Zámecké zážitky z Hradce nad Moravicí

Nejsem zrovna velkým příznivcem prohlídkových okruhů a zámeckých tras, pokud na zámek zavítám, pokouším se pro sebe objevit jeho genius loci. Takové to nehmatatelné, co znali jen skuteční obyvatelé těch objektů. Ať už obsluhovaní nebo obsluhovatelé.

Trošku si však myslím, že v šiku výletníků a v předem jasně daném časovém úseku, kdy mi do mých pocitů ještě neustále vkládá své výklady někdy znuděný, jindy pro změnu přemotivovaný průvodčí, najít atmosféru není dobře možné. Když nám koncem letošního léta vybylo pár hodin volného času v Hradci nad Moravicí, i přes toto mé přesvědčení jsme vyrazili k zámeckým budovám.

 

Příjemnou, tichou a zvečera i prázdnou parkovací plochu použitelnou i pro přespání v obytném voze jsme našli na 49°52´15.245"N, 17°52´26.550"E. Pěkně jsme se nasunuli do nejzazšího rohu, otevřeli dveře a rychle přejeli do přední části parkoviště. Hned za plotem bydlí několik andských lam a odér jejich životního prostředí výrazně ovlivňuje ovzduší v okolí. Na osmou ranní je třeba vhodit pár mincí do automatu, přes den se plocha poměrně zaplní.

 

Do nezajímavého centra městečka je to pár skoků, k zámku musíme do strmého kopce, právě tady se ze slezských rovin začíná zvedat Vítkovská vrchovina. Ke vstupní bráně nás vede modrá turistická značka, míjí i hotel Sonáta, ten příště minu také. Práce obsluhujícího personálu svým chaosem připomíná rozhodování vládních činitelů v době bacilové.

 

Samotný vstup do zámku na mě zapůsobil vpravdě monumentálně, tolik příkazů, zákazů, pokynů..... Jeden příklad za všechny – svatby se mohou fotit na trávníku zámeckého parku maximálně po dobu deseti minut, každá další minuta je zpoplatněna částkou atd. Hani kupuje vstupenky, i prohlídka parku je zde zpoplatněna, přestože jím prochází turistické a cyklistické trasy. Po těch je však jízda na kole zakázána. Sleduji ten masakr vytvořený úředníky státního památkového ústavu a tiše si trpím uprostřed všech nařízení. Sleduji zástupy spokojených návštěvníků, "ještě fotku Marušce a selfičko Barušce, ať to všichni vidi, jááksi totu uživame".

 

Za takových okolností nemám chuť investovat své síly do byť jen venkovní prohlídky ani Červeného ani Bílého zámku, ani Hanička se nebrání rychlému průchodu do vyšších pater zámecké zahrady a později parku. Vzdalujeme od obou památkových objektů, kolem nás je tišeji a klidněji. Procházíme několik vyhlídek, i bez jejich úpravy bychom se však mohli kochat výhledy do údolí Moravice a k prvním stráním Vítkovské vrchoviny. Všímáme si i hodně vzdáleného hřebene Jeseníků, Praděd poznám, s dalšími vrchy mi pomáhá nově nainstalovaná aplikace v chytrém telefonu. Jen si musím dát pozor, abych se nejprve chvíli jen díval a až pak řešil jména kopců.

pěkný cyklovýlet s dalšími "spacími" souřadnicemi nedaleko Hradce vede do údolí Setiny

Moc nechápu, proč se vyvýšený altán jmenuje zrovna po "revolučním" básníkovi Petru Bezručovi, když ostatní vyhlídky parku mají jednoznačnou souvislost s bývalými majiteli nebo hosty zámku. Možná je to pomsta dělnické třídy za všechny křivdy, které musela od feudálů a kapitalistů za dob minulých i součaných snášet. Poměrně divoce tu skotačí dva sourozenci za dohledu babi a dědy, moc jiného jim nezbývá, ostatní vyhlídková místa v parku nabízejí zajímavější podívanou. My si nejvyšší místo procházky zpestřujeme odlovem geo krabičky a pomalu se smířeni s myšlenkou na ještě jeden průchod hlavní vstupní branou vracíme k autu.

8/2020

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace