Výlety
Za ponikelskou bábou do strání Krkonoš
Kdo by neznal Trautenberka, Anče, Kubu nebo hajného, krakonošovu donašečku sojku nebo toho pána, který v úvodu každé pohádky překračuje krkonošské hřebeny jako by se nechumelilo. Ještě jedna postavička, tu však nikdo nikdy neviděl, má svou nezastupitelnou roli v některých příbězích.
Kde Lužická Nisa je švarným děvčetem
Výlet podél Lužické Nisy startujeme vlakem z Bílé Vody (Weisswasser, Běla Voda v jazyce Lužických Srbů) a za nakládky lidí a kol vzniklých zmatků. A tím, že se vezeme, zmatky rozhodně nekončí.
Ve válečné vřavě u pramene Odry
Jel jsem se podívat, kde pramení řeka Odra, jak vypadají vrchy, kterým dala jméno, a zažil jsem tam nefalšovanou válku.
Týden na cestě k Honzovi do Kadaně
Tento výlet začal už někdy v zimě, to se najednou v mé schránce objevil email od Honzy z Kadaně, prý čte články a líbí se mu mé obrázky, rád by se setkal. No vyrostl jsem jak národní lípa, takové setkání se neodmítá. Jenže jsem vyjel v sobotu večer a už v neděli jsem se vracel domů.
Hlavnímu městu na dosah
Celou zimu se těším na jaro, kdy z hor sejde sníh, kdy v nížinách ovocné stromy poztrácejí svá kvítka a ty horské na ně teprve nasadí. Těším se, jak si prodloužím mé nejoblíbenější období v roce, období květů.
Hory kamenné, kostel dřevěný
Vyslovím-li slovo Sudety, vybaví se mi obrázky lidí opouštějící své domovy, okleštěné mapy naší země, počátek nejhorší války. Každý den cestou do práce přejíždím tehdy používaný hraniční přechod. Po Poláky to slovo však znamená dlouhý pás hor a pěkné krajiny na jihozápadě jejich rozlehlé země.
Rakovnicko branou k poznání, aniž bych to tušil...
Rakovnicko, to je už pro mě trochu exotický kraj. Vždyť hraničí s Plzeňskem a Karlovarskem a do těchto končin jsem se zatím mnohokrát nepodíval. Od doby výletu k Jesenici a kolem Lužné už své skóre občas vylepšuji, nejen v cestování se mi tehdy otevřela cesta poznání. Aniž bych tušil....
Byl pozdní večer, první máj....Podkrkonoší
Předpověď počasí na poslední dubnové dny slibovala čistou modrou oblohu alespoň občas, deště málo. Diář už jsem přestal používat před mnoha lety, tedy mi nic nebránilo k dalšímu výletu obytňákem, tentokrát na pomezí Českého ráje a Podkrkonoší.
Mezi plzeňskými říčkami - Radbuza a Úhlava
"Doplňujeme rodinnou flotilu" obytných vozů, ve vrcholném podzimu jsme objednali výrobu vestavby a zjara jsme mohli k tomu zakoupenou dodávku zavést k renomovanému výrobci. Byli bychom špatní cestovatelé, kdybychom pár dní při té příležitosti nevyužili k poznání kraje jižně od Plzně, povodí Úhlavy a Radbuzy.
Muž na radnici
Muž na radnici se jmenoval "kultovní" seriál doby normalizace, do role muže z Radnice na kole odjíždějícího od obytného auta jsem se pasoval v jednom jarním pátku koncem dubna.
Jak bývalo jaro na Sázavě
Sport vodácký mi k srdci nikdy nepřirostl, putovat však podél řeky na kole a nebo pěšky, podle náročnosti terénu, na takovou aktivitu se nechám chytit vždycky. Zvlášť když "nocleh" nabízí parkoviště na dohled minipivovaru.
Skály a vodopády Jizerských hor
Velmi dramaticky se zvedají severní svahy Jizerských hor, zasypané žulovými skalami a kameny, porostlé prastarými bukovými lesy. Potoky letící do údolí skalnatými roklemi tvoří vysoké vodopády na jaře plné vody ze zimní sněhové nadílky.
K berlínským jezerům
Vodní plocha je pro mě vždy v přírodě prvkem, který mě fascinuje, přitahuje. Nemusím se nutně do ní namáčet, ale dívat se na ní, pozorovat zcela odlišný svět kolem ní, ať už je mořem, řekou, jezerem nebo rybníkem na návsi, to mě pokaždé alespoň na chvíli zastaví. I mrak je řekou, která už viděla moře.
Na návštěvu zadní země
Národní park "zadní země", to jsou pro mě Labské pískovce. Ne ty zkomercionalizované kolem Hřenska, Mezní louky a Pravčické brány. Ty tiché, zadumané ve svých roklích nebo rozpovídané ve svých říčkách a na skalních vyhlídkách.
K soutoku Moravy a Dyje
Žili jsme kdysi s Františkem moc hezký vztah, mnoho slov jsme si převyprávěli a mnoho myšlenek sdělili. Zdrbali jsme malé poprsí nejhezčí prodavačky jeho obchodu, ukázal mi všechno ve vinicích, i když sám už víc než dvacet let alkoholu neokusil. Jeho fotografické rady slyším i dnes při každém přiložení hledáčku k oku.
Maďarské velikonoce
Velikonoční svátky bývaly kdysi dobrým důvodem k cestování obytným autem, jen teď už to tak není, zdá se. Možná, abychom si uvědomili, že dělat to, co máme rádi, můžeme kdykoliv bez ohledu na státem "přidělené" volno. Maďarské velikonoce v obytném autě.
Cyklostezkou před otevřením a kostelíkem po zavíračce
Podle obrázků bych si myslel, že jaru 2013 se do Čech zas až tolik nechtělo, podle mé nedočkavosti vím, že mně se ven na výlet obytňákem chtělo moc. Na ten víkend byly v plánu trasy na kolo, ve vzpomínkách mi zůstalo pár střípků, které můžou inspirovat případné následnovníky.
Svatojánské proudy čeřily Vltavu
Svatojánské proudy, to je pro mě pověst skoro z rodu těch Jiráskovo starých, českých. Vltava tekla proudem v celé své délce, nesvazovala ji jediná přehradní hráz, už jen kousek zbývalo splout vorařům, jen překonat ještě zrádné místo, zákrut sevřený skalami.
Žulové lomy a zádumčivé vodní hladiny
Do bývalé NDR jezdívám často a rád už řadu let, i když v posledních časech mi to není příliš dovolováno. I když důvody mých cest objevilo spousty dalších uživatelů obytných aut. I kdy jsou tam restrikce spaní v autě v přírodě v zásadě vyspělejší, než u nás.
Z Bielatalu si toho opravdu moc nepamatuji
Narodil jsem se v době, kdy pád socialismu byl ve vidění lidí stejně reálný jako dobrovolná demise jednoho premiéra nebo že by tentýž pán předal své miliardy na budování útulků pro bezdomovce. Nebo že by se snad ti bezdomovci do oněch útulků přestěhovali :-).
Ještě si pamatuji doby, kdy jsme směli do Drážďan
Bývaly doby, lidé svobodně vycházeli z domů, kdy potřebovali nebo chtěli, kdy vydělat si na živobytí tím, že odvedu dobrou práci, bylo považováno za správné a nikomu v tom nebylo bráněno, kdy překročení státní hranice bylo volně dovoleno. Kdy přijít do obchodu se zakrytým obličejem si koledovalo o pár hodin v cele předběžného zadržení. Dnes je všechno jinak...
Po křivoklátských stezkách
Praha versus Brno, Coca cola versus Pepsi, Karlštejn a nebo Křivoklát, všichni máme v životě nějakého věčného rivala.
Prastarou stezkou do ještě starší vsi
Z Karlštejna přes Svatý Jan pod Skalou do Berouna vyznačil Vojta Náprstek roku 1889 turistickou trasu, druhou nejstarší na území dnešní České republiky. Na rozdíl od té první (ze Štěchovic ke Svatojánským proudům), v Českém krasu dodnes turisté šlapou stejnými cestami jako jejich dávní předchůdci.
Pod jižní svahy sopečného pohoří
Někdy zima s odchodem nespěchá, pak je dobré pro výlet obytným autem vybrat alespoň trochu teplejší oblast a připravit se na obrázky krajiny v bělejším hávu. Alespoň na ty lesní a severní.
Když se zadaří slunečné předjaří - Příbramsko
Každý rok v těchto dnech vyhlížím jaro, letos díky sněhové i mrazivé nadílce ještě intenzivněji. A v úterý to přišlo, sluníčko vyhnalo rtuť teploměrů do červených hodnot. Dobírám plyn do prázdné láhve a se soumrakem mířím dálnicí ku Praze a k Hřebenům.
Před jarem na skok do ráje
Milovníci zimy si na sněhu pěkně polyžují a my opačného pohlaví čekáme na první záblesky jarních dní. Koncem února už takové dny přicházejí, proto můžeme konečně výlety do přírody spojit s cestováním obytnými auty. Méně známé jižní oblasti Českého ráje jsou ještě nezasaženy turistickým ruchem a zpevněné cesty dostatečně vyschly pro první cyklistiku sezony.
Přijde chvíle, kdy se zima zlomí do jarních teplot
Někdy koncem února, jindy až počátkem března, každý rok však příjde chvíle, kdy se zima zlomí do jarních teplot. Moc rád na ni bývám připraven, první jarní vyjížďky ještě syrové, ať už v obytném autě nebo na kole.
Kam stékají říčky Vysočiny - Rokytná a Oslava
Býval jsem ještě mladým chlapcem, když jsem vozil výpravy turistů cestovních kanceláří Čedok nebo Rekrea do Moravského Krumlova. V zámeckých prostorách tam vystavovali Muchovu Slovanskou epopej a já měl pocit, že to by lidé měli vidět.
Výlet opačným směrem
Jsem lyžař v době normalizace vychovaný Ještědem. A pak v dospělosti chápající, že sněhová nadílka není ta, která by mě doháněla k neřízenému nadšení. Proto jezdím opačným směrem – všichni v zimě do hor, já raději do míst, kde se sněhu vyhnu.
Vrcholný podzim v Podkrkonoší
Bláto snad úplně všude, tak vypadá vrcholný podzim v Podkrkonoší. Potom vyjde sluníčko, všechnu přírodu obarví do neuvěřitelných odstínů všech barev a poskytne překrásné světlo k dalekým okrovým až měděným výhledům.
Do dálky se rozhlédnout, zhluboka se nadechnout
Celý kraj už několik dní sužuje mlha, proto na rychlo balíme v úterý večer a jedeme zkusit štěstí do nejbližších vyšších hor. Odjezd je dnes jako v mrákotách, pár důležitých věcí zapomínáme doma a teprve po 15 km si uvědomujeme, že jsme vyjeli špatným směrem.
Otočte Klíčem
Kdo chtěl i v listopadových sychravých dnech spatřit sluníčko a daleké výhledy do kraje, stačilo mu symbolicky si říci: "Otočte Klíčem"
Listopadová přijímání
Listopad pro mě vždycky býval měsícem boje. Boje s větrnými mlýny v mé hlavě. Trápil jsem se úbytkem světla, sluníčka a možností provozovat tolik mi milé venkovní aktivity. Nepřijímal jsem něco, co stejně nedokážu změnit.
Kde se Českomoravská vysočina potkává se Drahanskou
Psaly se první z devadesátých let, když jsem někdy za nocí a jindy za dnů projížděl tím krajem v roli zaměstnance dvou firem současně. Už tehdy mi "tak akorát" zvlněná krajina učarovala, až s podzimem 2013 se mi však povedlo se vrátit. Tentokrát v roli poutníka krajinou.
Krušné hory podzimní - magie barev
S podzimem přichází do Krušných hor překrásný barevný čas. K výletům na kolech je třeba se už přiobléci, někdy počkat na pozdější čas, kdy se rozpustí mlhy v údolích. Zvláště v době inverzí je čára mezi šedou temnotou podkrušnohorských měst a prosluněnými hřebeny hodně tenká.
Podzimní toulání Hostýnskými vrchy
První říjnová sobota mi znovu dopřála žít život podle mých představ. Probudil jsem se v Hostýnských vrších (49°20´24.671"N, 17°41´27.119"E), ráno jsem mohl nasednout na úžasný bicykl a projet kousek karpatského pohoří.
V každé roční době po Lužické Nise
Když podzim zbarví všechno zelené rostlinstvo do okrových, bordových nebo hnědých tónů, když časté deště zalijí nezpevněné cesty tisíci louží, přijdou cyklistům vhod asfaltové cyklostezky a rovinaté úseky. Pro výlet obytňákem se tak jeví putování podél Nisy v jejím horním toku jako ideální náplň prodlouženého víkendu.
Když prodloužený víkend proprší - čas na břehu Ohře
Moc dobře si pamatuji doby, kdy jsem jak k ikonám vzhlížel v kalendáři na nový rok k červeně označeným dnům státních svátků. A čekal jsem, který z nich prodlouží víkend.
Orlickými horami po české i polské straně
Jedny z nejpřívětivějších hor pro cyklisty jsou Orlické, zvláště když využijeme vymoženosti zvané cyklobus. Sjíždí se jich v sezóně každé víkendové dopoledne na parkoviště pod Šerlichem požehnaně. Tichou kompenzaci za ten ruch najdeme hned za polskou hranicí v Bystřických horách.
Na Rýchory za borůvkovými knedlíky
Když moc tlačím na pilu, říznu nejspíš občas někde vedle, se mi znovu potvrdilo v minulých dnech. Dobře si pamatuji, jak moc mi na jaře chyběla volnost vyjet třeba jen kousek za hranice. A teď se bojím, jak jsme znovu zavíráni ve jménu "ochrany našeho zdraví".
Českým lesem kolem Rozvadova
Občas nějaký nadšenec vymyslí, že oběhne Českou republiku nebo jí objede na kole, určitě něco podobného napadlo někoho i s obytným autem. Také mě přitahují pohraniční pohoří, zvláště ta méně navštěvovaná, třeba Český Les.
Lomy, zámky, cyklostezky a jezera kolem Görlitz
Kamarád Ondřej mi poradil moc fajn web, kde jsou popisovány cyklostezky po tělesech bývalých železnic v několika evropských zemích. Pro nás je nejbližší úsek z Görlitz do blízkých kopců, vláčky tu kdysi vozily žulu.
Odkojeni Vltavou
Vltava, jaká to musela být krásná řeka před sto lety... už se naživo nikdy nedovíme. Dnes si můžeme jen při pohledech ze skalních vyhlídek domýšlet.
Pohoří na čáře - Novohradské hory
Do Novohradských hor jsem prvně zavítal ještě v době, kdy nás cestou na Dobrou Vodu třikrát kontrolovala hlídka pohraniční stráže. Jediná značená cesta vedla na Kuní a Kraví horu, o těch jsem se dočetl v časopise Turista na cestu. Psal se rok 1987.
Vizovické vrchy - výlet plný zvratů
Jarní "zákaz vycházení", přesně tak jsem se cítil při přiblížení se k státní hranici naší země, byl pro mě svým způsobem přínosem. Třeba proto, že jsem několik dní využil k toulkám po severních Bílých Karpatech a odtam se nechal vábit Vizovickými vrchy.
Z Krušných hor ke stříbrným nalezištím
Jsou tak rozlehlé, že se v nich spolehlivě ztratí těch pár lidí, kteří je i v dovolenkové sezoně navštíví. Krušné hory, čím západněji, tím krásnější, čím východněji, tím opuštěnější. Každému dle jeho libosti.
Pod hráz Orlíka a pak na Onen svět
Stalo se to tenkrát, když jsem neposlouchal sebe, ale dělal věci, abych se jedné zavděčil.
Za plzeňskými do Falckého lesa
Jsou nabídky, které se prostě neodmítají. Takovou byla i možnost svézt se po cyklostezce vybudované na tělese bývalé železnice hned za bavorskou hranicí a potkat se po dlouhé době s plzeňskými kamarády.
Spreewald camper prehistorický
Spreewald z roku 2007 je pravěk mých cest obytným autem. Ono vlastně ani nebylo obytné, ani nákladní, ani osobní, mně však v té době sloužilo ke všem těm účelům.
Jizerskohorské okruhy
Jizerské hory, miniaturní pohoří trochu se krčící pod mohutnými Krkonošemi objedeme obytným autem a projedeme na kolech během několika málo dní.