Válečný a mírový Verdun

Vyjíždíme z Metz s pocitem pohody a klidu, včerejší den byl poslední spěchací na čtyři týdny dopředu. Do odjezdu trajektu z Bretaně zbývá 800 km a 48 hodin. Právě v té chvíli můj pohled zaměří směrovku na Verdun. Nejsem odborník na války, kde se však dlouho střílelo v té první, mi v paměti zůstalo.

Před pár minutami by mě nenapadlo, že bych kdy spatřil to militaristické město, letmý pohled do chytré navigace však ukázal, že pojedeme stejným směrem a ještě ušetříme pár "jurásků" za dálnici. Tedy je rozhodnuto. Není to tak dávno, kdy by mě tak náhlá změna plánu zcela vykolejila, nebo pravdivěji, nejspíš bych ji ani nedopustil. Teď se mi moc líbí pohled na sebe sama, jak si změny do života přitahuji, někdy je i přijímám a poměrně intenzivně si je prožívám. Jak si tvořím život pestřejší...

čtěte také: Mety - Metz 

Cesta krajem Lotrinsko není zvláště romantická, zemědělská oblast polí a vesnic, velmi decentně zvlněná krajina. Jak se blížíme k Verdunu, houstne počet hřbitůvků plných jednoduchých bílých křížků vyrovnaných ve stejném šiku jako na bojišti. Uvědomuji si, že jsem se chtěl místům s negativní energií vyhýbat, než to však rozřeším, musím svou mysl nasměrovat k vyhledání rozumného parkovacího místa blízko centra města. 49°9´34.756"N, 5°23´19.372"E najdeme na druhou dobrou, ta první je opatřena nízkou zábranou – na turisty v obytných autech jsou tu dobře připraveni.

 

Sobotní červnové dopoledne je však ve Verdunu tiché, klidné, až uspávající. Kolem tlusté elipsovité kamenné věže brzy dojdeme k řece Máze, u přístavních zdí kotví několik lodí. Milé překvapení pro nepřipraveného :-). Mostu přes řeku nedaleko parku vévodí válečný památník, mou pozornost však mnohem víc upoutá mohutná brána středověkého opevnění střežící vstup do starého města. Bludiště úzkých uliček se tady však nekoná, ustoupilo krátkému bulváru. Hospůdky a kavárny jsou soustředěny na širokém nábřeží řeky. Chceme dojít ke katedrále, místo toho najdeme další válečný pomník. Tady se jim opravdu vyhnout nedá.

 

Církevní stavba, jako kdyby tušila náš náhled na světová náboženství, se před námi skrývá, z toho však nesmutníme. Možná bychom rádi zahlédli i citadelu, jistě bude mít nějakou spojitost s legendární bitvou. Místo k oficiálnímu vchodu však dojdeme k mnoho let pevně uzavřené bráně na kopci nad městem. Do pevnosti se tak sice nepodíváme, za to katedrálu jsme lstivě obkolesili a teď stojíme jen pár set metrů od vstupu do ní. Zdrží nás ještě nějaký letohrádek s venkovní expozicí zvětšených fotografií novin, které dokumentují vznik první světové války. Pokud mají ty obrázky ukázat, jak politici napříč spektrem stran, států i času lžou, pak se v našem případě záměr splnit podařilo. Jen mě tak letmo napadlo, které zvíře v přírodě dokáže příslušníky svého rodu poslat na masová jatka, jako to umí udělat politik, který si říká člověk?

 

Ani v katedrále jsme se neuklidnili, kromě stejně ponuré a temné atmosféry mi tam nešlo ani dobře dýchat. Že by tady vládly stejně kruté jen lépe skryté manipulace se svým živočišným rodem jako v politice? Času na jejich propracování měli církevní hodnostáři mnohem víc a to zcela bez ohledu na to, jak se které náboženství jmenuje. Zatraceně, nějak to všechno do sebe až příliš snadno zapadá ....

 

Strmými schody seběhneme k řece, tam je hezky a volně. Plyne tady čas, plyne tady řeka, plynou tady dny a kavárenští hosté. I lodě vypadají, jako kdyby nikdy nepřipluli a nikdy se nechystají odplout. Nic z děje není pozorovatelné a přesto tady všechno je, stejně pro všechny bez ohledu na rasu, příslušnost nebo vyznání, o ambicích nemluvě. Seděli jsme na červených plastových židlích, ani nevím jak dlouho. Dokonce si ani nepamatuji, zda káva byla dobrá, absence zákusku se nezapomíná :-). Nicméně díky řece, lodím na ni, nábřeží téměř bez lidí a sluníčku na nebi se také absence zákusku odpouští. Ne té kavárně, to my jsme si vybrali, kam půjdeme na kávu. A také my si vybíráme, komu budeme věřit, koho a co budeme poslouchat nebo zda ze systému pro nás nepřijatelného vystoupíme. Můžeme být obětmi bitvy u Verdunu a nebo můžeme svůj život žít podle našich přání a záměrů. Volba už je na každém z nás, říkala řeka Máza, katedrála, stará pevnost a středověká brána, které už něco pamatuje. A říkají to i všechny válečné pomníky a hřbitovy Verdunu.

6/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace