Ostrovní tour - Cres a Lošinj

I když jsou ostrovy, na které se jezdí přes most, ta správná ostrovní tour nutně musí začínat trajektem. Náš vyjíždí z Istrie, veze nás na Cres a plavba trvá asi tak na jedno kafe, jste-li u baru včas.

Zlom při výjezdu z lodi se zdál být na můj vkus až příliš ostrý, pomalou jízdou, nájezdem ze strany a tichou prosbou někam nahoru to Malibu zvládlo. Rozvážně se šineme do prvních zatáček stoupání od moře, z trajektu za námi vyrazilo stádo závodníků rally. Nebo snad má přijít tsunami a všichni spěchají od moře za záchranou? Den se chýlí ke svému závěru a severní výběžek ostrova se zdá být ještě pustějším, než popisuje knižní průvodce. Jedeme jen lesem, kde roste víc vápencových kamenů a skal než stromů, potkáváme první ovce. Po pár kilometrech na doporučení věhlasné aplikace odbočujeme z hlavní silnice a zastavujeme na lesním plácku plném starých dřevěných soch. Jejich tvary z pokroucených kmenů nás vylekají za šera při každém opuštění auta, jen naše koťátko jim nevěnuje pozornost.

Maff tentokrát nevypouštíme s lehkým srdcem, dočetli jsme se o stádech divočáků devastujících ovčí populaci, o supech bělohlavých, které ochránci musí přikrmovat, protože na ostrově ubývá ovcí, jejichž mršinami se vzácní dravci po staletí živili. Jenže kočičku naše obavy pranic nezajímají a už zkoumá okolí. Také jsem vyrazil na lov, podvečerní měkké světlo láká všechny fotografy, jen já si s jeho podmínkami nějak neumím poradit a obrázky se mi zdají příliš tmavé.

Do rána jako kdyby nějaký zlý skřítek otočil přesýpací hodiny počasí, sluníčko a modrá obloha jsou pryč, všude jen šedé mraky, zima, vítr, občas sprchne. Nemáme ani pomyšlení na nějaké výrazné outdoorové aktivity, vydáváme se na cestu jedinou ostrovní silnicí k jihu. Krátká odbočka nás dovede do Beli, osamělého městečka v severní části ostrova, kde provozují mimo jiné záchrannou stanici pro zraněné supy. Křivolaké uličky se tváří skoro jako po vymření, hledáme kavárnu, která dosud byla vždy a všude, ale ta jediná zdejší má dveře na sedm západů. Nejspíš není ani nikoho, kdo by se tu chtěl nechat obsloužit. I tak se nám městečko a výhledy od něj na moře, strmé pobřeží Cresu a protější Krk líbí.

Vracíme se na páteřní komunikaci, krátkou zastávkou se zdržíme na vyhlídce nad strání k moři, hluboko pod námi se k ostrovu přibližuje trajekt z ostrova Krk. Vytouženou kávu s posezením dostaneme ve městě Cres, pěkný členitý přístav obklopují budovy historického centra a také pár kaváren s nejdražší chorvatskou kávou a zmrzlinou. Poprvé tag heuer replica ale i naposledy se tu setkáváme s proslulými "letními manévry", kdy při objednávání neznáme cenu a po konzumaci nám personál předloží účtenku o 30% vyšší než kdekoliv jinde. Navíc máme hlad a jediná restaurace je plná, prý máme přijít za půl hodiny. Jenže to jsou všechny volné stoly rezervovány a pro nás místo není. Nedaří se nám ani najít rozumné místo na spaní, zkoušíme mnohá doporučení, a když se konečně uvelebíme, uprostřed noci se rozprší. Vystrašený sen, jak se v mokré trávě šedého rána protáčejí kola obytného Malibu a já hledám v nejbližších vesnicích traktor k vyproštění mě nutí ke zburcování Haničky, úklidu nádobí a přesunu na plácek k silnici kolem druhé hodiny ranní.

Dopoledně chceme věnovat dle průvodce pěknému městečku Lubeni, velmi záhy nás ale zastaví zákaz pro campery, tím je rozhodnuto, dost bylo Cresu. Na Lošinj auta přejíždějí úzký průliv přes otáčecí most, občas musejí dát přednost projíždějícím loďkám. Líbí se nám přilehlé městečko Osor zachovalé skoro jako skanzen, než ho lidé opustili a nastěhovali se do Cresu, hlavní život ostrova se odehrával zde. Konečně si zase připadáme docela normálně, navíc po dni a půl mraků svítí sluníčko, kavárna otevřená a kávička velmi dobrá. Pak i my přejedeme průliv a míříme k městečkům ostrova Lošinj. Je nám mírně záhadou, proč to velké je Mali Lošinj a to malé Veli Lošinj. Na dohled jeho okrajových ulic ve stínu pinií na takovém polodivokém parkovišti po troše manévrování nacházíme rovnou plochu a můžeme vyrazit na výlet na kolech. Podél pobřeží tady často vedou betonové chodníčky, po nich jedeme do Mali Lošinj. Na rušném náměstí u přístavu dáváme luxusní pljeskavicu, později věrně kopírujeme členité pobřeží nejjižnějšího výběžku ostrova. Jakmile však beton končí, pěšina se stává kamenitou, uzounkou, na kole nesjízdnou.

Hodně se nám líbí miniaturní centrum městečka Veli Lošinj, barevné fasády několika zrenovovaných starých domů se zrcadlí do průzračné vody stejně miniaturního přístavu, do jehož oblouku pod kostelík se vejdou přesně tři kavárny. Krásné místo k podvečernímu posezení u sklenky místního bílého. Naopak naše "nocležiště" příliš romantiky neskýtá, spíme v sice poněkud vzdálenější, přesto přítomnosti dvou bagrů a asi pěti vraků navždy sem odstavených aut, s příchodem večera se plocha plní i vozidly residentů.

Rádi bychom přejeli na nějaký další ostrov, nedaří se nám však najít žádné spojení pro lidi i auta, tedy se beze spěchu harry potter cosplay kostüm s občasnými zastávkami na pěkných místech pobřeží vracíme stejnou cestou do přístavu Merag na Cresu a necháváme se převézt na Krk. Přiznám se, že po tomto ostrově jsem až tolik netoužil, dosud byl jediným jaderským, který jsem měl možnost už navštívit, a při tehdejší příležitosti i poměrně vydatně projezdit na kole. Navíc se mi úplně nechtělo bydlet v kempu, ale servis už jsme potřebovali a Hanička si žádala pár dní klidu na jednom místě. Další vývoj ukázal, že má nechuť k obojímu byla zbytečná a my jsme přesunem vůbec neudělali špatně.

3/2021