Před velkou nocí Cinque Terre

Zkoušeli jste někdo Cinque Terre obytným autem? Že je to něco jako sadomasochismus? Je, jenže člověk se tam podívat chce... Vždyť je to na každém puzzle a všichni o tom mluví....

Vesnice jsou propojeny železnicí, tunelovitou, i některá nádraží jsou vydlabána v tunelu. A plná lidí všech národností, ras i pomluv. Informační kanclář Vám poradí, že nikam se tu vlastně nesmí, možná nabídne i nějakou sleva kartu, ale co nám jazykově negraduovaných je po tom. Jeden lístek, musíte ho označit v automatu před vstupem na nástupiště = 5 Eur, na vlak se nikdy dlouho nečeká. Na mou introvertní povahu poněkud netypicky jsem si zvolil kemp, v Levantu jsou k mání tři za velmi podobné ceny, týden před velikonocemi už v provozu. Kolem 40 EUR za noc na travičce pod stromy, se službami, o pár set metrů k nádraží blíž bych mohl i na parkoviště. Jediné v městečku, asfaltové stání mezi nádražím a nákupákem za 36 EUR na 24 hodin.

 

Jedním z ranních vlaků jsem se nechal přiblížit do Riomaggiore, nejjižnějšího z těch známých, a naivně jsem si myslel, že pobřežní stezka před 13 lety nepřístupná už by mohla být opravena. Nebyl jsem ptáčetem zcela jitřním, přesto městečko bylo jen obsazeno turisty, nikoliv v obležení. I na kávičku a koláč se židle našla, úzké průchody mezi starými domy ve stráních nebyly lidmi ucpané úplně. Na vyhlídce jsem nestál frontu a pidi přístavem pořád bylo vidět na moře, veskrze příjemná atmosféra. Naposledy dnes :-)

 

Do Manaroly borci chodí pěšky, jsem si myslel, protože těch dva a půl kilometru je rozděleno na jeden a čtvrt neuvěřitelného krpálu nahoru a jeden a čtvrt ještě neuvěřitelnějšího krpálu dolů. Má teorie, že budu dýchat výhradně nosem, vzala za své, ještě jsem ani nedošel ke kamennému mostku na úpatí, a že trekové hůlky zůstaly v autě, jsem pro naprostý nedostatek kapacity plic nemohl ani vynadat těm, kteří mě předbíhali. Rychle jsem se přestal cítit za borca :-). Ale nahoru jsem vylezl a ne zas až s takovým zpožděním, tichá síla a vyrovnanost slavila svůj skrytý úspěch :-). Na vrcholu se všichni musí nasvačit, vyfotit, posedět, borců v podstatě plné náměstí, jen místní vinaři sem vyjeli zubatou jednokolejkou o jednom sedátku a mini vagonku na nářadí, ve kterém někdy sedí i člověk. Jeden, víc se jich tam nevejde, navíc ten pidi agregát by víc stejně nahoru nevytáhl a dolů neubrzdil.

 

A odpočinku je tu třeba, Manarolu takřka nespatříš, leda by ses trochu předklonil, takový je tady sklon kopce. K sestupu po schodech by tu nebylo od věci občas vyfasovat slaňovací lano spolu s kurzem, jak je použít. Na několika místech krásný výhled, ale zjištíš, že vzdálenost jsi neurazil žádnou, jen pár výškových metrů sestupu ti ubylo. A když tohle všechno odklopýtáš, přivítá tě druhé městečko z pěti. Jak čas ku obědu pokročil, přibylo i hustoty nikoliv obyvatelstva, to jen věčně pendlující vlaky vychrlily nové davy těch, kteří to tu také musejí vidět. Myslet si, že ve všední pondělí týden před velikonocemi bude v Cinque Terre klidněji, je něčím mezi bláhovým mámením a toužebným přáním, které nikdy nemá být splněno. Toaleta za dvě eura, pohlaví se neřeší, z fronty se podíváš do očí tomu, koho střídáš. Nelíbí? Jiné dvě nuly nade dveřmi nenajdeš, ty v restauacích jsou střeženy a obsazeny stejně hustě, jako vnitřní i venkovní stolky.

 

Vlakem vynechávám prostřední Corniglii, možná tady by bylo volněji, ve vagonu se vyměnila jen polovina pasažerů, asiati zůstali. Vernazza je vzorovou ukázkou, kolik lidí by se ještě vešlo do Manaroly, kdyby byl vytvořen vytvořen ten správný tlak. Priority měním opravdu blesku rychle a znovu stoupám pobřežní stezkou. Do nejsevernějšího Monterosso bych měl dojít v pohodě za světla a ještě se u toho budu moci v klidu nadechnout. Kopec, byť trochu delší, není až tak strmý, chvílemi odvážně vedený vysoko na útesech nad mořem. Vyhlídky impozantní, z lidí už se stali borci. Někteří i pozdraví. Na stezce by se mohlo zdát, že je život v pořádku, v čem je změna? Zeptejte se v info středisku, s účastným úsměvem Vám ukáží mapu s uzavírkou i tohoto úseku, možná se výběrčím vstupného nechce šplhat k dřevěným budkám u závor. Příjemný začátek, nádherný konec, s tečkou místního piva v Monterosso a poslední pětieurovky za vlak do Levanta. Bylo to krásné a bylo toho dost, jeden den stačilo :-).

3/2024

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace