Saské pískovce nad Křinicí

Od samého začátku mého cestování obytným autem jsem často mířil do Labských pískovců, zvláště na německou stranu. Ne snad, že bych na ty české zanevřel, jen tam už jsem toho hodně poznal.

Přístupových cest do sklaních měst vysoko nad hladinou Labe je mnoho, všechny nesmírně oblíbené, občas vzdušné a technickými pomůckami vybavené. Saské pískovce jsou pro nás trochu jiné, jako kdyby to tady bylo všechno civilizovanější. U nás zadní země, v Sasku centrum turistiky. Do údolí Křinice, odkud se vydáme na dnešní výlety, lze dojet z Bad Schandau historickou tramvají. Říčka sama je zajímavá, pramení na českém území nedaleko Varnsdorfu, protéká Kyjovským údolím, potom nějakou dobu tvoří státní hranici. Právě v tomto úseku probíhají plavby na pramicích podobně jako u nás v Hřensku.

Před deseti lety, kdy jsme výlet podnikli, bylo možné na placených parkovištích v obytném autě přespat, s příchodem tmy jsme tu zůstávali sami, ale od samého rána přijížděly desítky osobních vozů plně obsazené natěšenými německými turisty. Někdy bylo obtížné parkoviště opustit, vymotat se z řady, jak tu bylo přeplněno, a to v každém ročním období. Přitom údolí poskytuje mnoho odstavných ploch.

Dnes nebudu radit, kam se jít podívat, tras je v okolí vyznačeno tolik, že si musí vybrat každý a stejně tak se každý může mnohokrát vracet, aby si vybral znovu. Mapky i obrázky připojeny jsou, dnešní tip je ale hlavně tipem, kdy fantazii se meze nekladou. A navíc, musím se přiznat, pamatuji si, jak vypadala obě použitá parkoviště, pamatuji si, jak jsem trnul ze zablokování mnoha auty, pamatuji si, že jsme se i trochu v noci báli. Policistů, strážců parku, i lupičů a loupežníků, naštěstí se nedostavili ani jedni. Naopak z pěších výletů si nepamatuji vůbec nic, jenže právě proto rád fotím, abych si pamatovat nemusel. Mohlo by se zdát, že jsme nic mimořádného cestou neprožili, přikláněl bych se spíš k myšlence, že jsem ještě tolik vidět a prožít neuměl. A nebo těch výletů do Labských pískovců už bylo tolik, že si je ani pamatovat nemůžu. Pokud se někdo vydáte v mých stopách, přeji Vám, aby se Vám podobné věci nestávaly :-).

4/2011