Žulové lomy a zádumčivé vodní hladiny

Do bývalé NDR jezdívám často a rád už řadu let, i když v posledních časech mi to není příliš dovolováno. I když důvody mých cest objevilo spousty dalších uživatelů obytných aut. I kdy jsou tam restrikce spaní v autě v přírodě v zásadě vyspělejší, než u nás.

První spaní proto volíme v Bischofswerdě na ověřeném poměrně klidném parkovišti 51°7´33.273"N, 14°10´25.216"E za zoologickou zahradou na okraji nevelkého městečka. Projet na kole náměstí a centrum jistě není na závadu, přesto žádné zázračné pohledy na architektonické skvosty tady nečekáme. Podél železniční tratě po rovině raději šlapeme ke spojeným vesnicím Demitz – Thumitz, tady někde mapa slibuje zajímavé pohledy na opuštěné i stále v provozu a někdy zatopené žulové lomy. Na návsi Demitz je také tomuto pro obec významnému odvětví věnována malá venkovní expozice památek a fotografií.

 

Možná jsme jí měli věnovat více pozornosti, alespoň si to tak říkám v prudkém stoupání po zelené značce na Klostenberg, byl bych odpočatější :-). Ta cesta nahoru s kolem, nic moc, víc jsme tlačili než šlapali, pak jsme se dívali do chřtánu velkolomu, pracovní činnost v něm byla patrná i přes den víkendu. Obrovské nákladní vozy najednou velikosti modýlků použiváných modeláři mašinkových sestav. A často zákaz vstupu, aby se obecenstvo nezřítilo do nižších pater těžby. Pro mě žádné slastné pocity, ale to se mělo změnit po pár kilometrech, cesta se stala sjízdnější, v lesních partiích se zjevila jak mávnutím proutku dvě jezera sevřená skalními stěnami.Umělá jezera a umělé skály, jenže tady těžba skončila už dávno a příroda si svoji vládu bere zpět.

 

Sjezdem k silnici stále po zelené opouštíme ty nejvíc kopcovaté terény, v lesích ale ještě chvíli zůstaneme. Přejedeme další výrazně nižší hřebínek, přidá se i červená značka, pozornost si zaslouží křižovatka cest u hlavní silnice v místě, kde se potkávají vesnice Putzkau a Neukirch/Lausitz. Naši trasu přebírá modrá, poskytuje příjemné svezení, jen ty výhledy tady nejsou nic oslnivého. Možná by se někdo mohl zeptat, proč se raději nevrátím tam, kde jsem to oslnivé viděl, na jistotu. A já bych možná odpověděl, že právě proto, že tam už jsem to viděl. Mám rád pro mě nové cesty, nové trasy, nové třeba ne tolik atraktivní výhledy. Někdy se i rád vrátím, kde se mi líbilo, a ono už to není takové, jaké jsem to viděl prvně, protože už něco očekávám.

 

A tak tu šlapeme po té modré, občas mezi poli jižně od Putzkau, později znovu do lesa. Napojíme se na žlutou a tam přece jen jeden hezký pohled zpět na kopce, ze kterých jsme dopoledne zírali do otevřených i zpustlých lomů. Pak už nás dovede do města, k jediné kavárně a restauraci se zahrádkou právě na to náměstí, z nějž jsme ráno pro nedostatek pohledů na architektonické skvosty ujíždli do lesů.

S tím vracením se to mám jinak mezi rybníky tam, kde žijí lužičtí Srbové. Alespoň jednou za čas tam musím, nejlépe v časném jaru nebo pozdním podzimu. To je doba, kdy se stěhují tisíce ptáků ze svých zimních domovů do těch letních. Divokých husí létají nad rybníky stovky hejn seřazených do klínu, na noc někde potřebují "přistát". Občas tu lze potkat jeřáby, obrovské ptáky pochodujících na dlouhých nohách a kývající hlavami na snad ještě delších krcích. Startují do vzduchu jak vrtulová letadla, nejdřív rozeběh, mávání křídel a až potom postupný vzlet. Zvuková kulisa křídel může navozovat představu hluku točících se vrtulí... I oni žijí v hejnech, takže nezůstane u pohledu na osamělého jedince. A jednou jsem měl štěstí, snad, na mořského orla, to obrovské zvířátko sedělo na "hladině" skoro vypuštěného rybníka, něco si chtělo s sebou odnést, jenže mu to nešlo vyzvednout z vody. Kolem se haštěřily desítky dalších ptáků, zmateně pokřikovali, proto jsem si té scény všiml i na dálku a pak jí sledoval dalekohledem. A zdáli se mi ti ostatní úplně malinkatí proti opeřené obludě, která se nechtěla vzdát.

 

Vždy si tady najdu okruh, o kterém si podle mapy myslím, že tam to ještě neznám. A vždycky spousty míst poznám, že už jsem tam někdy byl, a jiná jsou si podobná jako vejce vejci. Můj archiv obsahuje stovky fotek rybníků, jako kdybych bydlel na Třeboňsku :-). Trasa jarního výletu je vyznačena v mapce. V Neschwitz je zpestřením cesty zámek v pěkném parku, Lippitsch je místo, kde jsem byl několikrát, tam si mě soubor rybníků a cesta mezi nimi přitahuje tak často, že už si vesničku i její jméno pamatuji. Kolem Warthy už se vracíme zpět k autu. Skoro celá cesta vede po dobře značených cyklotrasách a délky se tady není třeba obávat, po rovinách se pneumatiky kol jen sviští. Němečtí cyklojezdci tudy jezdí na kolech bez "přehazky" a převodníku a to je sakra pádný důkaz

3/2014

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace