Schwarzwald zemí jezerní

Nespoutaná volná voda v přírodě ve mně vyvolává hodně intenzitvní vnitřní pocity, miluji řeky, moře, jezera. I pohoří Schwarzwald slibuje podívanou toho druhu, nabízí jak velká jezera s rekreačními středisky na jejich březích, tak i malinkatá lesní jezírka schovaná pod vysokými jezerními stěnami skal. Mezi největší jezera pohoří patří Titisee a Schluchsee, těm jsem věnoval další část cesty.

Předchozí část putování pohořím Schwarzwald: Střecha Schwarzwaldu se sklání k jihu

K menšímu z nich mě prozaicky přivedla potřeba přebytečné kapaliny obytného auta z nádrží vylít a potřebné do jiných nádrží naplnit, k tomu zčásti pomohl stellplatz na 47°54´24.754"N, 8°9´42.843"E, ne zrovna levný, ne zrovna útulný. A chuť na kávičku se zmrzlinou, naději dávalo blízké městečko. Atmosféra? Uf, nelíbilo se mi tady ani málo. Promenádu promenovali především osoby tmavší barvy pleti v různém stupni zahalení, přístavní molo okupila mládež komunikující slovanským jazykem, který užívá azbuku ve formě písemné. Zmalovaná a uměle vymóděná děvčata hledala tisící první polohu malíčku levé ruky při miliontém selfie, chlapci vše zálohovali, kdyby snad některý z obrázků nevyšel. Pro mě nebylo otázkou najít obrázek zakotvené výletní lodě v podvečerním poklidu a bezvětří bez lidí, ale vystihnout tu desetinu vteřiny, kdy se mládež chovala přirozeně bez grimas a póz. Napadlo mě, zda nefotí každému vojákovi fronty, jedno ze které strany, jeden osobní portrét... A to prý jsme v tom věku bývali stejní :-)). Ve městečku na břehu jezera Titisee jsem se rozhodně německé řeči nepřiučil, nebylo od koho, domácí, zdálo se mi, mají vymezen jejich čas v méně atraktivních hodinách, než jsou ty letní, podvečerní, a poslušně své úkoly v zájmu rovnoprávnosti s přistěhovalci plní. Jak jinak si mám vysvětlit jejich naprostou absenci na lázeňské promenádě ve vlahém letním podvečeru? Jsem možná i rasistou, jestli mi v tom místě a v tom čase vůbec nebylo z titulu přítomnosti jiných národností, než jsem tam očekával, dobře.

 

Návštěvu Schluchsee jsem pojal výrazně jinak. V podvečer dalšího dne jsem zaparkoval na 47°51´12.135"N, 8°6´22.433"E v příjemném rozšíření velmi mírně používané rozbité silničky na okraji vesnice Altglashütten. Nedaleko decentního, tichého hotelu, o malinko dál od srubu pod lyžařskými vleky, který i v létě poskytuje kolemjdoucím vydatné občerstvení, a především pod strání, pastvinou pro neustále pochodující, rotující, pasoucí se a svými zvonci pastevce na jejich přítomnost upozorňující stádo kraviček. Početné stádo kraviček. Ten den jsem v nejlepší společnosti, sám se sebou, slavil takové kulaté životní čísílko, jakože sláva, že jsem se až sem dočkal. Slavil decentně, stále pod dozorem mnohačetné zvonící stráže, a ráno jsem měl v plánu pokračovat v dalších dnech radostného cestování, tentokrát za použití bicyklu.

 

Nejdřív mě čekal dlouhý výjezd po modré turistické značce, a patřičně strmý, hned mě napadlo, že si v "mém věku" už tu pomoc motoru a baterie zasloužím :-). A pak ještě delší hřebenová cesta lesem, chtělo by se povědět černým lesem, stačí si vzpomenout na název pohoří, ve kterém se už několikátý den pohybuji. První výhled jsem měl na protáhlé jezero hluboko v údolí od lavičky obklopené růžovými kvítky, další až po delší době ze silničního sedla, přesto cestu jsem vnímal jako velmi příjemnou, chvíli po širokém hřebeni, chvíli úbočím hor. V nejprudších stráních nerostly stromy tak hustě, tam jsem se mohl chvíli dívat na Feldberg vrch nejvyšší i na jeho okolní druhy, od Tierlachenhütte jsem spatřil znovu zasněžené skalnaté vrcholy Alp a pod nimi, v údolí mnohem blíž, obrovskou katedrálu v St. Blasien, na její rozměry upozorňuje i turistický průvodce Německem. Moc se mi líbila vesnička Blasiwald, domky poházené v údolí potoka, krásný horský výjev. A veliký patrový statek s převislou střechou, vypadá na domě jak velký kabát na malém chlapci, podobné jsou roztroušeny po celém Schwarzwaldu. Stávají ve stráni, v přízemí bydlí lidé, v patře zvířata a nebo je tam umístěn seník, dílna, sklad zemědělského nářadí a strojů. Proto plocha patra musí být větší....

 

Turistů i cyklistů nápadně přibylo na okružní cestě kolem jezera Schluchsee, spodní je vedena přímo po břehu, horní lesem. Tak dlouho jsem se rozhodoval, kterou variantu zvolit, až za mě rozhodli stavbaři provádějící rekonstrukci cesty spodní, čímž bylo způsobeno velmi silné zahuštění pěšími i cyklisty cesty horní. Ta navíc prochází více lesem a tedy neposkytuje téměř žádné výhledy. Boží dopuštění se pak konalo v místě spojení obou, u výletní restaurace, kam je možné dojet i auty. To naštěsí nelze povědět o mostku přes potok, který jezero napájí, tam jsem našel pěkné výhledy na obě strany.

Další pokračování cesty: Schwarzwald potoků a říček 

Přes mostek jsem přejel z přírodní na "rekreační stranu" jezera, poměrů neznalý jsem si místo oběda objednal jakousi "erc místní" klobásu, jí se to za studena, tvrdé jak podrážka od trekkové boty a nemůžu povědět, že by mi po ní zrovna rostly boule za ušima. Divné kafe a za zenitem trvanlivosti koláč, tedy jsem pochopil ne příliš vysokou návštěvnost mnou vybraného stánku. Do auta mi zbývalo ještě pár kilometrů lesem kolem výrazně menšího, o to víc i karavanisty obsazeného jezera Windgfallweiher, abych si znovu ujasnil, mé místo je u jezírek menších, lesních, dobře schovaných před motorizovanými návštěvníky. Než jsem se ale k nim dostal, měl jsem ještě poznat Schwarzwald jako zemi potůčků a říček.

7/2022

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace