat výlet do chráněné krajinné oblasti pojmenované po věhlasném hradu Křivoklátu.
Ve stínu Jehly a Rabštejna
K těmto místům mám zvláštní vztah, vojákoval jsem tady. Vojna, to byla taková instituce, kdy v dobách snad už dávno minulých všichni mladí chlapci po dokončení vzdělání, aby snad se do života nerozletěli až příliš náruživě, dostali lekci ohýbání hřbetů, ztráty lidské důstojnosti, vygumování identity. Dodnes jsou ostatně vojáci z povolání titulování výrazem "guma", a kdo vojnu ne zcela dobrovolně absolvoval, ví dobře, proč.
Velikonoční Křižácké jízdy v Horní Lužici
Lužická jezera začínají být pro české karavanisty notoricky známá, což tedy spojit jejich návštěvu s poznáním velikonoční tradice Lužických Srbů?
Mezi jeskyně, než se olistí
V ještě studených, přesto azurových dnech poloviny března jsme vyrazili mezi jeskyně Moravského krasu.
Procházka do bílého Pekla
Do bledulového, bílého Pekla - skalnatého údolí Robečského potoka nedaleko České Lípy, přírodní rezervace, jsem prvně vstoupil jako student střední školy, první dubnové úterý se konaly přijímací zkoušky a my už přijatí jsme dostali den volna. Od té doby si pamatuji, kdy za "normálních" okolností plantáže bledulek rozkvétají a čas od času se pokouším do termínu svou návštěvou trefit.
Metropole pod Pálavou
Dobrým výchozím bodem k procházce Mikulovem a jeho nejbližším okolím je parkoviště zdarma nedaleko lomu s jeskyní Turold na 48°48´50.137"N, 16°38´25.874"E. Odstavné plochy blíž k centru jsou tučně zpoplatněny a svými rozměry pro použití obytnými auty nevhodné.
Boreč zase zůstal na jindy
České středohoří je plné kuželů, homolí, kopců špičatých i podlouhlých, zvlášť jeho západní část. Z jednoho z nich se díky prababičce sopce za příznivých podnebných podmínek decentně kouří, Boreč kousek nad Lovosicemi ve stínu vyššího Lovoše.
Cesta za ledopády, které letos nepadají
Po návratu ze čtyřtýdenní cesty Katalánskem bych se správně měl cítit spokojený a vyrovnaný, a ono kdeže by se to vzalo. Cítím se NE naplněný, možná moje mysl, možná nějaká touha srdce mě žene někam dál, vyjet znovu a znovu, vycházet ven do přírody a vracet do obytného auta, aby mě další den mohlo dovézt k dalším divům a krásám toho okolo nás.
Nalezeno: | Zobrazeno: 1 -