Tři klenoty Kastilie

Tahle tři města dráždila mé touhy po celou dobu plánování portugalské cesty. Údolí řeky Duero bylo na ní předkrmem, zajíždět však do Salamanci, Avily a Segovie by znamenalo mnoho kilometrů navíc. K nejchutnějším menu však patří i zákusek.

Tedy jak jsme na Dueru výlet začínali, třemi kastilskými historickými klenoty jsme za ním udělali pověstnou tečku. Do prvního z nich, jak už bylo v posledních dnech zvykem, jsme dojeli poměrně pozdě večer. Měli jsme najitá dvě doporučená místa ke spaní v obytném autě, díky asi špatnému zadání souřadnic jsme našli místo třetí. Zdálo se mi 40°57´12.339"N, -5°40´4.814"W lepší volbou, mezi nevysokými obytnými domy, na rovině, hojnost prostoru kolem nás. To parkující dle věhlasné aplikace říci nemohli.

předchozí část: Portugalská cesta vrcholí vrcholem 

Honit historii v této fázi výletu už bylo nad naše síly. Asi jsme si o městu něco přečetli, beztak si z toho nic nepamatujeme. Co ale v průvodci nepsali a co si pamatujeme hodně dobře, ráno mrzlo, až praštělo. Území na sever od Madridu leží v nadmořské výšce kolem tisíce metrů, okolní kopce měří často přes dva tisíce. Jak jsou tady horká léta, tak jsou tady také studené zimy. Najednou se tedy hodily součásti oblečení připraveného až na návrat domů. Vybaveni péřovkami a kulichy jsme vyrazili na procházku městem.

 

Také dobře si pamatuji most. Za mě pro lidi mnohem důležitější stavba, než kostel, který se nad mostem vypíná. Pod mostem řeka a já řeky, jezera i moře miluji. Proto projít se po jakémkoliv starém mostě je mi vždycky velmi milo. Ke katedrále, té největší ve městě, pak stačí vyšplhat kousek na kopec. Platí se sem vstupné, za ně však procházíme i "zákulisím" budovy a můžeme projít několika vyhlídkovými body nad městem. Do vlastního interiéru vcházíme jiným vchodem a už bezplatně. Salamanca je vůbec plná kostelů, mnohé jsou zdobeny velmi do detailů propracovanými fasádami figurálních reliéfů. Došli jsme i k paláci posázenému mušlemi, někdy se zdá, že svatojakubská cesta snad vedla všude... Také jsme prošli náměstím a pomalu se vraceli k autu.

 

Avila leží hodinu cesty, za hradbami, kterými je proslulá. Dnes obrovské parkoviště, kde jsou vyhrazena místa i pro obytná auta, téměř zeje prázdnotou a neplatí se za něj. Hezké místo k noclehu tady však nehledejte. Avila = hradby, snad v každé propagační brožuře o Španělsku najdeme jejich fotografii. I mně obrázek v průvodci přišel povědomý a tedy jsem si myslel, co všechno v Avile neuvidíme. Hradby jsou skvostné a dokonale zachovalé. Nejspíš se může chodit i po jejich vrchu, ale když je parkoviště zdarma, je uzamčen i vchod a "vybírací" domek u něj. My jsme obešli asi 2/3 jejich obvodu, chvílemi vně a chvílemi uvnitř. Příjemná procházka, nakonec jsme byli rádi, že uvnitř města už nic důležitého hledat nemusíme, těšili jsme se z promrzlého dne do tepla auta.

 

Ani do Segovie není z Avily moc daleko, proto padlo rozhodnutí ještě k jednomu podvečernímu přejezdu, k městu známému římským akvaduktem a královským hradem jsme přijížděli se západem Slunce. Spaní jsme dle aplikace našli na okraji města, trochu jinde, než jsme původně plánovali, na hodně děravé ploše hodné možná terénního UaZu, za to s přepychovým výhledem na městskou katedrálu. Brzy ráno jsme se přesunuli blíž k centru, doporučená plocha však byla zcela přeplněna. Poněkud nevrlý z toho, že večer mám startovat k cestě do Čech, jsem celkem nekompromisně vjel na sousední plochu vyhrazenou autobusům, a zdálo se, že jen autobusům linkovým. Říkal jsem si v duchu něco o tom, že co se mi může stát poslední den...

 

Královský hrad jsme prošli i zevnitř. Úspěšně jsme díky individuální prohlídce bez nároku na výklad předběhli početnou asijskou výpravu a interiéry hradu postupovali o samotě. Takovou prohlídku si nechám líbit, všechny exponáty si můžu nazvat a popsat podle mé fantazie... I procházka městem stojí rozhodně za den zdržení. Katedrálu jsme dnes vynechali, stačila nám včerejší v Salamance, za to malé stupňovité náměstí se starými domy a mohutný římský akvadukt vynechat mi příšlo nepřípustné. I přes stoupající nervozitu způsobenou večerním odjezdem.

Takže zazvonil zvoneček a výletu byl by koneček. Autu na ne zcela "košer" parkování nikdo neublížil, do navigace jsme cvali heslo "domů" a vyrazili na dlouhou pouť. Kolem Burgosu ke francouzské hranici, přes celou zemi galského kohouta a tak dál... Každá, i ta nejdelší cesta se jednou zrodí v našich hlavách, pak na ni jednou vyjedeme, pak dojdeme vrcholu v podobě nejhezčího zážitku a pak jednou skončí návratem domů. V mém případě právě tady někde začíná klíčit semínko k novým dobrodružstvím spojeným s cestováním obytným autem.

1/2020

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace