Portugalská cesta vrcholí vrcholem

Poslední dva dny výletu na portugalském území jsou prošpikovány zážitky jako špatný špíz, úžasná místa střídají dlouhé přejezdy. Budu-li mít ještě někdy příležitost se do této nádherné země vrátit, rozhodně bych rád viděl severní hory a ještě jednou v klidu procestoval oblast kolem masivu Estrella.

 

Předposlední portugalské ráno nás zastihlo ve vesničce Relva, na návsi je k nalezení rovný plácek k zaparkování obytného auta na noc. Dojíždíme sem pozdě večer, v baru v horní části prostranství je ještě veselo. Po ránu si za naším autem rozbalil svůj stánek místní prodavač pomerančů. Kilo za euro, i tak o jeho plody zájem velký není, každému teď dozrávají na zahradě. My kupujeme, i když úplně nevíme, co s nimi budeme dělat.

Předchozí část: Za tajemstvím pravěkých kamenů 

Vysoko nad Relvou a přesto hluboko pod skalnatým vrcholem hory je skryta prý nejportugalštější vesnice, hnízdo mezi kameny. Máme pochybnosti o možnosti parkování, proto do Monsanta jdeme pěšky boční uzoučkou silničkou, která končí u neprůjezdné vstupní brány. Přestože prudce stoupáme, jsem z té cesty nadšený. Kroutí se mezi dvěma zídkami, které ji chrání před padajícími kameny z okolních svahů. Nikde není nic jiného, než kameny. Pod námi se krčí Relva a obzor vyplňují překrásné rozlehlé pláně a hory. Jediné travnaté prostranství okupuje pasoucí se oslík.

 

Do Monsanta vstupujeme branou, která není auty průjezdná, hned za ní míjíme hřbitov. Stále stoupáme mezi domy, ve kterých lidé opravdu žijí, žádný skanzen. Na vrcholu kopce se pod ještě vyššími skalisky krčí kostelík, místní úřad a pár obchůdků. Občas na nás vykoukne nabídka ubytování, hosté však auta musí nechat stát před vesnicí. Kdesi nahoře ve skalách jsou k nalezení ruiny hradu, které si my musíme nechat na příště. Klesáme k autu v Relvě.

 

Máme před sebou další dlouhý přesun, tentokrát ještě umocněný zatáčkovitou a stále stoupající nebo klesající silnicí. Posledních 12 km do Piodaa je pro mě očistec. Sluníčko už zapadá za vysoké kopce, uzounká silnička se vlní úbočím velmi strmé stráně. Ač se držím pravého okraje silnice, díky šířce Malibu sedím na levé straně nad vysokým srázem. Piodao je známým turistickým cílem, o víkendu hojně navštěvovaným. Možná proto se musíme neustále s někým vyhýbat, zatímco cesta je stále uzší a stoupá. Vybízím tachometr k rychlejšímu přičítání ujeté vzdálenosti a navigaci ke stejně rychlejšímu odpočtu do cíle, při hlemýždím tempu na mé prosby však přístroje nereagují. Pak se silnička malinko rozšíří u křížku a za zatáčkou se otevře pohled na kamenné domky poskládané jak v leporelu do stráně. V Piodao rozsvěcejí první lampy a my vyrážíme na krátkou procházku úzkými schodišti a uličkami mezi těsně k sobě nalepené domky.

 

Poměrně brzy se s Haničkou ztratíme, ona stoupá kamsi nahoru pro ukrytou krabičku velké hry, mě zase špatné světelné podmínky pobízejí k dalším a dalším obrázkům, než přijde úplná tma. Sejdeme se v malé hospůdce, kde si místo čekání poroučím kávu a decinku červeného. Rozhodujeme se tady přespat, většina návštěvníků už vesnici opustila a malé parkoviště nabízí volnou kapacitu. I když budeme asi muset použít klíny. Nakonec táboříme asi 300 m zpět po silničce na jediném rovném plácku aniž bychom překáželi provozu. Díváme se na pár světélek ve vsi, čeká nás poslední portugalská noc a to si zaslouží večeři v jediné otevřené opravdové restauraci Piodaa. Kupodivu je zde téměř obsazeno, ani tak jídlo není předražené a je velmi chutné. Zdařilá tečka za portugalskými kulinářskými zážitky.

 

Ráno odmítám se vracet stejnou cestou, proto vyjedeme na hřeben nad vesnicí, tady nás však navigace posílá do stejné úzké za to dvojnásobně delší silničky. To mi připomíná, že včera, kdybych se nebál, zkusil bych cestou i nějaký obrázek. Horské údolí pod silničkou jich nabízelo nepřeberně. Tedy ještě jednou zpět a stejnou cestou jako včera do Vide. Dnes sedí nad strží Hanička a nic to s ní nedělá, já u stráně nahoru jsem také v klidu. Cesta zdaleka není tak náročná, jako včera, ráno je i tentokrát moudřejší večera. I dnes se musíme vyhnout s nějakými protijedoucími auty, jenže všechno jde nějak hladce. Jen na ty slibované obrázky se nějak nedostalo.

 

Z Vide stoupá silnice do nejvyššího pohoří Portugalska, na Serra de Estrella. Estrella je i jméno nejvyššího vrcholu, kterému chybí sedm metrů k dvoutisícové hranici. Až tam lze obvykle vyjet autem, pod kopcem někdy bývá v provozu lyžařské středisko. Alespoň v půli ledna by se to slušelo. Čím výše šplháme, tím krásné obrázky střídají ty nádherné a ještě hezčí. Výhledy do nížin i na nekonečnou řadu hřebenů dalších pohoří. A na holé pláně a hřbety Estrelly.

 

Pár výškových metrů pod mraveništěm na vrcholu, kde se na rozlehlé parkoviště vejde mnoho aut i autobusů a který hyzdí jakési vojenské stavby, je v provozu sedačková lanovka, vlek "poma" a takové to lano, které tahá děti do velmi lehce nakloněných svahů lyžařských školek. Lanovce moc lidí pozornost nevěnuje, sjezdovka pod ní je beze sněhu, kolem vleků lze na asi třech stech metrech "lyžovat". Groteskní situace ukazují, jak dospělí se na téměř rovině sjezdovky pro předškolní děti lámou v pase a zápasí s lyžemi v nulové rychlosti. V téhle zemi moc příležitostí naučit se lyžovat nemají.

 

závěrečná část: Tři klenoty Kastilie

I my vyjedeme na samý vrch a obejdeme jeho rozlehlé vrcholové plató. Ač v téměř dvou tisících metrech, svahy se odtud svažují jen velmi mírně. Dalo by se říci, že nejvyšší hora Portugalska disponuje i značnou rozlohou. Je neděle, slunečno a teplo, daleké výhledy. A lidí jako máku. Někteří se rozhlížejí, jiní piknikují, další se brzy vracejí dolů. Tady bych mohl zůstat i několik dní, na výlety a vycházky je tu k dispozici spousty nádherných tras. Ta nejhezčí klesá do údolí říčky Zezere a směrem k Maneigas. Údolí stvořil ledovec, proto je úzké, skalnaté a pravidelné. Vejde se do něj i silnička, kterou sjíždíme z kopců dolů. Zezere nás vyvedla z hor až k dálnici, po které opouštíme Portugalsko. Poslední dva dny téměř šestitýdenního výletu se chystáme věnovat třem historickým klenotům Kastilie.

1/2020

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace