Verona - perla pod Alpami

Vánoční výlet na přelomu let 2012 a 2013 patřil k tomu nejlepšímu, co jsem na cestách obytným autem prožil. Jak z hlediska příběhů, tak i z hlediska přírodních a kulturních zážitků.

Všechno začalo u kamaráda Míry Pandy, opravil nám z čiré radosti na druhý svátek vánoční dopoledne ponorné čerpadlo v nádrži na vodu. Přesně to čerpadlo, které ještě večer při pokusu se trochu opláchnout někde kousek před Garmisch – Partenkirchenem vypovědělo službu definitivně. Už už jsem otáčel na cestu zpět, když posádka rozhodla o nabírání vody z nádrže přes PET lahev...

Návštěvu Verony jsme plánovali "možná", kdyby zbylo trochu času cestou, a ono zbylo. Jenže než jsme našli místo k parkování i nad Veronou se setmělo. Díky tomu jsme se nemohli přesvědčit o pravdivosti tvrzení knižního průvodce, že Adige, která městem protéká, poutá zraky pozorujících svými sytými barvami. Získává je jako řeka odvádějící vodu z několika alpských ledovců. Za to pohled na mnoha reflektory nasvícený Ponte Scaligero, most postavený v letech 1355 – 1375, nám barvy vynahradil. Jeho oblouky navazují na zdi mohutné pevnosti Castelvecchio, obývali ji vládci Verony čtrnáctého století.


Romea a Julii jsme nepotkali, Juliin balkón nehledali. Rody Capello – Shakespearem přejmenovaní na Capuleti – i Montekové ve Veroně skutečně žili, známé postavy si dramatik už vymyslel. Stejně jako po jeho vzoru někdejší možná radní balkón k přilákání pozornosti davů. Když nad tím tak přemýšlím, jak snadné je zmanipulovat lidi k návštěvě něčeho, co se zakládá na lži. Nebo naopak je odradit o něčeho jiného, pro ně prospěšného. Všechno je jen o tom, zda lidé uvěří a nebo zda zjevnou lež akceptují. Třeba tu o balkónu ve Veroně.



Nás zajímaly hmatatelné důkazy staré historie města, tehdy jsem byl ještě ochoten běhat s knihou v ruce a odškrtávat si tučně vytištěná slova. Od nejstarších staveb doby římské, třeba brány Porta Borseri podle nápisu postavené v roce 262, podle mínění historiků však dříve. Nebo neuvěřitelně zachovalé arény datované do prvního století. Kde Římané sledovali gladiátorské hry, se dnes odehrávají velkolepá operní představení.

Naprosto nejsilnější zážitek z Verony byl počet lidí v ulicích, podvečerní život, atmosféra města. Měli jsme dojem, že se sem sjelo půl severní Itálie. Ve vánoční podvečer měla většina obchodů, kaváren, pizzerií, restaurací i pouličních stánků otevřeno, všude světlo, tisíce lamp, reflektorů, svítících vánočních ozdob. Všichni usměvaví, veselí, spokojení, žijící sváteční pohodový večer.



Ani jsme nemuseli hledat v plánku města, pomalu korsující dav nás zanesl na nejhezčí veronské náměsti do samého srdce města. Piazza dell Erbe bývalo hlavní římskou křižovatkou, na trhu lidé prodávali hlavně zeleninu. I dnes je tady stánků požehnaně, nabízí oblečení, suvenýry nebo rychlé občerstvení, třeba horké kaštany. Náměstí obklopují zajímavé domy, Domus Mercatorum – bývalé skladiště a burza, věž Torre del Gardello, nejpůsobivější je Cassa Mazzanti se svými nástěnnými malbami. Až pod nimi čteme v průvodci, že zvláště vyniknou v noci za umělého osvětlení a musíme dát knize za pravdu.



Krátká ulička spojuje Piazza dell Erbe s dalším kouzelným koutem Verony, Piazza dei Signori bývalo hlavní veřejné náměstí města. Je sice tmavší, není tu už tolik rušno, dominují mu Palazzo dei Capitano s věží a renesanční Loggia dei Consiglio z 15. století. Zde ve středověku zasedal sněm městské rady. To však měla Verona už svá nejslavnější období za sebou.



Rod Scaligeriů tady zanechal nejzřetelnější stopu, o mostu a pevnosti už byla řeč na samém počátku článku. Verona a její okolí bylo samostatným městským státem, Scaligeriové mu vládli sice tvrdou rukou, byli však i milovníci umění. Důkazem jsou jejich hrobky, postavené trochu stranou od Piazza dei Signori. K jedněm z nejzdobnějších gotických náhrobků v celé Itálii nás dovedly šipky s nápisem Arche Scaligeri.


O čtyři roky později jsem se ve Veroně ocitl znovu, tentokrát za dne, mohl jsem tedy nahlédnout do proudu tykrysové Adige. Mohl jsem projít i ulicemi, které jsem znal a mohl jsem se podívat i do jiných koutů perly pod Alpami. Spousty filmařů po úspěchu filmu natáčí druhý díl, spousty spisovatelů napíše bestseller a pokouší se napsat další. Spousty cestovatelů se vrací na místa, která nějak poznali a pak se diví, že už nic není takové, jaké to bývalo. Možná proto je dobré v cestě pokračovat a nevracet se k minulosti. Nejen v cestě obytnými auty, také v cestě životem.

12/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace