Vláčkem i pěšky do lázeňských městeček Žitavských hor

Bylo to někdy počátkem 90.let, vymysleli jsme si se synkem v listopadovém odpoledni, které se netvářilo úplně listopadově, udělat si výlet do skal kolem Oybina v Žitavských horách. Tak se jmenují Lužické na saské straně, z Čech je to sem kousíček.

Část okruhu jsme šlapali podél úzkokolejky ze Žitavy do Oybina a hošík tehdy školou povinný zatoužil se svést vláčkem taženým parní lokomotivou. Trošku jsem se ušklíbl a "vysvětlil" mu, že to je moc drahé a jaký je to vlastně paradox. Za doby NDR byla cena lidová, jen sem dojet bylo hodně složité. Výměna cizí měny v bance, která měla otevřeno jen ve středu odpoledne, povinné vypisování celního a devizového prohlášení, hraničních přechodů tak řídce, že návštěva Oybina vzdáleného cca 5 km vzdušnou čarou od české hranice autem z Liberce vyšla na nějakých 150 km. A žádná možnost získat nějaké informace. Jeho tento výčet poměrně překvapil a mě v té době volnosti už také.

 

Dnes synek překročil věk Kristův, sám jezdí malým obytným autem a pěkně se rozcestoval po celém světě. Jenom si nejsem jist, zda už jel tou úzkokolejkou taženou parní lokomotivou.

Povídání o Oybinu zde: Pod Žitavské hory 

I mně trvalo k mašince se dokopat, s půldenním pěším výletem pěknými skalními partiemi a s prohlídkou Oybina (povídání o něm ve článku v odkazu) a Jonsdorfu prožijeme krásný den. Přespat v obytném autě můžeme nedaleko nádraží Kurort Jonsdorf na 50°50´54.728"N, 14°42´12.312"E a zjistit odjezdy vláčků zde: https://www.zittauer-schmalspurbahn.de/cz/uvodni-stranka/ . Vybrali jsme si krásný starý vláček, který v půli cesty přepřahá lokomotivu, a zvolili jsme všední den, abychom se netlačili na dřevěných sedadlech. Jen jsme se nepodívali, zda není nějaký státní svátek, a že Němci co si slavili, lidí na zástávce bylo tolik, až jsem uvažoval o změně plánu.

 

Naštěstí jsme zůstali u původních záměrů, po mírně strastí plné jízdě jsme dorazili do Oybina a tam kávičkou zahájili pěší návrat k autu. Už cesta samotným údolím je krásná a lidí povážlivě ubývá, zvláště po odbočce do kopců a skal. Na Ameisenbergu přicházíme k první vyhlídce a brzy i k malému vrcholovéhmu skalnímu městečku. Další vyhlídku okupujeme chvíli na úbočí kopce, později nám kruhový výhled i malebné skalní vrcholové partie nabídne vrchol Sportkletten. Cestou jsme ještě našli "pohozený" mobilní telefon, kontaktovali jeho majitele a smluvili předání. Trochu jsme se báli, že nedá naši anglinu, jenže ten chlapec byl hluchoněmý a komunikací pomocí sms se vše paradoxně zjednodušilo. Na zapisování čárek za dobré skutky v životní knize zásluh moc nevěříme, za prožitý zážitek je však čárka zcela plnohodnotná :-).

Nakonec projdeme ještě pěkný přírodní park v lázních Jonsdorf a zvolíme si další výletní cíl, v okolí jich najdeme celou řadu.

5/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace