Opuštěné město na Sázavě

Roky 2014 a 2015 pro mě byly zvláštní školou. Jak ve smyslu toho výrazu, kterého jsme se jako děti tolik báli díky výhružkám rodičů a učitelů, tak ve smyslu prožitků samotných.

Za vším hledej ženu, téměř jsem přestal cestovat, a připadal jsem si šťastný. Pár měsíců v roce... Pak jsem si připadal pár let nešťastný, protože zhrzen. Jen jsem začal cestovat, psát a fotit. Díky tomu tobogánu a plynutí času jsem si mohl pochopit, proč jsem přišel na svět. Dnešní tip na výlet pochází z té z mé zvláštní školy. Snad už se vyrovnávám, snad už ztrácím závislost, snad už umím aspoň trochu lépe být sám sebou a snad už sebou trochu méně nechám vláčet míněním jiných lidí. O tom je pro mě dnešní krátký výlet nad Sázavou.

 

Velké obytné auto zůstane na 49°52´0.465"N, 14°43´2.709"E. Uchystejte si mrkve nebo alespoň starý chleba, kolonii místních hlodavců tím uděláte velkou radost a potěšíte i sebe i děti. Pozor, po mostě ve Lštení neprojede ani malé obytné auto, mají tam tlustou závoru. Za to dojede až na 49°52´50.772"N, 14°43´44.345"E, krásné, v sezóně však rušné místo. Labužníci a milovníci samoty si svoje najdou někde kolem 49°52´0.042"N, 14°44´0.644"E. Pravda, tady neteče řeka, ovšem to ticho....

 

Hrad Hláska, to je taková pouť, hlavní atrakcí nejsou ani tak zbytky zdí a zříceniny, jako pivní stánek v podhradí. Je sem blízko ze vsi a můžou sem auta. Lesní pěšina podél Sázavy už s každým krokem přivádí ticho a klid, líný proud, malé zátočiny, kamenitý břeh. Projít Hvězdonice je nutným zlem, řeku ale neopouštíme. Lávka nám dovolí ji přejít, tady sledujeme žlutou značku. Úzkou pěšinou k idylickému jezu, pak už se jen propadáme do hlubin mystéria.

 

Stávalo tu městečko Odranec, dodnes patrné z rozvalin domů. Není jich málo, ani železniční trať už se sem nevešla. Vlaky těsně míjí městskou bránu, možná jezdí bývalým náměstím. Vyšplháme na nejbližší kopec, staneme se na pár minut pány hradu i podhradí. Oboje zaniklo nejspíš při obléhání vojskem Jiřího z Poděbrad v polovině 15.století. Občas sem i dnes někdo zajde, vyrušit nás ze snů tehdejších lidí může jen hlasité zahoukání lokomotivy posázavského pacifiku. Projíždí tu městečkem bez nádraží.

není daleko k: Legendami opředený Blaník 

U osady Doubsko uhneme vpravo na modrou, cesta je tu široká, dává možnost k jednorázovému přespání v obytném autě, ke kostelíku na Lštění už jen kousek z kopečka. Bílá dominanta s kopulí na věži je viditelná z daleka, proto ty parádní výhledy do údolí. Kdysi tady stávalo hradiště, stopy po něm jsou však zanedbatelné. Ve mně stopy po tomto půldenním treku zůstaly zřetelné dodnes. Ten den jsem zažíval pocity velkého štěstí, po pár měsících pocity velkého zmaru. Dnes při vzpomínkách na krásu přírody, kterou jsem procházel, i svého přerodu, zažívám pocity vděčnosti. Za krajinu, za řeku, za mou tehdejší eufórii i dnešní poznání. Za všechna mystéria života lidského, za postupně přicházející vyrovnanost....

4/2015

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace