Pro klid mysli do středohoří

Ten prosincový výlet byl pro mě jeden z nejtěžších v životě. Tehdy něco skončilo a já byl ochoten udělat cokoliv, jen ne přijmout tuto realitu. Střídavě jsem drásal své srdce různými z nynějšího pohledu nesmyslnými činy a střídavě jsem hledal útěchu v přírodě a v alespoň krátkých cestách obytným autem. Dnes už čas obrousil hrany vypjatých emocí.

čtěte také: Porta Bohemica shora i zdůli

Parkování a nocování u Těchlovic na krásném místě u cyklostezky a malinké kapličky začalo trochou manévrováním na místě přes silnici u posledního domu obce a vyrušilo domácího pána z podvečerního poklidu. Díky tomu jsme smluvili jeho toleranci do příštího odpoledne a já mohl v klidu přespat i odejít na výlet. I když odejít, potřeboval jsem vlak, protože tento výlet byl z místa A do místa B. U nádraží v Těchlovicích je také možné parkovat, jenže já jsem tolik chtěl vidět ještě alespoň chvíli na řeku.

Motoráček jezdí poměrně často a mě odvezl do Děčína, konkrétně na zastávku Staré město, odkud vychází červená turistická značka, ta mi byla průvodcem po celý, i když krátký den. Z údolí Labe pochopitelně hodně stoupá, zvláště když prvním dílčím cílem je rozhledna Velký Chlum. Stoupání nutí člověka z hluboka dýchat a to je hodně dobrý lék pro zklidnění divokých emocí. Stejně jako daleké výhledy, které ten den byly pro mě připraveny. I když prosinec nebývá na čistou oblohu příliš štědrý.

 

Po úbočí Jedlové jsem pak došel do Lesné, žádný z těch dvou názvů nějak nekorespondoval se skutečností, to mi však v té chvíli bylo ukradené. Byl jsem spokojen, že cesta vede otevřeným terénem, ten je pro oči záživnější, než pochod lesem. Trasa je vedena východní částí CHKO České středohoří, to zaručuje členitost terénu. Za Lesnou ještě chvíli tak trochu mírně, potom však strmé klesání zpět do údolí. S jednou vyjímkou, strmým stoupáním nahoru na hrad Vrabinec. Je tam víc skal než hradních zdí a pro výhled jsem musel tam, kde už jsem hodně bál, intenzivní zážitek se však stal vrcholem dne. Prosincové stromy bez listí přidávají bonusy, odhalují mnoho z okolní krajiny.

Pak už stačilo seběhnout dolů k Labi a dojít k autu, celkem asi 12 km chůze nádhernou krajinou. I další den jsem chtěl podniknout nějakou podobnou akci, jenže to už z nebe padaly provazy vody a já si tak mohl ještě trochu víc "vychutnávat" svůj psycho stav. Tu záležitost jsem nějak přežil, nic jiného ani nezbylo, proto dnes můžu sahnout v archivu i do doby, které jsem se zatím raději spíš vyhýbal. Události, kdy nám nebylo dobře, nikdy z mysli nevygumujeme, jednou však zcela jistě přijdeme na to, že kdyby nám tehdy bylo trochu lépe, nebylo by nám tak dobře dnes. Jen kdybychom si na tuhle pravdu uměli vzpomenout vždy, kdy v tísni právě jsme.... :-)

12/2015

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace