Skály a vodopády Jizerských hor

Velmi dramaticky se zvedají severní svahy Jizerských hor, zasypané žulovými skalami a kameny, porostlé prastarými bukovými lesy. Potoky letící do údolí skalnatými roklemi tvoří vysoké vodopády na jaře plné vody ze zimní sněhové nadílky.

V klínu hor schoulené městečko Hejnice poskytuje parkování přes den na 50°52´36.292"N, 15°10´56.828"E, kdo přijede později večer a bude chtít přespat, najde nejspíš azyl na 50°52´30.864"N, 15°11´5.678"E. Dobré výchozí místo pro vyznavače cyklistiky a single tracků našim záměrům na dohled je na okraji Lázní Libverda na 50°53´14.142"N, 15°11´14.700"E. Tuhle kratochvíli si ale necháme až na druhý den.

Kolem hejnického chrámu se protáhneme po červené turistické značce a hned prudce stoupáme, cílem je skála patrná mezi oběma věžemi svatostánku opatřená křížem. Mnoho pověstí se váže k tomu místu, podle nich tu nešťastní skokem končili svůj život. Krpál končí u odbočky k vrcholovému skalisku, poslední stovky metrů po nevýrazném hřebínku kopírujeme hranici největší jizerskohorské přírodní rezervace. Vrcholová skála, výhledy z ní i vytesané schůdky opatřené zdálo by se chatrným zábradlíčkem jsou impozantní, ne vždy najdu odvahu vystoupat až na vrcholovou plošinu. Z ní jak z letadla se díváme na malinkaté domečky mesteček a vesnic v podhůří, dominantou východního obzoru je bílou rozhlednou opatřený Smrk, naopak za strží Štolpichu se tyčí skalisko díky zábradlí na vrcholu indentifikovatelné vyhlídky Krásná Máří.

K dalšímu postupu máme dvě možnosti, můžeme pokračovat po červené značce, pak sestoupíme do údolí ke Štolpišským vodopádům, za jarního tání luxusní podívaná. Ale také spousty výškových metrů navíc a při pěkném počasí tu nejspíš nebudeme sami. A nebo se napojit na souběžnou hřebenovou neznačenou cestu. Ještě chvíli od rozcestníků vrcholové odbočky pokračujeme po červené značce, v místě, kde se cesta láme do pravé zatáčky jako podle rohu, odbočuje vlevo výrazně méně znatelná pěšina v mapách neuváděná. Stačí po ní jít pár desítek metrů a dovede nás k vozové cestě. Tady jdeme téměř po vrstevnici, budeme tu zcela osamoceni a možná potkáme nějaké překvapení třeba v podobě velmi početného stáda divočáků. Dlouho jsem sbíral odvahu pokračovat v pochodu, stačilo však být trochu hlučný a zvěř se ukázala vystrašenější, než jsem byl já.

Na rozdvojení cest se držíme mírně vpravo a brzy dojdeme na značenou širokou vozovou cestu a k rozcestí u Tetřevých bud. Pokračujeme "panelkou" po žluté, brzy se přidá zelená od sedla Holubníku. Jeho vrchol máme po pravé ruce. Zelené se budeme držet, dovede nás do údolí Černého potoka. Pokud si někdo v mapě všimne označení Hutterova kříže a bude ho chtít najít, tady mapy nejsou přesné. Lépe mu poslouží tento web. Sám jsem tady hledal už dvakrát, jenže vždy podle té nepřesné mapy....

Pomalu padáme Kozí stezkou podél Černého potoka, přicházíme do další části přírodní rezervace jizerskohorské bučiny, k výstupu na Frýdlantské cimbuří nás láká žlutá značka, k Hajnímu kostelu pak tvarová odbočka zelené. Oba úžasné vyhlídkové body za odbočku stojí, já jsem však tudy šel v době ještě rozlehlých sněhových polí a když jsem dorazil ke zmíněným odbočkám, lenora a strach z výškové nemoci mě odradily. Odbočku k vodopádu Černého potoka jsem si ale ujít nenechal, jen zjara skála trojúhelníkového tvaru dělí tak mohutný a silný proud ve dva, jen zjara vodopád křičí stovky metrů daleko. Kousek pod vodopádem se stezka stává vozovou cestou, brzy najdeme rozcestí u Liščí boudy se žlutou a tou se necháme dovést až zpět k autu.

A co na druhý den? Mám rád výlety na kole, zpravidla dojedu mnohem dál než dojdu pěšky, méně atraktivní místa "profrčím", zároveň však vnímám, že na nejhezčí místa světa mě žádný pomocník nedoveze, tam se musím dostat po svých. A někde vedle těchto přesvědčení jsem si všiml mohutného budování speciálních cyklistických stezek "na jedno kolo", single tracků v okolí Nového Města pod Smrkem. Ty se staly velmi populární, dnes jsou propojeny s podobnými stezkami na polském území. Tohle nikdy nevyzkoušet, asi bych přežil, jenže co nezkusíš, nevíš. Jeden takový okruh vychází od výše zmíněného parkoviště na okraji Lázní Libverda a tedy jsem na něj také vyrazil. A svezení to bylo zajímavé, i když pro tyto zážitky si na kole nejezdím. Když to celé pěkně zakulatím, nevylučuji návrat na tu atrakci, žít však bez ní můžu také. Uvidíme, co budoucnost přinese....

4/2017

Ukázat na mapě | Vladi Štekr