V každé roční době po Lužické Nise

Když podzim zbarví všechno zelené rostlinstvo do okrových, bordových nebo hnědých tónů, když časté deště zalijí nezpevněné cesty tisíci louží, přijdou cyklistům vhod asfaltové cyklostezky a rovinaté úseky. Pro výlet obytňákem se tak jeví putování podél Nisy v jejím horním toku jako ideální náplň prodlouženého víkendu.

V návaznosti na výlet kolem jezera Berzdorfer see, kde můžeme využít několik parkovišť ke klidné noci v obytném autě, vyjedeme na cyklostezku podél Nisy z Görlitz, asi nejlépe zachovalého města bývalého lužického šestiměstí. Komu k dokonalému vyžití se chybí kopce, může místo prohlídky starého města vyrazit na Landeskrone, kopec s rozhlednou, jež dal jméno i zdejšímu po Sasku hojně rozšířenému pivu. A nebo spojit obojí v náplni na téměř celý den.

 

Tady ještě stále úzká říčka Nisa stejně jako po celé délce svého toku mimo území Čech tvoří německo polskou hranici, chvílemi je cyklostezka vedena v její těsné blízkosti, chvílemi jedeme po vedlejších silničkách přilehlých vesniček. Země je to hodně odlehlá, podzimní měsíce ticho a melancholii ještě zveličují. Jediné, co nás může cestou vyrušovat, jsou zvuky přírody případně pár cykloturistů, stejných nadšenců, jako jsme my.

 

První větší městečko Rothenburg může posloužit jako občerstvovací stanice nebo místo "obrátky", zpět do Görlitz nás dovede zelená sice turistická značka, přesto na kolech dobře sjízdná i v podzimních vlhkých dnech. Jedeme lesy, míjíme rybníky, ve vesničkách můžeme najít dost sice nejspíš ne zcela historicky cenných, přesto na pohled zajímavých zámeckých staveb.

 

Také druhý cyklookruh nás nejprve vede údolím Lužické Nisy, její tok už je tu občas regulován jezy, nad nimiž se řeka zastaví, hladina tu zůstává tichá, klidná, rozlehlá. V létě bychom na vodu zdravili spousty vyznavačů vodácké turistiky. Nad Steinbachem jedeme sevřeni zprava státní hranicí s Polskem, zleva pak hranicí dodnes využívaného vojenského prostoru a letiště. To však nic neubírá na kráse řeky, její břehy jsou velmi řídce osídlené, atmosféru dokreslují jen kostelíky dvou téměř vylidněných vesniček.

 

První možnost odchýlit se z údolí máme u Skerbersdorfu, vesničky dvou jazyků (Skarbišecy). Vjíždíme do enklávy, kde jsou uznána práva slovanské menšiny Lužických Srbů. Po hranici vojenského prostoru vede další cyklostezka, zdatnější mohou pokračovat až do Bad Muskau, významného šlechtického sídla. Prohlídku zámku a zámeckého parku zapsaného do knihy světového kulturního dědictví UNESCO stejně jako návštěvu geoparku v nedaleké polské Leknici si však necháme na další dny.

 

Zpět k jihu nás nejlépe dovede státní silnice B115, jinou cestou vojenské území projet nelze. Nemusíme se však obávat hustého provozu, podél této tepny byla v nedávných letech také vybudována moderní hladká asfaltová cyklostezka, která nás dovede až do Rietschenu (Rečicy). Odtud vlevo odbočuje další cyklistická stezka, její značky nás vedou oblastí hezkých rybníků, připadáme si tu trochu jako na Třeboňsku. Za posledním z nich narazíme na dnes poslední cyklostezku k jihu, po ní už jen pár kilometrů a jsme zpět v Rothenburgu.

9/2007 – 6/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace