Po křivoklátských stezkách

Praha versus Brno, Coca cola versus Pepsi, Karlštejn a nebo Křivoklát, všichni máme v životě nějakého věčného rivala.

Březnový víkend v okolí Křivoklátu mi připomněl mou dlouholetou osobní pravdu, je mnohem lepší býti dobrou dvojkou než špatnou jedničkou... První takové poznání se mi dostalo na střední škole, kdy jsme mezi třiceti děvčaty trůnili v předposlední lavici s kamarádem Lubošem. On byl premiantem, nesmírně přátelským člověkem, fyzicky mě převyšoval o hlavu, mentálně a inteligencí o hlav několik. Každá slečna si raději vybrala jeho, já pro změnu věděl všechno o holčičích pubertálních radostech i strastech, asi jsem býval excelentní vrbou. Svačin jsem nedostával o mnoho méně, než kamarád Luboš a doma po škole stačilo čerpat z jeho inspirací a mých holčičích vědomostí, ženil jsem se poměrně mlád...

Pak jsem začal obchodovat a v jednom městě na severu jsem dodával zboží úžasné klientce, hodně zboží. Úžasné do doby, než jsem si dost dlouho po smluvené splatnosti trochu důrazněji řekl úhrady faktur. Ještě chvíli jí to trvalo, zaplatila, při dalších nabídkách si se mnou se sladkým úsměvem na rtech ráda popovídala, jen už si nikdy nic nekoupila. Nějakou dobu jsem měl pocit, že jsem něco pokazil, jenže pak si v témže městě otevřela obchod jiná klientka, protože k té první nechodily replica horloges zákaznice tolik rády. Naše firmy spolupracují už mnoho let bez nejmenšího zádrhele v platbách a je pro mě mnohem milejší spolupráce s dobrou dvojkou toho města, než s alespoň z mého pohledu špatnou jedničkou...

I Křivoklát je zdatnou dvojkou pro Karlštejn, jeho slávy asi nikdy nedosáhne, přesto asi není mnoho lidí, kteří by jeho majestát vystavěný nad posledním meandrem Rakovnického potoka před ústím do Berounky neobdivovali. V březnu tady nebývá tak těsno, ale naučné přírodní stezky v okolí dávají mnoho příležitostí k neobvyklým přes léto bujnou vegetací zastřeným pohledům.

Naše auto zůstalo stát ve Zbečně nedaleko železniční zastávky, protože odtud nás motoráček vezl proti proudu řeky dvě stanice do Roztok. A žlutá značka vedla naše kroky stejným směrem až k jedinému mostu široko daleko, brzy za ním odbočuje ze silnice do prudce stoupajícího údolí Školní naučná stezka Křivoklát. Bývala prý okružní, dnes z ní územní nároky restituentů udělali zvláštní tykadlo vysunuté do divočiny, proto končí trochu divně uprostřed ničeho. Nejhezčím místem uzounké a stráněmi sevřené pěšinky je dřevěná lávka, nenechme ji bez povšimnutí.

Od ní prudce stoupá serpentinami ještě méně znatelná pěšinka bez značek, jenže právě ta nás dovede k další naučné stezce, nese název Královská pěšina. Napojíme se na ní na Vyhlídce na Hřebínku a pokračujeme po jejích značkách až na červenou turistickou. Přiznám se, že vedení Královské pěšiny téměř po vrstevnici stále lesem na sever, potom krátký sešup a po mnohem nižší vrstevnici znovu stále lesem, bez výhledu na hrad, jsem zcela nepochopil. V letní sezoně bych se snad cítil podveden a naštván, protože bych za dlouhé desítky minut pochodu nepoznal nic než lesní velikány, březnová absence vegetace však přece z "dolního patra" nějaký ten průhled umožní. Cestu lze zkrátit v mapě vyznačenou pěšinou asi ve dvou třetinách, dnes bych nábližku zcela jistě využil. V závěru by nás Královská pěšina dovedla k silnici, na kraj městyse a kratším stoupákem až na parkoviště před vchodem do hradu, my jsme ale raději prošli ulicemi, tehdy ještě hospůdky bývaly otevřené a bylo možné v nich poobědvat.

Od hradního vchodu už jsme znovu pochodovali po červené značce, sice zpočátku mezi domy nudnou cestou, brzy ale už lesem v mírném stoupání na Brdatku. Na překrásný výhledový bod nad Berounkou, nad strání přísně chráněnou stejnojmennou přírodní rezervací. Zdá se, že právě pro podobná území bylo Křivoklátsko vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí. Z vyhlídky mírně scházíme zpět k silnici a křižovatce značek, naše bílozelená "psaníčka" se odtud drží zelené turistické a vedou nás stále se zužujícím údolím až k Berounce kousek nad Zbečnem. Teď už nás řeka bezpečně dovede až k autu u nádraží Zbečno.

Pro nás tady výlet končil, kdo by však chtěl pokračovat, může jistě část dalšího dne věnovat prohlídce hradu samotného, vycházce k vyhlídce Paraplíčko a nebo využít tipů z výletu do křivoklátských lesů, který jsme podnikli o pár let dříve.

3/2012