Za smradlavou vodou a táhlými Smrčinami

Když jsem si koupil první obytné auto, ihned jsem začal plánovat výlety po celé české republice a jako správný rozumově orientovaný chlap, pěkně systematicky, od západu. Tak se do zorného pole mých zájmů dostala rezervace Soos a její okolí.

Do prvního pobytu v nejzápadnějším výběžku Čech se mi ji ještě zařadit nepodařilo, možná právě proto hned druhá cesta začínala právě tady. Rezervace sama o sobě je mnohem rozlehlejší, než kudy nás provázejí značky naučné stezky, její dřevěné chodníky jsou však pro všechny bezpečné, tady se nikdo v bažinách neutopí. A přitom můžeme spatřit přírodní divy krom obyčejné, bublající páchnoucí podivně zbarvenou vodu na několika místech malé rozlohy, bažiny tak kontaminované samotnou přírodou, že tady žádná rostlinka nemůže vyrůst, a tam, kde přece něco roste, rozmanité letní kvítí. Ač vstupní areál mi připadal trochu pouťovou atrakcí, hned sousední vesnička Nový Drahov se mi líbila svou lidovou architekturou, kterou jsem zatím na cestách jinde nepotkal.

Františkovy lázně stojí v těsném sousedství přírodní rezervace, nemůžeme si nechat ujít kolonádu, lázeňské oplatky v jejich teplé verzi, sošku čůrajícího chlapečka, ačkoliv už dávno nepatříme k těm, kdo čaruje u tohoto symbolu za zrození dalšího potomstva. A ruský kostel, ten se stává vábničkou pro východní cesty. Den proměnlivého počasí zakončíme dešťovou přeháňkou při procházce okruhem vyhaslé sopky Komorní hůrka. Zdá se to být nejméně zajímavý objekt pozorování toho dne, jen však do doby, než si uvědomíme. Všechny léčivé prameny západočeských lázní jsou dílem procesů někde tam uvnitř Země a právě takovými sopkami, které dnes už nežijí aktivním životem, tyto procesy začínaly.

Místo k nocování nacházíme na křižovatce cest pod Zelenou horou, takový malý plácek přesně na jednu vestavbu na 50°3´43.102"N, 12°18´28.740"E, a hned další ráno odtud vyrážíme na cyklo výlet. Po cyklotrasách k Pomezí nad Ohří a Schirdingu, potom podél hranic ke Starému Hrozňatovu a po bývalé signálce zpět k autu. Pochopitelně ani Bismarckovu rozhlednu na Zelené hoře nemůžeme vynechat, tam ale dojedeme autem.

Nejjižnější část pohoří Smrčiny jsme poznali výletem na kolech ze Starého Hrozňatova. Středobodem téhle trasy bylo městečko Waldsassen se svým klášterem, přesto naše oči už přitahoval bývalým vojenským zařízením identifikovatelný vrch Dyleně. Severní část Českého lesa jsem chtěl to léto poznat ze všeho nejvíc a Dylení vše startovalo.

7/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr