Ve stopách Peregrinos - Leon a Galicie

Posledním velkým městem na Svatojakubské cestě před Santiagem de Compostela je Leon. Jako svou základnu ho vybudovali Římané v roce 67 před naším letopočtem a do 3.století se vyvinul v politické centrum severozápadní části Iberského poloostrova. V roce 996 ho zničili Maurové, ale pod jejich nadvládou dlouho nezůstal. Už král Alfons V., který zemřel v roce 1027, ho vybudoval znovu. V 10. - 12. století byl Leon centrem království, které sahalo od Atlantiku až k francouzské řece Rhoně. O svůj vliv město přišlo v roce 1230, kdy bylo království Leon spojeno s Kastilií a hlavním střediskem tohoto spolku se stal Burgos.

Hlavními památkami jsou radnice ze 17. století, Catedral de Leon z přelomu 13. a 14. století, nejvýznamnější a nejčistší stavba ranné gotiky ve Španělsku, a Real Basilica de San Isidor. Ten je ukázkou stavitelství vrcholu románského období.

předchozí část: http://www.camper.photo/clanek/ve-stopach-peregrinos-kastilie/?clanekId=161

Pár desítek kilometrů za Leonem svatojakubská stezka prochází sice výrazně menším, ale o to půvabnějším městečkem se zachovalými hradbami, kostely a především působivým náměstím. Jeho průčelí vévodí stará radnice, zatímco pod postranními podloubími žije večerní život v mnoha barech. Místní červené víno je levné a přesto skvělé, navíc ke každé sklenici dostaneme něco k zakousnutí.



Jmenuje se to tady Astorga, na souřadnicích 42°27´7.15"S 6° -3´14.80"Z najdeme rozlehlé parkoviště, kde lze v obytném autě přenocovat. Historická brána v zachovalých hradbách, která zve ke vstupu do labyrintu starých uliček, je na dohled. Stojí za to projít městečkem až ke katedrále de Santa Maria, která vyniká třemi nápadnými portály, velmi zajímavá je i budova v jejím sousedství, bývalý biskupský palác Palacio Episcopal. Byl postaven podle plánů Antonia Gaudího na místě vyhořelého starého paláce a stavba byla zadána v roce 1886. Smělé plány však staviteli nebylo dopřáno dokončit, biskup zadavatel zemřel v roce 1893 a jeho nástupce, výrazně méně pokrokový člověk nesouhlasil s Gaudího pojetím. Palác byl dokončen v roce 1913, ale nikdy se nestal biskupským sídlem. Dnes je v něm umístěno muzeum týkající se dějin Svatojakubské cesty.

 

V dalších etapách musejí poutníci překonat pohoří Montes de Leon a Sierra de Teleno, které dosahuje nadmořské výšky až 1500 metrů, my tudy naštěstí jedeme v našich obytných autech. Je velmi příjemné občas někde zastavit a pokochat se pohledem na táhlé hřbety hor a horské vesnice. V oblasti Maragateria žije asi 5000 lidí, jejichž původ dodnes nebyl uspokojivě vysvětlen a traduje se o nich, že jsou hrdí a mají silný charakter. Tito lidé se živili převážně povoznictvím a až příchod železnice znamenal zkázu jejich živnosti. Nicméně ta velmi ovlivnila stavební styl zdejších vesnic, vždy jí musel projet povoz tažený zvířaty. Také zdejší folklor je podporovaný, protože je zvláštní, nešpanělský.

 

Pod horami stavíme v historickém městě Ponferrada, dominuje mu kamenná pevnost nad údolím říčky Rio Sil. Lidé tady žili už za Římanů, masivnější budování města začalo až s příchodem poutníků v 11. století. Nejprve tu byl postaven most přes řeku Rio Sil, byl vyztužen železnými pruty, proto "Pons ferrata" – most ze železa, brzy začali templáři budovat pevnost na obranu poutní cesty. Stavební činnost templářů tady skončila v roce 1282, dnes má areál asi 8000 m2 a časté stavební úpravy trvaly až do minulého století.



Město je centrem oblasti El Bierzo, která sice vždy patřila k Leonu, stejně tak se vždy hlásila ke Galicii. Dá se povědět, že na Svatojakubské cestě je jakýmsi předkrmem před vstupem do Galicie. Tradičními odvětvími jsou zemědělství, chov dobytka a vinařství. To je velmi dobře vidět třeba ve Villafranca del Bierzo, kde na souřadnicích 42°36´17.50"S -6°47´40.89"Z najdeme nejkrásnější místo pro nocleh za celou naší cestu. Spaní uprostřed vinic s kruhovým výhledem na okolní kopce, ve společností ovcí, koní a dalšího domácího zvířectva. Samotné městečko je stejně jako mnohá jiná na cestě plné historických staveb, ve středověku tady stály čtyři kostely, šest klášterů a řada útulků pro poutníky. Město bylo nazýváno Malou Compostelou, protože slabí a nemocní poutníci, kteří už nemohli dojít do Santiaga, tu na schodech brány milosti (Puerta del Pedron) u kostela Iglesia de Santiago dostávali stejný odpustek, jako ostatní u hrobu svatého Jakuba. Na ty čekal poslední velký kopec O Cebreiro, vstupní brána do Galicie.


Památkově chráněná vesnice je jedním z nejstarších útočišť na Svatojakubské cestě. Už od poloviny 9. století tady o poutníky pečovala malá skupina mnichů, zdejší kostelík Santa Maria la Real je nejstarší zachovalou svatyní na celé cestě. I světské domy jsou velmi zajímavé, mají keltský původ a žili v nich pohromadě zvířata i lidé. Jeden z domů byl obydlen ještě v 60. letech 20. století, dnes je zde malé muzeum.

Posledním historickým městečkem před Santiagem de Compostela, které navštívíme, je Melide. Jeho historická část je sice miniaturní, současně je příležitostí ke koupi skvělých galicijských bílých vín. Nejsou sice příliš známá, za to chutnají znamenitě.



Cílem všech poutníků je hrob svatého Jakuba v katedrále v Santiagu de Compostela, a že je tady jak o pouti. Auto můžeme odložit na parkovišti u nádraží, do centra odtud není daleko. V dobách největší slávy Svatojakubské poutní cesty, tedy v 11. a 12. století do Santiaga prý přicházelo až tisíc poutníků denně, dnes je toto číslo asi třetinové. Můžeme použít průvodce a najít všechny významné památky města my se však raději jen potulujeme a nasáváme atmosféru. Při té příležitosti si dojdeme na tarta de Santiago, kousek mandlového koláče, který si tady dopřávají poutníci jako odměnu za absolvovanou cestu.


Jeden objekt si však pro to, co tvrdí zlí jazykové, přece jen naši pozornost zaslouží. Uprostřed katedrály, kde se slouží mše pro všechny poutníky, kteří až sem došli, visí Botafumeiro, asi 50 kg těžká kadidelnice. Dnes už se používá jen při vyjímečných příležitostech, ve středověku však byla nezbytnou součástí každé mše. Zmírňovala totiž zápach, který se linul z davu poutníků, jimiž byla katedrála neustále přeplněna.

Na rozdíl od "peregrinos" jsme absolvovali poutní Svatojakubskou cestu hodně zrychleně. Ani náhodou jsme nenavštívili všechny zajímavosti a k atmosféře, kterou zažívají opravdoví poutníci jsme si jen přičichli. Nicméně třeba právě tato cesta nám může posloužit jako inspirace k opravdovému putování cestou v řadách "peregrinos". Je k tomu prý potřeba 41 dní volného času, trochu odolnosti a trochu fyzické kondice. Z cesty se pak prý každý vrací "jiný", než sem přišel. Že bychom to příště také zkusili?

3/2017

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace