Výlet opačným směrem

Jsem lyžař v době normalizace vychovaný Ještědem. A pak v dospělosti chápající, že sněhová nadílka není ta, která by mě doháněla k neřízenému nadšení. Proto jezdím opačným směrem – všichni v zimě do hor, já raději do míst, kde se sněhu vyhnu.

Už si vůbec nepamatuji, co mě v zimě 2012 dovedlo do Lidic, místa nesmírného lidského utrpení. Vnímám taková velmi, velmi citlivě a místa spojená s válkou a fašismem obvykle nedávám vůbec. Prchám do klidu a do ticha nejraději přírody. Predátoři v ní, vyprávěli jsme si o tom jednou s kánětem, se potřebují najíst, chovají se pro okolí zcela čitelně a loví jen tolik, kolik spotřebují. Na rozdíl od predátorů v lidské podobě, nezáleží zda v časech míru nebo války.

 

V Lidicích ta tíseň na mě padla také, možná však vlivem rozlehlých luk, kde se ke slovu hlásí právě ona nikdy neutuchající síla přírody, nebo jediného ovocného stromu, pamětníka, a možná velmi citlivě ponechaných zbytků, památek na ty události, vykrystalizovala ve velmi silný, vyvážený a nikoliv traumatizující zážitek. Vyplatí se pečlivě zvážit dobu návštěvy, tady více než kde jinde platí neměnné pravdy o tichu, samotě, propojení.

 

I v autě mlčíme ještě dlouho po návratu, jen zadáme souřadnice 50°8´24.759"N, 14°1´22.707"E, aby nás navigace dovedla na pěkné a bezpečné místo k přenocování v autě na břehu Turyňského rybníka. Někdy se mu říká také Záplavy, je největší na Kladensku.

 

Sluníčko je v zimě vzácné, proto hned odcházíme na výlet do okolí. Neprve po naučné stezce, později po cyklistické trase a zelené značce na Horku u Velké Dobré, potom přes Doksy a kolem rezervace Kalspot zpět k rybníku Záplavy. Někdo řekne fádní krajina a já se tam cítil tolik spokojen. Třeba už jen proto, že všechny obrázky byly pro mě nové, nebo také pro krásné měkké světlo přicházejícího večera na břehu obrovského opuštěného rybníka. Možná pro závan jara, který nám už další den nedopřál.

 

V neděli dorazily mlhy, vločky, vlhké povětří i na Kladensko, což pro nás znamenalo jediné. Přitopit, trochu si přispat, na oběd najít dobrou restauraci a cestu ukončit v mělnické zámecké cukrárně, kterou jsme v té době považovali za špičku ve svém oboru.

2/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace