"Odborný" výklad z Cordoby

Cordobu prý musíme vidět, říkal náš průvodce Petr. A také nám slíbil, že tam rozhodně pojede s námi. Svůj slib splnil a společný den v "jeho" městě byl jedním z nejlepších dní našeho času v Andalusii. Mimo jiné k tomu velmi přispěl i jeho svérázný "výklad a vedení výpravy".

hned vedle je: http://www.camper.photo/clanek/zarici-mesto-medinat-az-zahra/?clanekId=145

Už cestou se rozpovídal, vyprávěl něco o svém velmi zvláštním vztahu ke Cordobě a k řece Guadalquivir, jako kdyby už si tam někdy něco prožil. Vůbec jsem netušil, o čem to může povídat, možná dnes už mám nějakou mlhavou představu. Zavedl nás nejprve k římskému mostu přes řeku, z toho si moc nepamatuji, když se dnes dívám na obrázky, vypadá impozantně. Co si však pamatuji dobře, že už to nebylo daleko k mešitě.

 

Když prý za rekonquisty (dobývání země španělskými králi zpět z područí Maurů) padla Cordoba coby poslední maurská bašta, tehdejšímu vládci se tolik mešita líbila, že ji zakázal zničit. Ještě mnoho desetiletí odolával tlaku katolické církve na její přebudování na kostel. Nakonec povolil až jeho nástupce a ještě jen vestavbu křesťanského kostela do interiéru mešity tak, aby z ní nebylo narušeno nic důležitého.

"Tohle je arabášskej voblouk, vždycky jich jde řada za sebou. Když se do ní podíváš, chápeš, že jim to symbilizovalo nekonečno. Dem dál"

 

Ta budova je obrovská, se spousty vitrín, u kterých jsme stejně s naší angličtinou nepochopili, co je v nich za předměty. Ještě nějakou dobu trvalo, než jsme došli k mirhabu. Vůbec jsem netušil, o čem to je a jaké místo mu v mešitě náleží. Ten cordobský je prostě nádherný a Petr to dobře věděl. Nechal mě chvíli civět s nekontrolovaně pootevřenými ústy, poté suše prohlásil:

"Zvedni hlavu, vole"

Stál jsem tam v řadě dalších lidí v němém úžasu naprosto bez kontroly nad ubíhajícím časem.

 

"To je mirhab, něco jako pro křesťana voltář. Muslimové nesměj zobrazovat lidi ani zvířata, jen v náznaku rostliny. Doháněj to barvama a geometrií. Určuje to směr modlidby k Mekce a dává to akustiku tomu, co modlitbu čte. Řikaj mu imán. Pudem dál"

Jeho představení začínalo nabírat dobré obrátky, zavedl nás doprostřed mešity, do křesťanského kostela. Jedinou výhodou toho místa byla možnost posadit se v lavicích, brzy však na mě dopadl velmi stísněný pocit. Zatoužil jsem se vrátit k té barevné nádheře a také jsem to udělal. Ještě chvíli jsem se tam kochal, ještě jednou, s velmi podobným efektem jsem zkusil křesťanskou část (poznámka: nesympatizuji se žádným náboženstvím a ani žádné neodsuzuji), a pomalu jsme vyšli do zahrady a pak do města. Z hluboka jsem dýchal a vůbec jsem nechápal ty rozporů plné pocity.

 

"To je jednoduchý. V mirhabu si viděl barvy a světlo, v kostele samý umučený a ztrápený lidi. A krom toho, byls někdy u soudu? Tam je to taky stísněný, protože tam je taky spousta utrpení, poškozenej i těch, co se cejtěj neviný. A jako k soudu to stejně lidi nosej do kostela. Se už nediv, mám hlad."

A dovedl nás k maurské čajovně. Dostali jsme velmi silný mátový čaj už předem neskutečně oslazený a k němu několik kousků absolutně luxusních a stejně oslazených sušenek, zákusků, koláčků, tak nějak by se tomu dalo povědět. Pak jsme vyrazili do židovského města. Nádherná spleť uliček, často se dalo projít do domů a do malých zahrádek uprostřed nich. Jenže já byl ještě plný té mešity a mirhabu. Prošli jsme i nějaké malé muzeum, hezké to bylo.

 

"Tady sem někdy musel bejt doma. Di a šáhni támhletomu na palec (socha muže v nějakém starém oděvu), no di .. ! Tak a teď se sem musíš vrátit, každej, kdo mu šáhne na palec, se sem vrátí. Je to ňákej židovskej filozof a ten barák je synagoga. V celym Španělsku sou jen tři."

"Tyhle dvorky sou místem pro odpočinek a chráněj taky před sluncem. Vždycky tady rostou keře kytky a teče někde voda". 

Jak ráno den vypadal na pochmurný, přece jen se trochu vyjasnilo a alespoň na chvíli jsme viděli modrou oblohu. Pomalu jsme uzavřeli okruh starou Cordobou, prošli jednou z mnoha bran v hradbách a vraceli zpět do Marbelly. Přiznávám, že tento způsob "prohlídky města" ve mně zanechal mnohem víc vzpomínek, než kdybych tam chodil s erudovaným výkladem plným letopočtů a významných osobností.

Jsem moc rád, že jsem někomu sáhl na palec. Jedním dechem, je také nabíledni, že poprvé je nejsilnější a můj cordobský zážitek nemůže být opakovatelný. Díky Pedro.

1/2011

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace