Tam, kde zabili největšího dobrodruha českých dějin

Miluji mapy, než jsem objevil ty v počítači a v telefonu, vozil jsem s sebou v autě takové těžké šanony. Jedno se jmenovalo Turistický atlas a druhé Lexikon turistických zajímavostí.

Oboje to pokrývalo celou Českou republiku a listy z obou šanonů vázaly na sebe. Podle nich jsem plánoval výlety. Abych měl také pokrytou celou republiku, plánovat jsem začal od západu. Tak jsem se podíval k bavosko – sasko – českému trojmezí a odtam kopíroval hranici dalšími výlety na kole nejlépe po obou stranách k jihovýchodu. Kolem Selbu a Chebu se mi moc líbílo, tam z Německa přitéká Ohře a podél ní vede krásná cyklostezka. Nízké pohoří Smrčiny je také moc hezké z Čech i z Bavor, zvláště z jara. Připadalo mi to tam takové tajemné...

blízko je na: Tak trochu trojmezí

 

Jeden cyklovýlet jsem odstartoval u Nového Žďáru a hned jsem přejel do Bavorska. Přechod značí překrásný v původních barvách a erbech udržovaný hraniční kámen. Držel jsem se značených turistických cest co nejblíž k Česku, tam ani z bavorské strany civilizace moc nezasahuje. Do Selbu sice není daleko, v lesích a polích "poházené" farmy se zdají být jak na konci světa. Kopce tu nejsou vysoké, Wartenberg má 688 metrů. Naopak kousek za ním lesy už jsou velmi hluboké, turistická značka však vede po široké pevné lesní cestě a jede se po ní příjemně. Poslední kilometry do Hohenbergu na Ohří cyklostezka kopíruje tok odtud už české řeky.

 

I přejezd od údolí Ohře k Libé zvláště z jara, kdy na loukách kvetou tisíce pampelišek, je úchvatný úsek cesty. I když trochu do kopce. Mohutnost zámku tehdy ještě ve stádiu rekonstrukce umocňoval pohled na čerstvě od náletových dřevin vyčištěný svah nad rybníkem. Jak si po dlouhých letech z výletu pamatuji už jen fragmenty, tenhle pohled je pevně zafixován. Zpět k autu už jsem poměrně "valil" červená turistická, k níž se občas přichýlila i cyklotrasa mi to umožnila mírným profilem. Aby nezůstalo u jednoho hradu, jeli jsme autem ještě na Ostroh (Seeberg). Nejsem zrovna příznivcem zámeckých okruhů s průvodcem, tady jsme vzali za vděk krátkou naučnou stezkou kolem hradního toho, podle čeho je to tu celé pojmenované. Alespoň zvenku jsme se tedy hradem pokochali ze všech stran.

 

Spaní jsme hledali na bavorské straně a zapadli jsme k rybníčku kousek od silnice. Už tehdy jsme se báli, aby nás nikdo nevyhnal, vše se obešlo bez konfliktu. Ráno jsme nasadili k dalšímu cyklo výletu, tentokrát údolím Ohře proti proudu. Nepamatuji si z něj téměř nic, až pohled na staré fotky mi připomněl, že jsem tudy jel. A že se mi tam líbilo a že bych s největší chutí pokračoval dál do bavorského vnitrozemí. Marně jsem zkoušel v mapách najít, kudy jsme se vraceli zpět k autu

 

i tento výlet vedl přes Smrčiny: Od trojmezí do Smrčin

Tehdejší naše západní jarní dny uzavřela prohlídka Chebu. Nepodívat se na Špalíček a do města, kde zavraždili kontroverzního vojevůdce Albrechta z Valdštejna jsem nemohl, mám k tomuto pánovi velmi vřelý vztah. Toulavé boty mi nejspíš nasadil děda, pán s neutuchající vášní pro přírodu, historii a cestování. Založil v Liberci spolek pro vlastivnědnou práci, spousty času věnoval lidem jako průvodce zájezdů do NDR. Zvláště miloval téměř zapomenutou historii lužických srbů. V létě provázel turisty po liberecké botanické zahradě, jindy pořádal přednášky o našem kraji pro pacienty okolních lázní a rekreanty tehdejších ROH zotavoven. Promítal diapozitivy a mě, tehdy malého kluka, brával s sebou. Pár vět a obrázků vždy věnoval Frýdlantu v Čechách a Albrechtu z Valdštejna, který zámek také nějakou dobu obýval. Jeho portrét nikdy nechyběl, ten diapozitiv mám do dneška pečlivě schovaný. "A tohle je největší dobrodruh českých dějin, Albrecht z Valdštejna, nejvýznamnější majitel frýdlantského panství"... Děda trpěl srdeční chorobou, lékaři ho poslední měsíce nechtěli pouštět ven z domu. Když se po několika měsících konečně dočkal a měl vyjet se svým synovcem na krátký výlet autem do Českého ráje, jeho srdíčko tu radost nevydrželo. Mě bylo tehdy dvanáct a ještě jsem netušil, co ve mně děda objevil a jakou mi věnoval pozornost. Dnes si často vzpomenu, na nádherných místech, kam se můžu podívat, protože on mi kdysi nasadil toulavé boty. Třeba tam, kde zabili největšího dobrodruha českých dějin. Děkuju ti, dědo :-)

4/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace