Skok na odvrácenou stranu Odry

Dnes odpoledne mělo začít pršet a ten stav měl trvat několik dalších dní, jasný signál k cestě domů. Je jedno, zda o den dva dříve nebo později, zvláště od doby, kdy se domů z cest těším. Ranní výlet na kole se vydařil moc, a obloha je stále modrá, sic mraků přibývá. Nějaká třešnička na dortu k Národnímu parku Unteres Odertal by se hodila.

Předchozí část výletu: Jaro v plné záplavě Odry

Odra je ve svém dolním toku řekou hraniční, na polské straně se však nemá kam rozlévat, tady ji ohraničují vrchy tvořící její mělké údolí. Vrchy někde zalesněné jinde holé, všude jen řídce osídlené. Město Cedynia dalo jméno chráněné oblasti Cedynski park krajobrazowy. Neměl jsem původně v úmyslu na polskou stranu údolí zajíždět, most ve Schwedtu je však pozvánkou a vyhlídka na řeku a její okolí ze starého slovanského hradiště nedaleko miniatruní obce Radun prvním cílem. Navíc je toto území přírodní rezervací, podobná místa vždy mají co nabídnout.

Přejíždím most přes Odru, na opuštění země se paranoidní střežení německé hranice nevztahuje, brzy odbočuji na uskákanou vedlejší asfaltku k jihu. Odbočka k Raduni je nenápadná, ale kvalita cesty rychle probudí každého řidiče. Dlažba té nejhrubší kvality nemohla dělat dobře ani robustním Pobědám, licenčně v Polsku vyráběným pod značkou Warszawa, jejíž dobu si jistě pamatuje, natož dnešním citlivým obytným vozům. A taky že odpočítávám každou stovku ujetých metrů z půldruhého kilometru vzdáleného cíle. Parkoviště pod vyhlídkou neexistuje, jen decentně široký pruh louky vedle "silnice". Auto otáčím při nejbližší příležitosti, dávám velký pozor, abych nemusel po návratu z vyhlídky hledat místního traktoristu k vyproštění obytky z "parkoviště", a stoupám po dávno už "upravených" schodech na násep hradiště. Altán vystavěný v místě nejhezčí vyhlídky do údolí Odry stojí nedaleko.

Zaplavené území národního parku, že mateřskou řeku nerozeznáš, rozkvetlé ovocné stromy v nejbližším okolí, i divoké keře, okolní z části zalesněné, z části holé kopce. A ještě někde hluboko v zátylku se na svět deroucí představy příběhů odehrávajících se v prehistorickém hradišti. V záplavě toho všeho jako drahokam v prstenu vzácné, věrné a čekající obytné auto, zázemí, jistota, domov. Novodobý velbloud touaregských kočovníků, kůň mongolských pastevců, který na svých zádech nese vždy k bydlení připravenou jurtu. Stačí do zapalování zasunout klíček, zařadit jedna, opatrně přehrkat na rovnější asfalt, a jedeme dál, příští rezervace nese jméno Bielinek, jedna z nejcennějších parku. Do jižních svahů praží sluníčko a toho si vegetace vždycky cení. Duby ještě přes časný nástup jara nestačily nasadit čerstvé listy, jen díky tomu můžu znovu přehlédnout pořádný úsek toku Odry i toho času zaplavených území.

Předpověď deště na odpoledne dnešního dne nelhala, jen se první kapky malinko opozdily, cesta z kopce lesem ještě nenese pro můj oděv mokré následky, přesto v pokračování jízdy k městu Cedynia už stěrače poctivě odvádějí svou práci. Uzavřená rozhledna na jižním okrají města mě nepřekvapuje, z jejího přístupného balkonu můžu přehlédnout velkou porci z výhledů, ale upřímně, tato zastávka nemá velkého významu, tady není zas až tolik na co se dívat.

Za to starý ale nově zrekonstruovaný kovový železniční most přes Odru nedaleko Stare Rudnici s pohledy do rezervace Gesi Bastion pojmenované snad podle bývalé pevnosti jsem moc rád, že jsem si sice už v dešti, přesto nenechal ujít. Most propojuje polské a německé cyklostezky, ještě na polském území je v jeho zhruba polovině vyvýšen na "rozhlednu", vyhlídkový bod, a výhledy z něj opravdu stojí za krátkou mokrou procházku z místa nejbližšího možného zaparkování. Nejen na okolní kopce v těchto zeměpisných šířkách a výškách poněkud nečekané, nejen na mokřady velmi podobné těm německým, tady však zaplavované jen z vůle mohutné a dlouhé řeky, nejen na chladně ocelovou šedou konstrukci mostu. Nejen na rozvaliny mostu starého, původního. Možná soubor toho všeho dohromady jako kdyby se stal tečkou za krásným časně jarním výletem od Saska přes Braniborsko, Meklenbursko a k Odře. Nečekaná výhybka na pár hodin jako kdyby připomněla staré časy, kdy Odra byla Odrou bez hranic. Nečekaná výhybka na pár hodin jako kdyby byla předzvěstí časů, kdy z planety zmizí všechny zbytečné hranice mezi státy a zápasy o jejich posouvání.

4/2024