Trhy a fresky Mantovy

Ještě po podvečerní prohlídce Verony se přesouváme do Mantovy, města obklopeného třemi jezery.

Města dějiště Verdiho opery Rigoletto, města, z nějž vládnoucí rod Gonzaga učinil jedno z nejvyhledávanějších v severní Itálii. Fresky dochované v palácích Ducale a Te jsou tím lákadlem, které se podepsalo pod zařazení Mantovy do seznamu 40 zajímavostí, jež by si žádný návštěvník Itálie neměl nechat ujít.



Původně jsme mířili na STPL, jenže jak jsme spatřili tři alkovny na parkovišti 45° 9´45.31"S 10°47´53.56"V na nábřeží jezera pár desítek metrů od vstupu do starého města, neváhali jsme ani vteřinu. Večerním „studiem vážné literatury“ jsme zjistili zítřejší mantovanské trhy, skvělá příležitost porovnat je s těmi v jižní Francii. Jen to je přílišný chaos na poznávání zdejších historických památek. Probouzíme se do husté mlhy, mrholení a teploty ne příliš vysoko nad bodem mrazu. Z plánovaného cyklovýletu kolem jezera, který sliboval úchvatné výhledy na staré město na protějším břehu, nebude nic. Vrháme se do tržního víru a ihned zjišťujeme, že italský trh je velmi slabým odvarem těch provensálských. 80% nabídky tvoří textil, 15% další nesmysly, zbytek pak ovoce a zelenina. Místní produkty a pochutiny, právě těmi jsou francouzské trhy vyhlášené, jsme nenašli.

Procházíme historickým centrem, to tvoří čtyři vzájemně na sebe navazující náměstí. Palác Ducale zatím míjíme, tam se podíváme po obědě. Na náměstí Piazza Sordello je k vidění barokní dóm a paláce, které postavil rod Bonalcosa. Nejvíc naši pozornost upoutá několikapatrová cihlová budova Palazzo Capitano s cimbuřím a malými okny. V roce 1328 zabral Mantovu a tedy i tyto paláce rod Gonanza, město i malý stát pak Gonanzové ovládali dalších 300 let.



Krátkým průchodem přicházíme na největší náměstí Piazza dell Erbe. Dominuje mu Palazzo della Ragione ze 13. století, jinými slovy radnice. Její červené cihly a vysokou věž s nápadným ciferníkem nelze přehlédnout, to však nelze povědět o jakoby pod radnicí přikrčeném Rotondo, malinkém románském kostelíku z 11. století, nejstarším v Mantově.

Naopak nejvelkolepějším kostelem je chrám Sant Andrea, sice nikdy nebyl dokončen, ale můžeme si z jeho výstavnosti odvodit, jak zámožný a ctižádostivý byl jeho zadavatel Ludovic II. Gonzaga. Usmyslel si totiž, že dosavadní kostel není dostatečně důstojným stánkem, aby v něm byla uchovávána vzácná relikvie, kapka Ježišovy krve. A také že kostel nemůže pojmout všechny lidi, kteří se každý rok ve svátek Nanebevzetí Páně relikvii přichází poklonit. Zajímavostí je, že relikvie je dodnes v chrámu uložena. Po mnoha letech sporů o její pravost vše "vyřešil" papež Pius II. v 15. století, když prohlásil, že ho relikvie zázračně výlečila z dny.



Stavba chrámu začala v roce 1472 a provázely ji časté spory mezi architektem chrámu Albertim a dvorním architektem Gonanzů Fancellim. Vládlo mezi nimi otevřené nepřátelství, traduje se, že při jedné z návštěv stavby Alberti upadl a poranil si varle, což Fancelli škodolibě okomentoval slovy: „Bůh trestá lidi na místech, kde hřeší“.

Bohužel, my jsme si v trhovním shonu prohlídku města úplně neužili. Mnoho městských panoramat jsme nemohli vidět přes plachty stánků, ulice plné lidí nás nutily být neustále ve střehu, abychom se vzájemně neztratili nebo abychom nepřišli o část naší „cestovní výbavy“. Atmosféra se vůbec nepodobala té veronské, tady bylo ve vzduchu cítit něco jiného – obchod, touha ušetřit od kupujících, touha vydělat od prodavačů. Snad i obchodně zákanický stres ... Možná to byly jen mé osobní pocity, přesto jsme rádi kolem jedné hodiny na chvíli usedli v autě k malému odpočinku. 



Po něm jsme vyrazili na prohlídku paláce Ducale, nejfotografovanějšího objektu v Mantově. V době své slávy býval se 34 000 metry čtverečními největším palácem v Evropě. Žilo zde přes tisíc lidí a když jej v roce 1630 vyplenili Habsburkové, potřebovali 80 vozů na odvoz všech uměleckých předmětů. Palác vystavěli Gonanzové, použili k tomu však další původní paláce v této části města – Capitano a Magna Domus.

My jsme zřejmě nebyli při prohlídce v nejlepším rozpoložení. Celé je to velmi rozsáhlé současně poněkud chudé. Asi jsme spatřili krásná díla malíře Mategny, byl ve své době na absolutním vrcholu a dodnes jsou jeho díla obdivována, jenže asi jsme byli unaveni z předchozích výrazně méně hodnotných sálů. Až při psaní textu a třídění obrázků si uvědomuji, co jsme měli minout a kde se zastavit na delší dobu. Nejspíš i proto jsme "odpískali" návštěvu druhého skvostu Mantovy, paláce Te, a odjeli do Ravenny.



Zdá se, i takové zkušenosti patří k cestování a poznávání. Poznávání sebe samých, podle něhož si „naordinujeme“ další program dnů, let i života, aby to nepovedené bylo příště lepší. Symbolem nadějí na věci příští se zdál být moment, kdy se na mlhavé obloze objevil sice malý, ale modrý flíček a především nebe plné hvězd nad Ravennou.

12/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace