Podvečerní toulání zámeckým parkem

Slavkovský zámek probleskne mezi stromy každému pozornému cestujícímu do okna auta při silnici z Uherského Hradiště na Brno těsně za křižovatkami přivaděče k dálnici D1 s ulicemi městečka. Ten záblesk zve ke krátké procházce parkem.

Impuls mé pozvánky vycházel z potřeby přespat při pracovní cestě, kde bývá turistická atrakce, bývá i místo k zaparkování obytného auta. Moje dnešní nocležiště se krčí v těsné blízkosti zámku pod návrším zámeckého parku a není zrovna zámecky rozlehlé. 49°9´23.162"N, 16°52´31.386"E.

za městečkem se zvedají kopce: Ždánický les

 

Počasí dnes nebylo moc přívětivé, jak už to v půli března bývá. Chvíli před soumrakem přece jen sluníčko začalo prorážet clonu mraků a vytáhlo mě z auta ven. Většina zámků v tomto čase mívá ještě uzavřeny vstupní brány, ve Slavkově tomu nebylo jinak. Projít parkem mi však nikdo nebránil. Můžu si tedy bloumat, nespěchat, zvednout hlavu a vysunout nos prvním a současně posledním dnešním paprskům vstříc. Naklánět se spolu s postavami soch, nasávat zámecky specifickou vůni keře, který nesmí chybět u žádného z podobných objektů.

 

Můžu si představit závody buggyn po nejširších pískem vysypaných cestách nebo plochou dráhu. A zděšení dvořanů a dam s vějíři před staletími i současného kastelána dnes, kdyby takové hanebnosti přihlíželi. Nebo přenesu mysl do dávné doby a slyším pískem šustící dlouhé sukně a štěbetání hraběnek či baronek a vychloubání se mužských pimprdlátek, jak by se z dnešních pohledů do portrétů mohlo zdát. Můžu si představit všechny možné příběhy, které viděly komnaty za žlutou fasádou s velkými okny. Vzpomenu i Napoleona, jak se panovačně nese chodbami zámku do místnosti, kde podepisoval jím nadiktované mírové smlouvy dvěma císařům, jejichž vojsko před pár dny na okolních bojištích na hlavu porazil. Že by ti pánové nebyli až takovými pimprdlátky, jak nám je lidové pohádky zkouší prezentovat?

 

Všechny úvahy a představy utne ohnivý kotouč právě se pomalu sklánějící za vstupní halu zámku, magická krátká chvíle, jak takové bývají. A s prodlužujícím se stínem vstup do reality, který v běžném životě podobné chvíle často následuje. Je mi zima, mám hlad, k vytopenému autu mi zbývá sotva třista metrů a za chvíli stejně už nic neuvidím. V tehdy Laice čeká šťavnaté masíčko, lahvinka nějaké suché přívlastkové laskominy a poutavá knížka. Ráno, než odjedu, si ještě zaběhnu do cukrárny na dolní konec náměstí, je vyhlášená, na kávičku a dortík, který vyrábějí jen tady. A večer zase někde zastavím na spaní ....

3/2016

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace