Saskem a Flaemingem k berlínským jezerům

Občas mě popadne takový kočovnický sen, to vyjíždím obytným autem od domu a znám jen směr. Nevím kam, nevím do kdy, nevím proč, jediné vím, jsem na cestě. Vzpomněl jsem si na něj při odjezdu k berlínským jezerům, i když pár odlišností jsem si našel. Vezl jsem si obrázky míst, která jsem si nad mapami severu bývalé NDR vysnil, a tušil jsem, že sám se sebou víc než dva týdny na cestě nevydržím.

Prvním bodem B je pekárna v jednom ze žitavských marketů, Němci ctí svátky pečlivě a pečivo mi chybělo, sladké i slané. Rád postupuji od bodu A k bodu B bez dalších cílů a souvislosti, když bodu B dosáhnu, se stává bodem A. Se soumrakem vyrážím z příhraničního města, to je chvíle proměny bodu B. Proto si vozím všude s sebou postel, nemám rád noční cestování. Cyklovýlet v rybníkaté oblasti kolem Rietschen, po slovansku Rečicy, nedaleko Bad Muskau mi slibuje sotva dvě hodiny za volantem. K jezerům nad Berlínem to mám ještě daleko, a co jako? Že bych se vyvíjel k uvažování svobodného šťastného tuláka? V tu chvíli jsem se tak cítil.

 

Trojice jeřábů mě svým křikem probudila na okraji Hammerstadtu (51°23´38.892"N, 14°44´58.773"E) krátce po osmé. Snídali sotva sto metrů daleko, jeden z nich neustál možná můj zjev ve dvěřích obytného auta, možná se rozhádali s kolegy o tučné sousto, odletěl, zbylým dvěma jsem za takovou námahu nestál. Od této chvíle jsem ty krásné velké ptáky vídal každý den několikrát a pokaždé jsem si vyvolal vzpomínku na první setkání se s nimi před mnoha lety. Působili na mě tenkrát jako zjevení z pravěku, svou velikostí, nemotorností, způsobem chůze, sběru potravy i letu. Jsem moc rád, že se jim daří :-).

 

Barva mraků trochu vyhrožuje, přesto sedám na kolo a vyrážím k nedaleké oblasti rybníků, tenhle kraj při troše fantazie může připomínat Třeboňsko. Jen divoké husy se mi tady nezdají tak divoké, dlouho čekají, jestli si ten člověk přibližující se na shluku oranžových trubek na poslední chvíli nerozmyslí směr své jízdy. A pak žádný zbrklý útěk, tři kroky, dvě, tři mávnutí křídel a už přistávají na hladině rybníka pořád ještě v dobrém dohledu. Vylekal jsem i párek volavek, ty pro změnu netušily, že je nevidím, splašily se zbytečně. Dva orlovci bojovali nejspíš o teritorium lovu, kachny ani nepočítám. K jednomu z rybníků navezli pořádnou hromadu zeminy, na vršek instalovali lavičku a vysoké dřevěné sochy dvou žen, intimní partie decentně zakryly pletené plavky.

 

Vracím se do vsi a tentokrát volím jako přímku rovnou rozbitou asfaltku, předem vím, že nekončí úplně vesele. Značka Stop v nadživotní velikosti, závora a další varování, jáma a v ní hory navršené haldami hlušiny. Na pozadí elektrárna Boxberg, to ona nejspíš sežrala všechno zdejší podzemí. Hladká asfaltová cyklostezka odděluje krajinu zkázy od zachovalé přírody, která si tu žije svůj sen bez ohledu na bezprostřední okolí. U Reichwalde se stáčím k jihu, aby mě zelená značka dovedla k dalším rybníkům v okolí Kreba – Neudorf, tady srostly dvě vesnice v jednu a slovanský název Chrjebja – Nowa Wjes dává vzpomenout i na původní osadníky. Kdo ví, jestli ty časy pamatuje pěkně zrenovovaný zámeček.

 

Další pokračování turistické značky je silnicí a když se konečně odděluje lesní cesta, i ta zatvrzele míjí nejhezčí rybníky výletu. K nim musím krkolomnou stezkou, ale vodní hladina obklopená tajemnými, tichými a odpoledne už sluncem provoněnými borovými lesy vyvažuje tu trochu nepohodlí. Na jedné hrázi se můžu chvíli dívat se do stříbrných odlesků míhajících se v modrých vlnkách, nechat si kolem tváří proběhnout lehounký závan teplého vánku. Neuvěřitelně teplé první jarní dny.

 

Jen na světě se všechno mění, jako kdyby se točil pořád dokola, nejspíš přestal by pro nás být zajímavým místem, kdyby se stal zcela statickým. Do braniborského městečka Jüterbog příjíždím se soumrakem, dvě místa rezervovaná pro obytná auta u rybníka nedaleko historického centra jsou obsazena pěti vozy, další ještě přijíždějí. Velikonoční svátky lákají i v NDR. Teplý den vystřídalo šedé a trochu pochmurné ráno, každou chvíli na střechu auta zabubnují kapky deště. Při střídavých pohledech do mapy a ven z auta začínám chápat, jak je můj plán cyklovýletu až příliš optimistický. Až dlouho po jedenácté otáčím první oblouky pedály e-biku. Na dešťové kapky nemusím čekat dlouho, vysílám však jasnou zprávu, v případě vysoké vlkosti v oblečení nebo v botách se vracím ihned.

 

První na řadě je obhlídka Jüterbogu, historii měst už dávno nestuduji, ale cihlovokamenný kostel se mi líbí a hradby s nedalekými věžemi ještě víc. Dozvídám se z transparentu vlajícího ve větru, že letos budou slavit 850 let, co je město městem. Ještě radnice na náměstí a ještě jedna brána, pak už se snažím nejkratší cestou vyjet z města ven ke klášteru Zinna. Tady jsou budovy postaveny ve stejném stylu, víc se těším na asfaltky lesních cyklo a pro in line bruslaře stezek, kterými je oblast Flaemingu proslulá. Najíždím na jednu u Neudorfu a různými klikaticemi se nechávám vést do Luckenwalde. Pořád chvílemi poprchává, mé oblečení však zatím náporu vody odolává a potkávám i pár lidí na kole či bruslích. Stezka prochází především borovými lesy, občas prosvitne pastvina ohrazená starými dřevěnými zábranami nebo mokřad, ze kterého stromy růst neumějí. Před dalším historickým městem se dohodly mé sociální cítění s hladovým žaludkem, u opuštěného ale otevřeného stánku s občerstvením si objednávám bratwurst, který nemůžu při návštěvě germánské země nikdy vynechat, a obligátní kávičku. Svou přítomností lákám další dva klienty, provize za své zásluhy se však nedočkám :-).

 

Luckenwalde mě spíš zdržuje, než bych se tu pokochal, vlastně jen malé "sdružení" cihlového kostela, kamenné věže a hrázděného domu mě na chvíli vysadí ze sedla kola. Pak už šlapu stupidní asfaltkou podél frekventované silnice z města ven, tam někde se nenápadně schovává chráněné vřesoviště, pískoviště, boroviště, či jak to správně pojmenovat. Území je součástí Natural parku Nuthe-Nieplitz, o jehož existenci jsem se dozvěděl až doma z mapy. Písčitá cesta mě vede jižním, později západním směrem, turistická značka tu byla vyznačena jediná. Nejdřív si všímám bažiny, pak příjíždím k malému jezírku, od něj pískové koleje nápadně připomínající výcvikové terény vojenského újezdu Ralsko vedou někonečným někde více zakrslým, jinde více vzrostlým borovým lesem. Pokouším se najít nějakou odbočku do nitra území Forst Zinna – Jüterbog – Keilberg a tou se vrátit k autu, obloha se sice už vyjasňuje, ale také se připozdívá. Nejdřív trochu tápu a potácím se kolejemi po terénním autě, pak mi popadané stromy zamezí v dalším postupu, ale nakonec přece jedna zpevněná cesta míří pro mě potřebným směrem.

 

Než vyjedu z lesa u Neuhaimu, ještě několikrát kontroluji díky znovu úžasným mapám.cz správnost mého postupu, objíždím dobře zabezpečenou závoru a oddechnu si na asfaltové už evidentně veřejné cestě. Ač nechtěně, není vyloučeno, že jsem projel územím z nějakého důvodu pro lid uzavřeným, alespoň tak se tvářily české mapy, když jsem chtěl svou trasu zdokumentovat. Nikomu a ničemu jsem tím neuškodil, mé svědomí zůstává očištěné, i kdybych snad něco porušil, v tom už mám v životě jasno. Dohady z germánskými úředníky však nepatří k věcem, které bych ještě rád vyzkoušel. Z Neuhaimu k rybníku v Jüterbogu mi stačilo projet nádražní a průmyslovou čtvrtí, můžu znovu balit. Flaeming si nechám na horší časy třeba listopadové. Vymyslím si tady krátké výlety pro kolo, abych využil sítě asfaltových stezek, a návštěvy historických památek, abych na kole neumrzl nebo se deštěm nerozpustil. Dnes budu usínat u jezer severně nad Berlínem.

3/2024

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace