Obytným autem na Chřiby poprvé
Mnohem dřív, nejž jsem poprvé přišel do kopců Chřibů, vnímal jsem jejich hradbu východně od Bílých Karpat. Tedy hradbu, ony na mě působily spíš jako soubor krtinců a v mapě jsem se musel ubezpečit, že se dívám na karpatské pohoří.
Jednou v únoru mi bylo dáno se přesvědčit na vlastní oči a svaly. Ač nevysoké, jak strmými kopci tak krajinnou různorodostí a krásou oplývající pohoří. O tomto náhledu je psáno už zde
a protože výlet byl součástí delšího příběhu, nebudeme ho sem motat. Při návštěvě Chřibů však hrad Cimburk ani skálu Tanečnici nevynechávejte. A velkomoravské hradiště sv. Klimenta? Opravdu silné genius loci uprostřed lesů, víc není třeba komentovat.
Nejvyšším vrcholem Chřibů je Brdo a kdyby na něm nebyla postavena rozhledna, nikdo kolemjdoucí by jeho výšku nepoznal. Tak je 587 metrů nad moře se tyčící hora v hřebeni nenápadná. Přesto k ní stoupá mnoho lidí, ideální východiskem k tomu je parkoviště na Bunči (49°10´55.236"N, 17°20´49.199"E), kde lze i přespat v obytném autě. Kdo není příznivcem rally, vyhněte se tomu místu v posledních víkendech prázdnin, to tudy projíždí účastníci Barum rally Zlín a je tu hodně rušno, navíc okolní silnice jsou pro ostatní auta uzavřené.
My jsme kdysi se synkem spojili návštěvu téhle kratochvíle se sice kratším, za to jak je v Karpatech zvykem, celkem výživným výletem na kolech. Mapka je přiložena, stejně jako pár obrázků. Vyhlídka z Kozince dává nahlédnout do charakteru kopců. Stejně jako listnatným lesem mezi spoustou malých skalek a velkých kamenů vedená zelená značka přes Kameňák a Komínky.
Na Bunči stojí známá turistická chata, tam se lze po výletu občerstvit, přesto samotný nejvyšší vrchol si schováme na jiný výlet, výživnější :-). Dnes ještě přejedeme po silnici do Modré u Velehradu, cestou pozorně sledujeme pravý okraj silnice. Jen tak si můžeme všimnout jedné ze známých skal Chřibů, Králova stolce. Ještěže je stolec obestavěn plůtkem, jinak skála těžko upoutá něčí pozornost. Uvážíme-li však, že Chřiby jsou jak kdyby posypány podobnými kameny, musíme uznat i výskyt Králova stolce za něco, co toto pohoří charakterizuje. I proto je dobře se u něj zastavit a vzdát mu alespoň symbolický hold, jako každému dílu přírody.
Naopak brzy po opuštění lesa nad obcí modrá upoutá naši pozornost dřevěná konstrukce rozhledny také po pravé straně. Na chvíli zastavíme při kraji silnice a vyšplháme po strmých žebřících pro rozhledy na vinice, do kopců Chřibů nebo do nížin podél toku Moravy. Nejbližší příhodný plácek pro přenocování je na 49°7´16.738"N, 17°24´5.598"E, dobře se spí také u rybníčku s výhledem na chrám ve Velehradu na 49°6´8.905"N, 17°24´24.795"E.
Ještě než budeme věnovat pozornost všem historickým památkám podhůří, vydáme se z Velehradu na "královskou etapu" cyklo putování po Chřibech. Výběr míst k parkování v pro poutníky významném městečku je široký. Najdeme si to nejbližší k údolí Salašky a do něj vyjedeme po modré turistické značce. Davy lidí zvláště o víkendech pomalu stoupají strmou prašnou cestou k rozhledně Salaš postavené nad stejnojmennou obcí. Zařadili jsme se mezi ně také, ovšem na samotné rozhledně jsem mnoho kladů neshledal. Moderní konstrukce a zajímavý tvar, snad to mě ještě zaujalo. Jenže rozhledny vyhledávám pro výhledy a tedy už čistě z fyzikálních důvodů je výhled velmi omezený. Co byste také očekávali od rozhledny postavené pod kopcem...
Abychom ušetřili výškové metry, k dalšímu postupu jsme zvolili zelenou turistickou značku, která po bočním hřebínku postupně stoupá k tomu hlavnímu. Kvalita cesty vyžaduje horské kolo a trochu fyzičky, odměnou za vynaloženou námahu je tady klid a ticho. U chaty Hubertka jsme se napojili na cyklotrasu č. 473 a po ní dojeli už po asfaltu k nám už známé chatě na Bunči. Kdybych však trasu absolvoval vybaven tím, co vím dnes, se zcela klidným svědomím bych rozhlednu na Salaši vynechal a na Bunč bych vyjel po cyklotrase 5018 kopírující modrou turistickou údolím Bunčského potoka. Trasa z Bunče k rozhledně na Brdu je už jen mírně nahoru a díky červené turistické značce orientačně jednoduchá. Oč je pak méně pompézní stará, štíhlá a bíle natřená kamenná rozhledna na vrcholu Brda, o to jsou úchvatnější kruhové výhledy z ní. Na rozdíl od rozhledny Salaš.
Dolů sjíždíme dál po hlavním hřebeni Chřibů a stále po červené značce do sedla Vlčák ke stejnojmenné hájence, však už jsme si nějakou odměnu v podobě jízdy bez šlapání zasloužili. A tato odměna trvá i nadále, na rozcestí pod Vlčákem se štěpí červená souběžně s cyklotrasou 5019, zelená a žlutá značka a kromě zelené jsou obě další možnosti správně. Vždy z kopce a vždy po sjízdné cestě se dostaneme zpět do obce Salaš a údolím Salašky k autu.
Další den putování po Chřibech se věnujeme kulturním zážitkům. Nejprve projdeme "fejk" archeoskanzen osídlení z mladší doby kamenné v Modré. Tohle je určitě skvělá atrakce pro děti, mě spíš zaujalo centrum slováckých tradic svou nabídkou vín (mimochodem právě tady jsem koupil tradičně neslovácké víno původem ze severu Čech, na které jsem jinde nenarazil :-)) a především základy kostelíka z doby Velkomoravské říše. Hned vedle nich stojí novodobá replika tohoto kostelíka, mě budova neoslovila, nechápu smysl její výstavby. Hodně smysl mi naopak dává svíčková na smetaně připravená kuchařem hotelu Skanzen, na tu si zajdu, kdykoliv pojedu kolem.
Dalším dílem, kde zapracoval čas a masáž arogance moci mnoha století (omlouvám se všem věřícím, takhle ty budovy a hodnostáře zde působící vidím já), je chrám ve Velehradu. Chápu, že je to možná nejvýznamnější poutní místo u nás, když sem přišli před více než jedenáctisty lety Cyril s Metodějem, aby přinesli do země křesťanské principy. Stejně chápu, že ne všichni patří do stejného pytle. Současně však mé srdce, ač věří v Boha, nerezonuje se žádným náboženstvím. A už vůbec nerozumím těm stovkám trpících svatých zobrazených v sochách a obrazech každého křesťanského kostela. Mají snad masám povědět, že kdo trpí tady na zemi, bude mu pak v nebi lépe? Nemyslím si, že toto poselství na Velkou Moravu měli doručit solunští bratři.
To nedaleký zámek v Buchlovicích na mě působí mnohem svěžejším dojmem, středověcí šlechtici alespoň zřetelně ukazovali světu, kdo je pánem a kdo poddaným. Stejně jako neholduji nově stavěným atrakcím na bázi starého, nejsem ani příznivcem prohlídek interiérů zámků. Podle odborné literatury je to v Buchlovicích jinak, často však co je z expozice opravdové a autentické, co dovezené, co zfalšované a nemá s objektem nic společného? Poměr pravdy možná napoví prohlídky významných památek v Itálii, Francii nebo Španělsku, tam převládají holé zdi. Možná se to "tolik nelíbí", ovšem ani holá pravda bez kudrlinek lží se vždycky všem nelíbí. Co mě na památkových objektech přitahuje, je jejich atmosféra. A projít si koncem jara zámecký park v Buchlovicích, pokochat se zasazením zámecké budovy do jeho prostředí, přičichnout si k popínavé růži, posedět si na lavičce pod mohutnou korunou stromu, to je pro mě ta pravá atmosféra. A zjistit, jakou kávu vaří v zámecké kavárně...
"Památkový" den pod Chřiby je pro mě stejně jako pro mnohé hodně zajímavým, poučným a také trochu odpočinkovým. I když ne se vším, co vidím, zcela souhlasím, je také dnem příjemným. Příště se však znovu těším do přírody a do kopců....
1/2014 + 8/2016 + 5/2017
Ukázat na mapě | Vladi Štekr
Komentáře
Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!