Probudíš se u Dunaje vedle koně
Tam někde za vodou postavili poslední šílenost socialistického budování, vodní dílo Gabčíkovo. Na 48°0´11.231"N, 17°14´51.727"E je lepší přijet za tmy, to abychom neviděli, jak hluboké jsou desítky louží, kterými musíme projet, ani všechny větve, které by rády našemu obytnému autu uštědřily ránu.
Probuzení do prosluněného podzimního rána, najednou není kam spěchat, Balatonské jezero asi neuteče. Možná to chtěl povědět i kůň, který měl velkou potřebu přes čelní okno obytného Malibu nahlédnout, co chystáme ke snídani, snad ani nerozumněl maďarsky, co mu paní houpající se v sedle na jeho hřbetě povídá. Jenom stál a zíral z blízka málo centimetrů do jeho výkladní skříně.
Procházka lužním lesem po břehu původního Dunaje, i když už trochu pod šedými mráčky, mezi až do bordova okrovými barvami ke spadnutí na zem se chystajícího listí. Mezi neproniknutelným křovím, mezi posledními kvítky. Mezi zemí a k moři proudící vodou, na státní hranici.
Nakonec stejně nezbývá, než odjet tam, kde jsme chtěli být včera, jen teď už bez tlaku na plány a nástěnky vytčených cílů. Možná i tohle chtěl povědět ten maďarsky se usmívající kůň svýma velkýma hnědýma očima.
10/2022
Ukázat na mapě | Vladi Štekr
Komentáře
Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!