Výlety
Výlet opačným směrem
Jsem lyžař v době normalizace vychovaný Ještědem. A pak v dospělosti chápající, že sněhová nadílka není ta, která by mě doháněla k neřízenému nadšení. Proto jezdím opačným směrem – všichni v zimě do hor, já raději do míst, kde se sněhu vyhnu.
Vrcholný podzim v Podkrkonoší
Bláto snad úplně všude, tak vypadá vrcholný podzim v Podkrkonoší. Potom vyjde sluníčko, všechnu přírodu obarví do neuvěřitelných odstínů všech barev a poskytne překrásné světlo k dalekým okrovým až měděným výhledům.
Do dálky se rozhlédnout, zhluboka se nadechnout
Celý kraj už několik dní sužuje mlha, proto na rychlo balíme v úterý večer a jedeme zkusit štěstí do nejbližších vyšších hor. Odjezd je dnes jako v mrákotách, pár důležitých věcí zapomínáme doma a teprve po 15 km si uvědomujeme, že jsme vyjeli špatným směrem.
Otočte Klíčem
Kdo chtěl i v listopadových sychravých dnech spatřit sluníčko a daleké výhledy do kraje, stačilo mu symbolicky si říci: "Otočte Klíčem"
Listopadová přijímání
Listopad pro mě vždycky býval měsícem boje. Boje s větrnými mlýny v mé hlavě. Trápil jsem se úbytkem světla, sluníčka a možností provozovat tolik mi milé venkovní aktivity. Nepřijímal jsem něco, co stejně nedokážu změnit.
Kde se Českomoravská vysočina potkává se Drahanskou
Psaly se první z devadesátých let, když jsem někdy za nocí a jindy za dnů projížděl tím krajem v roli zaměstnance dvou firem současně. Už tehdy mi "tak akorát" zvlněná krajina učarovala, až s podzimem 2013 se mi však povedlo se vrátit. Tentokrát v roli poutníka krajinou.
Krušné hory podzimní - magie barev
S podzimem přichází do Krušných hor překrásný barevný čas. K výletům na kolech je třeba se už přiobléci, někdy počkat na pozdější čas, kdy se rozpustí mlhy v údolích. Zvláště v době inverzí je čára mezi šedou temnotou podkrušnohorských měst a prosluněnými hřebeny hodně tenká.
Podzimní toulání Hostýnskými vrchy
První říjnová sobota mi znovu dopřála žít život podle mých představ. Probudil jsem se v Hostýnských vrších (49°20´24.671"N, 17°41´27.119"E), ráno jsem mohl nasednout na úžasný bicykl a projet kousek karpatského pohoří.
V každé roční době po Lužické Nise
Když podzim zbarví všechno zelené rostlinstvo do okrových, bordových nebo hnědých tónů, když časté deště zalijí nezpevněné cesty tisíci louží, přijdou cyklistům vhod asfaltové cyklostezky a rovinaté úseky. Pro výlet obytňákem se tak jeví putování podél Nisy v jejím horním toku jako ideální náplň prodlouženého víkendu.
Když prodloužený víkend proprší - čas na břehu Ohře
Moc dobře si pamatuji doby, kdy jsem jak k ikonám vzhlížel v kalendáři na nový rok k červeně označeným dnům státních svátků. A čekal jsem, který z nich prodlouží víkend.
Orlickými horami po české i polské straně
Jedny z nejpřívětivějších hor pro cyklisty jsou Orlické, zvláště když využijeme vymoženosti zvané cyklobus. Sjíždí se jich v sezóně každé víkendové dopoledne na parkoviště pod Šerlichem požehnaně. Tichou kompenzaci za ten ruch najdeme hned za polskou hranicí v Bystřických horách.
Na Rýchory za borůvkovými knedlíky
Když moc tlačím na pilu, říznu nejspíš občas někde vedle, se mi znovu potvrdilo v minulých dnech. Dobře si pamatuji, jak moc mi na jaře chyběla volnost vyjet třeba jen kousek za hranice. A teď se bojím, jak jsme znovu zavíráni ve jménu "ochrany našeho zdraví".
Českým lesem kolem Rozvadova
Občas nějaký nadšenec vymyslí, že oběhne Českou republiku nebo jí objede na kole, určitě něco podobného napadlo někoho i s obytným autem. Také mě přitahují pohraniční pohoří, zvláště ta méně navštěvovaná, třeba Český Les.
Lomy, zámky, cyklostezky a jezera kolem Görlitz
Kamarád Ondřej mi poradil moc fajn web, kde jsou popisovány cyklostezky po tělesech bývalých železnic v několika evropských zemích. Pro nás je nejbližší úsek z Görlitz do blízkých kopců, vláčky tu kdysi vozily žulu.
Odkojeni Vltavou
Vltava, jaká to musela být krásná řeka před sto lety... už se naživo nikdy nedovíme. Dnes si můžeme jen při pohledech ze skalních vyhlídek domýšlet.
Pohoří na čáře - Novohradské hory
Do Novohradských hor jsem prvně zavítal ještě v době, kdy nás cestou na Dobrou Vodu třikrát kontrolovala hlídka pohraniční stráže. Jediná značená cesta vedla na Kuní a Kraví horu, o těch jsem se dočetl v časopise Turista na cestu. Psal se rok 1987.
Vizovické vrchy - výlet plný zvratů
Jarní "zákaz vycházení", přesně tak jsem se cítil při přiblížení se k státní hranici naší země, byl pro mě svým způsobem přínosem. Třeba proto, že jsem několik dní využil k toulkám po severních Bílých Karpatech a odtam se nechal vábit Vizovickými vrchy.
Z Krušných hor ke stříbrným nalezištím
Jsou tak rozlehlé, že se v nich spolehlivě ztratí těch pár lidí, kteří je i v dovolenkové sezoně navštíví. Krušné hory, čím západněji, tím krásnější, čím východněji, tím opuštěnější. Každému dle jeho libosti.
Pod hráz Orlíka a pak na Onen svět
Stalo se to tenkrát, když jsem neposlouchal sebe, ale dělal věci, abych se jedné zavděčil.
Za plzeňskými do Falckého lesa
Jsou nabídky, které se prostě neodmítají. Takovou byla i možnost svézt se po cyklostezce vybudované na tělese bývalé železnice hned za bavorskou hranicí a potkat se po dlouhé době s plzeňskými kamarády.
Spreewald camper prehistorický
Spreewald z roku 2007 je pravěk mých cest obytným autem. Ono vlastně ani nebylo obytné, ani nákladní, ani osobní, mně však v té době sloužilo ke všem těm účelům.
Jizerskohorské okruhy
Jizerské hory, miniaturní pohoří trochu se krčící pod mohutnými Krkonošemi objedeme obytným autem a projedeme na kolech během několika málo dní.
Co stvořila Sázava, co přidali lidé
Miluji řeky, miluji vůbec jakoukoliv vodu v krajině. Nejen že dává život všemu živému, umí i obraz krajiny náležitě zpestřit. Jednou z takových je i Sázava, která navíc na své cestě nikdy neopustí kopce.
Za námořníky ke Sprévě
Po dvou dnech odření se podél Odry jsem mírně změnil destinaci. Od širokého a v těchto dnech i prudkého hraničního veletoku jsem se přesunul k idylické, mírné a poetické Sprévě.
Letní čas ve Šluknovském výběžku
Už když jsme se ve čtvrtek vraceli z bavorských Alp a viděli jsme večerní čistou oblohu nad naším regionem, bylo nám jasné, že ve zdech bytovky dlouho nevydržíme. Následující večer jsme popíjeli pivečko malého pivovaru Falkenstein v Krásné Lípě.
Krušné hory startují Komáří hůrkou a Cínoveckým rašeliništěm
Podceňované Krušné hory už dávno nejsou "špinavé". Naopak příroda tu nádherně regeneruje, dlouhé táhlé hřbety lákají k vyjížďkám na kolech bez velkých převýšení.
Podél tří braniborských řek
Jednou z oblíbených disciplín provozovaných cykloturisty je putování podél řek. Jedete neustále "z kopce", zpravidla po upravené cyklostezce, cesta příjemně ubíhá.
Za vojenským tajemstvím Havrana
Dnes je z Havranu prvotřídní vyhlídkový bod, stojí tu nová rozhledna. Za mého výletu jsem se druhým patrem plížil zaprášenou chatrnou podlahou zříceniny, kterou držely jen obvodové sloupy a schodiště. Strachy jsem ani nedýchal, a moc jsem toužil rozhlédnout se do kraje...
Na kole přes Veřovické Beskydy
Na Beskydech jsem se jako mladý chlapec na kole absolutně utavil. Od té doby chovám ke karpatským kopcům obrovský respekt, s ním jsem přistupoval i přejezdu Veřovických Beskyd.
Odření - putování podél Odry
Mám plán, řekl bych strategický, stran Odry a Nisy. Jako kluci jsme po Nise tehdy ještě zbarvené podle aktuální produkce textilek v jejím povodí pouštěli papírové lodičky a závodili, komu dopluje dál. Nejlepší z nejlepších vydržely od školy ke školní jídelně.
Kudy jsem vjížděl do Orlických hor
V Deštném v Orlických horách kdysi dávno otevřeli jeden z prvních zimních kempů v Čechách. Mě tehdy omrzel Harrachov a na několik zim jsem ještě přívěs umístil právě sem. V mnoha pátečních podvečerech jsem do hor stoupal silnicí od Dobrušky a sliboval si, jak ta místa prozkoumám v létě.
Přes Rychlebské hory
Mohlo by se zdát, že povídání o Rychlebských horách na server o výletech obytným autem nepatří, tady jsem si trošičku plnil jiný svůj sen. Sen o pěších vícedenních přechodech hřebenů dlouhých pohoří.
Do zapomenutých pohoří slovenských
Uf, otevřeli nám zase hranice, můžu se tedy cítit svobodněji a hlavně někam vyrazit. Dlouho jsem se chystal do Povážského Inovce, to jsou kopce nad údolím Váhu kolem Trenčína. Dívali jsme se na ně třeba zjara z Bílých Karpat.
Bílovické okruhy
Už jsem to někde psal, otevírali jsme "štelplac" ve Velkých Bílovicích. Při té příležitosti jsme projeli dva okruhy na kolech a nebyly to jen tak ledajaké okruhy a nejeli jsme na jen tak ledajakých kolech.
Kudy pod Krkonošemi
Ani úplně nevím, jak bych uvedl oblast Podkrkonoší. Mám to tam moc rád, jenže to už může znít jako klišé, naučená fráze. Mám to tam moc rád a rád se tam vracím. Nejraději po cestách, které neznají asfalt.
Polabí je krajina kolem Labe
Polabí je krajina kolem Labe, mnoha lidem se může zdát jako oblast nezajímavá a nezáživná. Pravdou ale je, že projížďka na kole po rovině podél řeky, někdy hlubokými lesy a jindy s pohledem na zajímavé památky může velmi příjemně vyplnit dva dny.
Na pomezí pískovce a čediče
Moc se mi líbí, jak příroda žije, aniž by znala čas. Natož aby na něm byla závislá, jako jsme my lidé. Jaké by to bylo, zapomenout, kolik je hodin nebo co je dnes za den?
Rybníky, chmelnice a nízké Brdy
Horské kolo je úžasný nástroj k poznávání přírody a krajiny. Zvláště pak takové, o které si myslíme, že není až tak atraktivní. V kombinaci s obytným autem v mých očích nepřekonatelný.
Povltavské toulání
Řeky mi připadají pro krajinu stejně důležité, jako hlavní tepny pro život člověka. Řeky si odedávna tekly podle svého uvážení, než se jim do života začal navážet člověk.
Poslední hrátky s bělokarpatskou milenkou
Dlouho mi nebylo tak blaženě, jak v ty květnové dny v kopcích nad Nedašovem na česko slovenském pomezí, na jižním okraji země valašské, na severním okraji Bílých Karpat. Jak je komu libo.
Tento způsob svátků velikonočních, zdá se mi ....
Tento způsob svátků velikonočních, zdá se mi poněkud nešťastným. Tak by se dal parafrázovat známý výrok postavy Vančurovy knihy k představě prožití krásných jarních dnů, kterou se nám snažili vnutit vůdci národa v době bacilové, tedy zjara 2020.
Žítková a Velký Lopeník
Žítková mě absolutně dostala do kolen. Měl jsem do doby návštěvy téhle vsi pocit, že Bílé Karpaty znám celkem dobře, už jsem v nich pár dní pobyl. Když jsem spatříl Žítkovou, všechno se otočilo, nevím nic o Bílých Karpatech.
Úsměvné počátky výletů obytňákem - Slavkovský les
Úsměv mi dnes hraje ve tváři, když si vzpomenu na květen 2008 a první vícedenní výlet obytným autem. Vestavba Adria tehdy skoro měsíc naše domácí hostila čtyři členy posádky po dobu čtyř dní.
Bílé Karpaty dosahují vrcholu na Javořině
Že by Blatnice pod sv. Antonínkem nepatřila do Bílých Karpat? Kdo zkusí vyjet na kole k poutnímu místu, dobře potrénuje na pozdější výlet na Velkou Javořinu, nejvyšší vrchol táhlého pohoří.
Bílé Karpaty začínají od jihu
Kdo někdy zavítá do oblasti vinic, sklípků a lahodného moku, nemohl se pohledem nesetkat se siluetou hřebene Bílých Karpat.
Vysočina v atmosféře strachu
Výlet v husté atmosféře strachu. Jedni se báli bacilů, druzí těch nařízení poslušných, "zodpovědných", a médii vystrašených. A ti první se pak báli ještě víc, protože těch druhých, a ti druzí zrovna tak.
Do pískovců Lužických hor
Lužické hory jsou také moje milované :-), mám je už hodně projeté na kole i prochozené, i z německé strany. Stále se sem rád vracím.
Křivoklátskými lesy s Igorem a Jitkou kdysi v dobách dávných
Tuten výlet, jak by řekli Plzeňácííí, zahajoval mou druhou sezónu v opravdovém obytném autě. Pozvání přišlo od Igora s Jitkou z Rokycan. A já jsem vrčel, protože jsem chtěl jezdit na kole a místo toho jsem "musel" chodit pěšky.
Obytňákem do pražských sídlišť
Před pár týdny jsme potřebovali být den v Praze, uprostřed jednoho z proslulých krabicovitých sídlišť. Chvíli jsme dumali, jak z takové povinnosti vyrobit výlet obytňákem. V neděli večer cestou domů už jsem se jen radostně podivoval, jak pěkné dva dny jsme i při této zvláštní příležitosti v obytném autě prožili.
Tam, kde zabili největšího dobrodruha českých dějin
Miluji mapy, než jsem objevil ty v počítači a v telefonu, vozil jsem s sebou v autě takové těžké šanony. Jedno se jmenovalo Turistický atlas a druhé Lexikon turistických zajímavostí.