Víno, historie a svatý kopeček - Mikulov

Mikulov je pro mě symbol. Víno, historie, svatý kopeček. Teplo země a bílé kameny od prvních metrů za městem. Příslib cesty jižním směrem. Přívětivá řeč domácích lidí, možná i trochu jiné jejich životní hodnoty.

Dominanta je sice falešná, stejně jako její největší lákadlo, jenže když to dávno vím, už mě to neurazí. Myslím si teď na zámek. Jeho minulost byla více než pestrá. Přemyslovský královský hrad, později zámek v majetku Lichtenštejnů, pak skoro 400 let v držení Ditrichštejnů. Dvakrát tu mocní podepisovali mírové dohody a nejspíš ani jedny nebyly vídeňským po vůli. Poprvé po porážce od Napoleona u Slavkova, podruhé při podobné příležitosti, jen vítězové byli Průšáci v roce 1866. Zámek několikrát vyhořel, naposledy na konci války při osvobozování. Většina obyvatel Mikulova byli Němci, odešli nedaleko, za rakouské hranice a dodnes se jednou za rok na návrší blízko hranice chodí dívat na své bývalé domy. Možná jim bylo potřeba dokázat znovuzrození města i zámku, proto architekt Otakar Oplatka navrhl a dohlédl na výstavbu téměř od základů novou.

 

Největším lákadlem té falešné dominanty myslím ten obrovský sud. Kdo ví, zda ho dnes ještě ukazují, viděl jsem ho kdysi dávno. A slyšel jsem o něm, jak je největší, kolik by se do něj vešlo vína a že také nikdy nebyl naplněn. Možná některý z Ditrichštejnů tušil, že pro vlastní spotřebu bude lepší láhev pozdního sběru než největší sud plný "krabičáku" :-). A tak si nakonec prý šlechta nechávala ze sudu vyhrávat muziku.

Svatý kopeček, to je jiná. Tuhle dominantu dala městu zčásti příroda, církevní hodnostáři dodali zbytek. Nejsem katolík, cesta nahoru ke kostelíku pro mě však atmosféru má. Krásné výhledy na město i do kraje rámují louky na jaře ozdobené pestrými květy, které umí vykouzlit jen vápencové podloží, a také kapličky křížové cesty. Naposledy jsem se tou cestou vydal jednoho podzimního podvečera, nebyla důležitá data ani letopočty nebo počty zastavení a odříkaných otčenášů. Zajímaly mě odstíny modré a šedé na obzoru a světla městečka u nohou. To byla moje víra, modlitba i rozhřešení.

Čtěte také: http://www.camper.photo/clanek/moravske-dolomity/?clanekId=111

 

Až příště přijedu do Mikulova, podívám se také znovu do lomu a k jeskyni na Turoldu a nebo na Kočičí kámen. A třeba si také vyjdu na Kozí vrch ke zbytkům hrádku a nebo najdu židovský hřbitov, tam jsem ještě nebyl. Je moc příjemné mít důvod k tomu přijet zase příště do Mikulova.

10/2018

P.S.: Na parkování obytných aut není Mikulov zrovna přívětivý. Po okrajích sice nějaké odstavné plochy najdeme, někdo se možná pustí blíž do centra k některému z placených parkovišť, my máme vyzkoušeno to u supermarketu Billa. Místa je tam dostatek, plocha rovná a do města není daleko. Na spaní však rozhodně někam mimo město, sám bych jel nejspíš někam do vinic....

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace