Schwarzwald potoků a říček

Pátral jsem cestou přes pohoří Schwarzwald, čeho si všimnout, co nevynechat. O jezerech už byla řeč, v popisu atraktivních tras se nápadně opakovalo i slovíčko "údolí" a vždy něčeho, potoka, říčky. Roodbach, Haslach, Gutach nebo Wutach. Z údolí Rýna se zvedají západní svahy hor, a za zády Dunaj, ten ve Schwarzwaldu začíná svou dlouhou pouť do Černého moře. Nakonec i vody hřebenem Černého lesa rozděleny splynou do velkého moře, které na planetě jen jedno jest.

Předchozí část cesty: Schwarzwald zemí jezerní

Z vesničky Kappel od hřbitova, protože tady na snad jediných několika volných pakovacích místech nikomu obytné auto nepřekáží, scházím do údolí říčky Haslach. Mapa tam poměrně hýří symboly přírodních zajímavostí, mě jako první zaujal pohled na údolní louku kolem potoka Roodbach, kterou žádný z nich neavizuje. Ono co také tam, šťavnatě zelená mírně se svažující louka, potůček, skalka, smrkový les. V dálce mírný kopec, husté keře poházené po louce jako kuličky při jarních dětských hrách. Přestože tohle do mapy namalovat nejde, zajdu si pro pohled několik set metrů a rozhodně nelituji.

 

Naopak trochu lituji, když přecházím cyklostezku vedenou po bývalé železniční trati, mám takové cesty rád a svezl bych se na kole, jenže dnes jdu pěkně po svých. A také se podivuji, z plošiny označené jako místo dalekého výhledu není kam vyhlížet, tedy kromě asi čtyř odhozených papírových kapesníků, které se povalují po zemi nedaleko laviček a stolku. Je to takový trochu nešvar, který zaznamenávám stále častěji, zpravidla na místech trochu piknikových ale od běžného ruchu skrytých. Jen tolik, aby pán stíhal močící paní uhlídat před zraky případných vetřelců. Nebo že by se někdo šel vysmrkat "za strom" do čtyřech kapesníků? Nešvaru si asi všimli i "dozorci pořádků", z jejich tabulí jsem se dozvěděl, že takový kapesníček se v přírodě rozkládá asi patnáct let. Jistě, lze namítnout, že co je tohle proti jiným znečišťovatelům a námitka je to oprávněná stejně jako případná další, že proč jsem tedy kapesníčky nesebral a neodnesl. Možná si v příštím životě budu přát vylepšení čichu, udělám si z takových doma pěknou sbírečku a po večerech je budu chodit tajně očichávat a ve chlípných snech si budu představovat, jakých orgánů se kapesníčky dotýkaly. Potom, slibuji, posbírám, zatím však nosit takové suvenýry po kapsách nechci.

 

Z poněkud prazvláštních myšlenek mě naštěstí brzy vytrhlo hučení vody, to mezi skalami a také trochu za přispění stavitelů bývalé železnice padají do hlubokého údolí vody potoka Roodbach, a líbilo se mi tady i strmé vedení úzké stezky mezi skalami přímo dolů, takové horské se mi to zdálo. Sledovat říčku Haslach, do níž pod vodopádem potok ústí, mi nebylo dopřáno dlouho, hned za silničním mostkem značka stoupá na další výhledový bod, tentokrát už přece jen alespoň trochu výhledový. Vozová cesta pak brzy znovu kříží železniční cyklostezku, já se po ní vydávám k bývalé nádražní budově stanice Kappel – Grünwald, která dnes slouží jako penzion a také je tu k dostání skromné občerstvení. Ještě chvíli pokračuji po cyklostezce, než má pěšina začne strmě klesat nejprve k další vyhlídce do údolí, potom už na jeho dno k říčce Haslach.

 

Tady začíná nespíš nejhezčí úsek dnešního výletu, v létě tichý tok se tu zařezává hluboko mezi stráněmi okolních kopců, jeho dno je kamenité a říčka se zdá být v době tání divoká. V jednom místě je dokonce sevřena skalami do úzkého kaňonu, lidé to tady ještě vyzdobili kamennými mužíky. Zdržuji se poměrně dlouhou dobu, nejen že je se na co dívat, světelné podmínky také procvičují mou schopnost improvizace a zarputilost při snaze vytvořit alespoň trochu přijatelný obrázek skalní propusti. Pak musím skálu obejít trochu exponovanou stezkou a nakonec vystoupat na silničku, která mě zase klesáním dovede k soutoku Haslachu s podobně velkou říčkou Gutach. Gutach protéká pohořím Schwarzwald ještě jeden poněkud severněji a je mnohem delším a významnějším tokem, aby věci byly dokonale německy zamotané, od soutoku se "nová" říčka jmenuje Wutach. Jeho tok sleduji ještě k rozcestí nedaleko kamenného moře, pak se začnu údolím Wutachu a později Gutachu vracet proti proudu avšak teď už vysoko nad údolím.

 

Tady je cesta už trochu úmorná, do jižní kolem trati odlesněné stráně se opírá odpolední slunce. Šlapu sice téměř po rovině vrstevnice, přesto několikrát přecházím v místech tunelů trať, kolejemi a dráty elektro vedení jsou poněkud hyzděny výhledy po okolních hřebenech hor. Všechno končí na křižovatece značených cest Gatterwald, kde se napojím na asfaltovou silničku klesající zpět na dno údolí Gutachu. Říčka v těchto místech trochu meandruje, údolí je širší a je radost do něj z můstku přes vodu pohledět. Poslední úsek stoupání asfaltovou silničkou je pro mě tak trochu o počítání oveček, nikde kolem cesty nevidím nic zajímavého, zmáhá mě odpolední letní vedro a tedy si alespoň počítám kroky nebo určuji stupidně triviální postupné cíle – listnatý strom, patník s turistickou značkou, ještě šest telegrafních sloupů k příští zatáčce silnice. Naštěstí k autu už to nemám zas až tak daleko...

 

S vodními díly přírody pohoří Schwarzwald se však ještě neloučím, rozhodně si nechci nechat ujít podívanou na nejvyšší a nejznámější vodopád u městečka Todtnau. I ze silnice dobře dostupné vodopády lákají davy turistů, proto volím poněkud netradiční přístup a hodně pozdní odpoledne. Vyjíždím až na konec parkoviště na 47°50´41.083"N, 7°56´14.172"E u Hangloch, části horské obce Todtnauberg, a vesnickou ulicí klesám k můstku přes potok Stübenbach, který svým pádem kaskády tvoří. Prudkým klesáním lesem kolem skály Schatzstein, poskytne mi letecký pohled do údolí a na město Todtnau, přicházím k modré značce od města, ta mě dovede až k lávce pod vodopády. Ještě jim plnou pozornost nevěnuji, chodníkem vydlážděným placatými balvany do nepravidleného schodiště scházím kousek níž po toku potoka, i tady jsou k vidění malé kaskády, okolní listnaté stromy poskytují dostatek stínu a občasná lávka přes potok netradiční pohledy. Když už mám pocit, že klesání už bylo dost, vracím se stejnou cestou zpět a začínám stoupat serpentinami vedle skály obnažené vodopádem. Díky její výšce se můžu kochat pohledem na padající vodní tříšť z nepřeberného množství úhlů, postupně se mi otevírají i výhledy na protější hřebeny a údolí. Pozdně odpolední Slunce začíná kouzlit měkké teplé barvy.

Další pokračování vyprávění: Schwarzwald bez námahy

Když už si myslím, že jsem dosáhl vrcholu a dnešní představení pro mě končí, potok Stübenbach ještě dva trumfy vytáhne. Ani jeden z menších vodopádů nad tím hlavním sice nedosahuje takové výšky, oba jsou však kompaktnější a tedy se zdají i "plnější" vody . Navíc sem už mnoho lidí nedojde, je tu volněji a lépe se tu dýchá. Nesmírně spokojen i když už také unaven pomalu stoupám k parkovišti, kde na mě čeká mé obytné auto, a těším se na večerní odpočinek. Dobré místo k nocování nacházím vysoko nad Todtnaubergem na 47°51´33.217"N, 7°56´22.052"E, odkud ráno vyrazím za dalšími zážitky, které mi pohoří Schwarzwald chystá.

7/2022

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace