První advent v jeskyni

Vyjíždíme z brány areálu Carthago servisu v Pohořelicích, první adventní víkend začíná, a domů se nám jet nechce. Meteorologové slibují sice mrazivé, ale slunečné dny, co s načatým večerem?

 

stačí kousek přejet: Ždánický les

Chvíli tápeme, chvíli lapáme po dechu, nemáme připravenou žádnou variantu. Všechnu energii posledních dní soustředíme na dlouhou zimní cestu za sluníčkem, která by nám měla začít příští víkend. Pak mi bleskne hlavou nápad, zalovím v telefonu a hned vytáčím číslo. Něco potichu domlouvám a můžu se vytasit s malým překvapením. Hanička miluje jeskyně, sám jsem byl v Macoše v době, kdy Mrtvé moře bylo ještě "marod", a zítra odpoledne tam nejspíš bude tepleji, než venku.

 

Na noc se přichýlíme k rybníku Olšovec v Jedovnici, je sice vypuštěný, se soumrakem však spolu s lampami okolního pouličního osvětlení kouzlí romantické obrázky. Do jediné otevřené hospůdky na večeři to máme sotva dvacet kroků. Začíná mrazivá noc, topení v Malibu si spokojeně přede, dnes se tedy nemáme čeho bát...

 

Probuzení do sluničkem prosvíceného rána potěší, na krátký pěší okruh se však musíme pořádně přiobléci. Ke slovu přicházejí čepice a rukavice, naštěstí i sluneční brýle. Podél rybníka procházíme ke hrázi, přes hlavní ulici Jedovnice do polí k Rudicím. Prvním dnešním cílem je dobře zachovalý větrný mlýn. Jsou tady na něj patřičně pyšní, hlavní atrakcí obce nám však připadá vypravěč a výběrčí vstupného v jedné osobě. Ten člověk se tady našel, nepotkávám často někoho s takovým zápalem pro práci, kterou dělá. A s takovou láskou v srdci k místu, kde žije.

 

Moc se těším k Rudickému propadání, byl jsem tady jako mladý chlapec, tehdy mi však vůbec nedošlo, na co se to dívám. Cestou k němu ještě procházíme překrásným údolím Kolíbky lemovaným bílými stěnami vápencových skal. Je tady živo, pár nejzapálenějších horolezců tady trénuje na vyšší hory a nebo se jen lozením po skalách dobře baví. Jejich rodinky je zdola pozorují, mamky poočku sledují své ratolesti těžce se pohybující zabalené v tisíci tepelných vrstvách kulichů a kapucí, a zároveň kontrolují mužíky ve stěně. Je dost pravděpodobné, že za chvíli si své role vymění.

 

Prudkou pěšinou opatrně scházíme do hlubokého údolí Jedovnického potoka, tam, kde se ztrácí z povrchu zemského. Zajímavý a hlučný pohled, potok už je tu dost široký, z jeskyně, do které úzkým komínem nevidíme, vychází tóny věčné symfonie padající vody. Řečiště se před vstupem potoka do podzemí hodně zužuje a to přidává vodě na spádu a rychlosti. V hluboké tmě se Jedovnický potok propadá kaskádovým vodopádem do 86 m hluboké jeskynní propasti, nejhlubší toho druhu u nás. Ti nejodvážnější si mohou koupit kurz speleologie a v jeho rámci prožít celodenní expedici podzemím. Vybavení jim rudičtí speleologové půjčí, odvahu, chuť vykročit ze své zóny poklidu a smířit se s vlhkými, studenými, temnými a často velmi těsnými prostorami podzemí už si musí vzít každý svou.

 

My se raději vracíme proti proudu Jedovnického potoka k Olšovci a pomalu přejíždíme k propasti Macocha. Na obrovském dnes však téměř prázdném parkovišti si blahopřejeme k volbě adventní návštěvy jeskyní. Kolem uzavřeného hotelu a jediného otevřeného stánku se suvenýry projdeme k lanovce a sjedeme do hlubokého údolí ke vchodu do jeskyně. Vstup máme rezerovaný, dnes však toto opatření postrádá smysl. Po popovídání si s téměř nudící se majitelkou "šutrologického" obchůdku vcházíme do podzemí, naše výprava čítá pět dospělých, jedno batole a pana průvodce. Nádherně komorní sestava. Výklad se mění v rozhovor, na prohlídku všech krásných útvarů máme dostatek času, nikdo nikam nespěchá a nikdo nemusí nikoho hlídat. Dozvídáme se i spousty zákulisních, možná i nádechem tajnosti zavádějících informací o provozu jeskyní nebo technickém zajištění propasti Macocha.

 

V předvánočním období jsou otevřeny všechny jeskyně Moravského krasu, i když v každé z nich probíhají jen tři prohlídky denně. Cestou zpět k autu se tedy ještě pokocháme pohledem na posledními paprsky sluníčka osvětlené hřebeny skal nad Punkevním žlebem, bez mačkání se s dalšími turisty nesměle jukneme do propasti z horního můstku a definitivně odkládáme odjezd domů a za dalšími přípravami na portugalské dobrodružství na neděli. Spíme na parkovišti u Hřebenáče, známe skály strážící vstup do Sloupsko šošůvských jeskyní.

 

Ty v neděli otevírají v deset hodin a paní pokladní nás ujišťuje, že se do nich podíváme i kdybychom měli jít s průvodcem sami. Dvě minuty po desáté ještě přibíhá paní a typickým ostravským akcentem objednává také dvě vstupenky. Nejsme tedy na dvouhodinové procházce podzemím jedinými návštěvníky. Atmosféra prohlídky je podobně uvolněná jako včera u Punkvy, mám pocit, že si průvodci po vyčerpávající sezóně tyhle chvíle náramně užívají. A my, osamnělí návštěvnící ještě víc.

 

výlet může pokračovat: Mechanikova zpověď od pramene Punkvy

Z tepla tmavých chodeb jsme vypuštěni do jeskyně Kůlna, ta pamatuje osídlení pravěkých lidí v době kamenné i továrnu, kde za protektorátu dělníci stavěli letadla pro wermacht. Já si z ní naopak pamatuji především mrazivo a neútulno. Po obědě ve stejně osyřelém hotelu, který postavil jeden z objevitelů jeskyní, se dohodneme na taktickém ústupu a sledování zmrzlé krajiny z prohřátých sedaček obytného Malibu. Přesto po tomto víkendu musím zatím potichoučku pošeptat. Velmi pomalu avšak velmi pravděpodobně se ze mně stává milovník adventního času, se svátky, na které se věřící mají v této době připravit, to nemá však nic společného.

11/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace