Za tajemstvím pravěkých kamenů

Z poklidného výletu krásnou zemí se nám najednou tak trochu stává poklus, hlavně ve večerních hodinách. Už dávno jsem si odvykl dojíždět na místa noclehů za tmy, tady se však rozhoduji jinak.

Mám na výběr, ještě něco z Portugalska uvidíme, za to platíme dlouhými přesuny za tmy, nebo budeme jezdit za světla a nestihneme žádnou procházku nebo cyklo výletík. I do Monsarazu dojíždíme za tmy, přehledné tabule nás dobře navedou na místo pro stání obytných aut pod osvětlenými hradbami. Ráno procházíme dalším krásným bílým městem na skále, obdivujeme jeho hrad, fotíme se s velbloudem a mě absolutně dostala výstavní teď už v plném růžovém květu mandloň. Údolí pod námi je zalité vodou, břehy největší evropské přehrady postavené ve spolupráci obou zemí na španělsko portugalské hranici svou členitostí zpestřují ráz krajiny v okolí.

předchozí část: Přes pláně jižního Alenteja 

Skalním hřbetem omezenou rozlohu městečka projdeme za pár desítek minut, to nám umožňuje absolvovat i cyklo výlet okolím, jen sjedeme k klášteru Orada nedaleko pod skálou. Abychom se nemuseli nakonec na kolech zase drápat zpět. Hanička se víc kochá a cyklistiku vzdává, já tentokrát nejedu za výhledy, předmětem mého zájmu se staly prehistorické menhiry. Cromeleque do Xarez je památkou toho druhu v okolí největší, vysoký kámen uprostřed obkolesují desítky kamenů menších. Jenže tady atmosféru a energii kruhu postrádám. Možná jsem si to zavinil sám dlouhým hledáním nejlepšího místečka pro obrázek, pravdou ale je, že kruh byl původně vystavěn na místě, které dnes leží pod hladinou přehrady. Sem byl přemístěn staviteli díla a odvažuji se pochybovat, že ti se zajímali o nějaký smysl postavení a polohy kamenů. Moje rozčarování umocňuje i mnoha koly aut rozježděný kruh kolem pravěké památky, něco jako plochodrážní stadion.

 

Dál v okolí už jsou roztroušeny jednotlivé menhiry na svých původních místech, na českých mapy.cz je skvěle vyznačena jejich poloha i trasa značené cesty mezi nimi. Podívat se na kole nebo autem ke každému z nich není žádná složitost. Jen některé jsou skryty v pastvině nebo mezi korkovými duby. Významným prvkem doplňujícím zdejší krajinu jsou vinice a nad vším jakoby dohlíží skála s městem a hradem Monsaraz na temeni. Dokonalá poloha vládců.

 

Na noc se přesouváme na aplikací doporučené parkoviště uprostřed většího města Evora, obytných aut tu stojí povícero, ovšem ke klidu a pohodě má místo daleko. Ráno máme však památky zapsané do světového kulturního dědictví UNESCO na dosah. Evora je hodně starým a dobře zachovalým městem. Už se malinko ošívám, začínám vnímat pocity ve smyslu určité povinnosti místo navštívit, protože je tak důležité. Ranní mlha mi také nepřidá a "jižanská starostlivost" o památky už vůbec ne. U nás se díváme na krásně zrekonstruované, možná ne úplně původní, tady pro změnu na původní, možná ne úplně krásné. Asi už jsme měst a památek na této cestě viděli hodně, z Evory mě nejvíc oslovila výstava krásných černobílých fotografií na náměstí u římského chrámu. Je tam i nějaký palác, kostel s úžasnými azulejos, z chrámu bych možná uslyntával na začátku výletu. Ty fotky byly fakt úžasnýýý. Příroda, zvířata, lidé jakýchsi domorodých kmenů. Všechno zvětšeniny snad metr a půl na metr. Z celého světa. Tohle projet a takhle umět fotit a ještě k tomu na černobílo.... by se mi opravdu moc líbilo.

 

Také kolem Evory lze najít spousty megalitických kamenů, my jsme před další cestou na sever zvolili pohřebiště Anta Grande dos Zambujeiro, menhir dos Almendes a hlavně Cromeleque do Almendes, 92 kamenů poskládaných do obrovské elipsy ve svahu uprostřed háje korkových dubů. Nejspíš se tu konaly oslavy a rituály, ale o tom se můžeme jen dohadovat. Tehdy lidé ani nepsali, ani nefotili, ani nemalovali. Jediné, co bych lokalitě měl trochu za zlé je příšerná prašně děravá a dlouhá cesta sem. Příště raději na kole.

 

Další dlouhý přesun z části už noční nás dovedl do přírodního parku Serra de S. Mamedé. Co vím, Serra znamená pohoří. Spíme u přehradní nádrže, aplikace v telefonu nás tentokrát docela vypekla. Cesta dolů k hladině nádrže se mi ve tmě jevila jako vhodná tak pro výkonnou čtyřkolku, za to celkem prostorného místa při vjezdu na hráz přehrady, osvětleného a podél ne příliš frekventované silnice si nikdo z přispěvatelů nevšiml. Vzdálenost obou míst cca 500 metrů (39°20´59.894"N, -7°22´54.391"W). Marvao, další opevněnou skálu, máme po pár stovkách metrů přes údolí jako na dlani. Mohlo by se zdát, že poslední dny vymetáme opevněná městečka na skalách, orlí hnízda. Vnitrozemí Portugalska se může pochlubit jejich hojností, pro mě jsou to navíc jakési ostrovy výhledů. Jak rád bych kolem každého z nich na den dva zastavil a prošel okolní kopce, jenže kalendář je neúprosný a poslední možné datum, které jsme si předem domluvili jako den návratu se blíží. Tedy alespoň ty daleké výhledy.

 

Marvao si pro nás připravilo jedno překvapení navíc. V lednu tady fungovala jediná hospůdka a to ještě v omezeném režimu. Ráno tak uvařit kávu, v poledne obědy pro místní, večer zavřeno. Oběd připomínal trochu závodní kuchyni, trochu švédský stůl. Každý si mohl vybrat polévku, dvě hlavní jídla, dva dezerty. Množství dle potřeby, cena 12 EUR na osobu. Vše připraveno pro pár domorodců, když se "nachomejtne" turista, přece ho nevyženeme. A tak jsme obědvali se starostou městečka Marvao, jeho tajemníkem a jeho asistentkou. Ještěže jsme neobsadili jejich stůl. Na rovinu, přátelé, nechtěl bych být starostou. Ten muž během oběda vyřídil tři telefonáty a odeslal dvě zprávy. Co řešil během rozhovorů se svými spolupracovníky netuším, nicméně pokud sám mám pocit, že si jídlo neumím úplně vychutnat a jím rychle, tak tento pán spěchal, že až hltal. Říká se, že lidé, které potkáme a oni nás něčím vyvádějí z míry, jsou naším zrcadlem. Snad proto, jak on hltal, já jsem svoje jedení zpomaloval a vychutnával si skvělou zdejší kuchyni. Škoda jen, že jsem si ten zážitek zcela nezafixoval a dnes už zase také často hltám....

 

Ještě jedno městečko, Castelo de Vide, podle knižního průvodce stálo dnes za zastávku v horách Serra de S. Mamedé. Ne zcela v pohodě jsme zvládli "zakotvení" blízko centra, možná proto jsem na jeho obhlídku vyrazil sám. První jsem zaznamenal končící trh, pak jsem při hledání kavárny a vyhlídky do okolí zbytečně vylezl do prudkého kopce. V koordinaci s telefonickými mapami jsem se vrátil trochu zpět a zamířil ke hradu. Ten, zdálo se, už léta kdosi opravuje. Ke hradu jsem musel projít spletí uzounkých uliček, v jednom z nízkých domků jsem našel ukrytou starou židovskou synagogu. Jako občan EU jsem získal vstup zdarma, když mě ta budova vychrlila zpět do uličky, cítil jsem se naprosto spokojen a naplněn. K prozkoumání expozice mi stačilo deset minut, tak akorát na to, že jsem nerozuměl jedinému popisku a nejspíš bych je nečetl, ani kdybych jim rozuměl. Atmosféru však těch pár místnůstek vyzařovalo náramnou, navíc nároží synagogy díky prudkému schodišti kamsi hluboko dolů poskytovalo ten nejhezčí výhled na staré městečko a blízké okolní kopce. To pozdější od hradu bylo už moc do šířky a postrádalo autentický umělecký rám.

 

pokračování: Portugalská cesta vrcholí vrcholem

Z mého pohledu rozumnou kavárnu jsem v Castelo de Vide nenašel. Následně jsem cestou dál na sever přehlédl odbočku na úzkou silnici k jedné z dalších přehrad a když už jsme se po ní vydali, naopak jsme nepřehlédli krásnou krajinu okraje přírodního parku. Byť umělá vodní plocha, bylo to krásné, ladné, oku lahodící. I tady bych zastavil a zůstal na noc. Kdybychom nepotřebovali vodu a kdybychom nevěděli, kam pro ni. Ke zdroji jsme dojeli přes úzkou přehradní hráz. Jak pomalu tekla voda do nádrže našeho Malibu, stále víc jsem záviděl třem posádkám obytných vozů, zabydleli se tu zjevně alespoň na pár dní. A my jsme znovu cestovali nocí, abychom mohli ráno projít dalším klenotem krajiny portugalského pohraničí. Čekalo nás kamenné Monsanto.

1/2020

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace