Střecha Schwarzwaldu se sklání k jihu

Schwarzwald je čokoládový dort s krémem a třešněmi, Schwarzwald je proslulá šunka. Schwarzwald jsou obří hodiny, kukačky, táhlé hřbety hor, atypické sruby hospodářství a daleké výhledy k zasněženým vrcholkům Alp.

hřeben Feldbergu

Mám v knihovničce knížku o významných evropských pohořích, tam jsem se dočetl, Schwarzwald – Černý les, je geologicky nejstarším evropským horským celkem. Přesně na to jsem si vzpomněl v myšlenkách, co s "načatým večerem," když mě Alpy odmítly svým deštivým počasím. Že se pohoří podobá naší Šumavě a nebo mým milovaným Krušným horám, jsem zjistil podle obrázků, pak už mě nemohlo zdržet ani lákavé Bodamské jezero. Jen tu knihu už jsem doma nenašel, tedy kdo ví, jak to s tím stářím hor doopravdy je.

 

Nejvyšší hoře Feldberg chybí do výšky jeden a půl tisíce metrů nad mořem jen sedm kousků, strmý kopec většina návštěvníků překonává autem a lanovkou. Z její cílové stanice stačí vystoupat už málo, z dálky se hřeben zdá být táhlý a mírný. Milovníkům samoty a horského ticha ale tahle cesta nevyhovuje, asfalt, promenáda, přeplněná vyhlídková věž a za slunečného letního dne sedačky lanovky chrlí další a další stovky kdo ví po čem lačných návštěvníků. Sedím na lavičce, kochám se výhledem na Alpy, na okolní rozkvetlé louky a nekonečné zástupy zalesněných hřebenů, ale jen pramálo z těch mnoha kolemjdoucích si všímá stejných hodnot. Všichni nutně musí sdělit něco svým společníkům a ti zase dalším.... mělké a neustále dorážející lidské myšlenky tady přehlušují hlubokou krásu okolní přírody.

 

Abych se vyhnul co nejvíc těmto setkáním, parkuji obytné auto na 47°53´15.130"N, 8°1´49.755"E, v mapách je místo označeno jako Rinken, samota nedaleko horského střediska Hinterzarten. Tady je na 47°54´16.653"N, 8°6´33.730"E oficiálně povoleno parkování obytných vozů a já podvečer před výšlapem využívám k procházce po městečku, kde připravují nějakou večerní parádu, možná i trh. Ráno pak vstávám brzy, z postele mě vyhánějí, jak se později ukáže, zcela zbytečné obavy o dobré místo na horském parkovišti, zkouškou odvahy je trochu i objížďka vedená asi 5 km po neasfaltové lesní cestě, nic moc pro integrovaný obytný vůz. Ve chvíli mého příjezdu na rozlehlém parkovišti stojí slovy pět aut.

 

Hned po startu pěšího výletu mi na pozdrav kyne zelený a trochu skalnatý hřbítek Baldenweger Bucku, čeká mě stěžejní stoupání, abych se z něj mohl rozhlédnout. K chatě Baldenweger Hütte si můžu vybrat mezi asfaltovou variantou nebo kamenitou pěšinou údolím horského potoka, která slibuje i menší vodopády. U chaty se na chvíli stávám pasteveckým pomocníkem, stojím jako štít před prchající kravičkou, která naštěstí vůbec netuší, že má mnohem víc síly a ostřejší rohy, než já. Pak už stoupám serpentinami úzké stezky po kraji lesa ke hřebenovým partiím obklopujícím nejvyšší vrchol Schwarzwaldu. Výhledy se rozšiřují, přibývá malebných partií rozlezhlých luk osvěžených rozkvetlými žlutými bylinami a sem tam roztroušenými pokroucenými starými smrky. Nechávám se zlákat jak odbočkou na boční vrchol ozdobený malými skalkami, tak k "obchádzkové" trase kolem vrcholového plató Feldbergu. Jen na betonovou vyhlídkovou plošinu se mi moc nechce, ta je hustě zaplněna lanovkovými turisty.

 

Výhledy z okolních luk se mi zdají ještě malebnější, výškový rozdíl je tady nepatrný a kulisa nádherná. Přestože pokračuji v protisměru té nejfrekventovanější výstupové cesty, mám dost prostoru na užívání sí krásných panoramat. Všude kolem mě se táhnou další a další hřebeny jižního Schwarzwaldu, to pohoří odtud vypadá opravdu rozlehle a kompaktně. Co mi ale vyráží dech, je jížní defilé stovek zasněžených alpských štítů vyrovnané jako obranný šik nad jemnou mlhovinou vystupující z hlubokého údolí. Zkouším všechny ty nádherné obrázky vtěsnat do políček obrázků fotoaparátu, moje pobíhání zastaví až jako zázrakem opuštěná lavička v místě přenádherných výhledů. Tady můžu chvíli rozjímat, doplnit kalorie, fotit, ale také poslouchat pro mě nesrozumitené germánské řeči a sledovat zaujetí kolemjdoucích.

Pokračování cesty: Schwarzwald zemí jezerní

"Dálniční" lanovková jemným štěrkem vysypaná široká vrcholová cesta mi naštěstí není souzena na dlouhou dobu, v mělkém sedýlku mezi vrcholem Feldbergu a kamennou rozhlednou odbočuji vlevo na přirozeně lidmi vyšlapanou a také trochu členitější stezku. Vede k jezerní stěně tyčící se nad Feldsee, krásným horským jezerem, které je velmi podobné třeba jezerům šumavským. Úzká pěšinka klikatící se vysoko na skalních stěnách a často velmi starým lesem ponechaným svému přirozenému vývoji mi nabízí několik exceletních výhledů na jezero i okolní krajinu, lidí tu znovu potkávám minimum a znovu se tetelím radostí nad místem a chvílí, ve které se právě vyskytuji. Dolů k jezeru musím jít kolem okraje lyžařského střediska, jehož součástí je i lanovka k nejvyššímu vrcholu, v prvním stánku se nechám občerstvit, ale brzy už šlapu okružní pěšinou kolem jezera. Ta je sice hodně "vycházkovou trasou", i tady chodí spousty lidí, někdo si hraje s loďkou na vysílačku, jiný si máchá nohy v ledové vodě, já se snažím vyfotit si pěkné obrázky. Poslední kilometry výletu jdu už jen po lesních cestách, které se mi po prožitých zážitcích zdají trochu nudné, a přemýšlím o dalších místech, která tady v okolí navštívím.

7/2022

jezero Feldsee

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace