Obytným autem na Chřiby podruhé

Na konci silničky za Starými Hutěmi víme o tichém místě, kde v obytném autě spíme opravdu "na klidno". Žádný křik diskoték, žádný mejdan u sousedních karavanů, žádné partnerské hádky ve stanech, přívěsech nebo obytných autech dalších obyvatel kempu. Na 49°8´25.288"N, 17°17´9.707"E ticho může rušit snad jen šum potoka nebo hlubokého lesa. Přitom do vsi není daleko.

první část vyprávění: Obytným autem na Chřiby poprvé

Máme záměr na dva pěší okruhy v okolí Buchlova a z místa noclehu můžeme vyrazit přímo na první z nich. Údolím mírně stoupáme po asfaltu po zelené turistické značce, ta však brzy přechází na lesní cestu k hájence na Vlčáku. My se držíme asfaltky a po ní vyjdeme na boční hřebínek u Pěkné hory. Tady se napojíme na červenou, po které pokračujeme k Buchlovským kamenům. Cesta vychází z lesa na překrásnou louku svažující se ke Starým Hutím, tady je idylicky lemována jakýmsi "křáčím", roštím rozmanité výšky i hustoty větví. Jak samotná cesta tak daleké výhledy ve mně vyvolávají pocit putování v mnohem vyšších nadmořských výškách, znovu musím složit poklonu nevtíravé kráse zdejších kopců.

 

K samotným kamenům ještě stoupáme po žluté po okraji lesa, na vrcholu kopce nás čekají dvě překvapení. Tím prvním jsou znovu daleké výhledy, mnohem víc nás však udivuje vrtulník "zaparkovaný" v rohu louky u lesa. Hani se chce s tou "nestvůrou" vyfotit, když z lesa přichází pán, z kapsy vytáhne "klíčky od vrtulníku"..., ještě než nastartuje, dáváme se spolu do řeči. On trochu žasne nad tím, kde jsme se tam relativně tak brzy po ránu objevili, my zase nad jeho způsobem přepravy. A tak jsme si ujasnili, že my jsme spali kousek dolů do údolí a on zase že vyrazil na houby do Beskyd, jenže tam bylo špatné počasí, tedy si zaletěl do Chřibů. Tady je sice hezky, na houby však sucho, nicméně něco v košíku má. Odklopil opěradlo, uložil košík s houbami někam do útrob vrtulníku, roztočil všechny vrtule a vznesl se i se svým strojem k výšinám.

 

A my jsme mohli jít obdivovat sice ne úplně vysoké, přesto hezky v lesích uložené a také horolezci využívané skalní útvary Malého a Velkého Buchlovského kamene. Cestou zpět jsme se ještě jednou pokochali tentokrát už ničím nerušeným výhledem na jižní kopce Chřibů a po žluté značce jsme poměrně strmě spadli do Starých Hutí. To už zbýval jen kousíček cesty po asfaltu kolem staré chráněné lípy ke stanovišti našeho obytného Malibu.

 

Tento okruh by však byl na jeden den jen chabým soustem pro po poznání dychtivého, proto jsme se přesunuli na parkoviště pod hradem Buchlov. Posílili jsme se obědem v hotelu pod hradem a pak vyrazili na další a nutno povědět trochu náročnější procházku. Z počátku šlo všechno pěkně, po naučné stezce nazvané Okolo Buchlova jsme obešli hradní vrch a čekalo nás mírné klesání po cestě pod kostelem sv. Barbory. V lese jsme potkali několik dřevěných zvířátek, na které si rozverná Hanička vylezla a zavzpomínala tak na dětská léta. Kdyby chuděra věděla, co ji ještě dnes čeká... Červená turistická stezka nás vytrvalým a stále více nakloněným klesáním dovedla k hospodě pod Břestenskou skalou. Tady nám ještě nevadilo, že má pohostinství z důvodu chystání večerního candrbálu zavřeno a přiznám se, že jsem raději Haničku ani neupozornil na to, že ona skála, na kterou nemůže vidět, pokud si nevyvrátí krk, je naším cílem.

 

Ten opravdu strmý kopec, k jehož zdolání bylo třeba rovnováhu vyvažovat i rukama a pomáhat si o všechny stromy cestou, ještě nějak ve svých outdoorových pantoflíčkách vyšplhala. Nahoře se jí líbilo, výhled i skalní útvary, ovšem jen do doby, než se dozvěděla, že stejnou cestou se budeme vracet. Naštěstí nebyla ve svém zoufalství schopna se dívat do vzdálenější budoucnosti a nedošlo jí, že od uzavřené hospody budeme muset nějak vystoupat zpět k parkovišti pod hradem. A já jsem jí takticky na možná úskalí další cesty neupozorňoval.

Její nožičky nosí poněkud menší váhu, než ty moje, a bohužel, obsah plic nejspíš budeme mít podobný. Jen tak si dokážu vysvětlit, že další strmý kopec po zelené nahoru k vyhlídkovému altánu na Čertově sedle vystartovala poněkud svěžeji a zpočátku se mi i vzdalovala. Je však i možné, že sice v mírném vzteku, avšak v obrovské ohleduplnosti k mému stáří, chtěla ušetřit můj "bídný život". Když jsme vstoupili zpět do lesa, cesta se stala bahnitější, uzší, strmější a kamenitější a také nabízela několik výstupových variant. Ne snad, že by některá byla snazší, mohl jsem však Haničku potichoučku a zlehka obejít a v klidu se kochat scenérií tvořenou v závěrečné fázi výstupu ostrým hřbítkem, úzkou pěšinou mezi obrovskými balvany a starým lesem.

 

U altánu už jsem mohl slíbit konec stoupání, výšvih ke kostelu sv. Barbory byl už jen symbolický a navíc jsme ho mohli obejít delší vozovou cestou. Kolem kostela je k dispozici několik laviček, tedy jsme tu v poklidu vydýchali a odpočinuli si a po zelené okrajem další hezké louky s výhledy došli k autu. Tahle trasa je plná strmých stoupání a klesání, přesto je krásná a nenechal bych se o ni pro pár příkoří připravit.

Na tomto místě vyprávění bych mohl zalhat něco o tom, že vyčerpaní jsme další den museli trávit na koupališti, pravdou však je, že vyčerpání jsem si přivodil návštěvou a dlouho do noci vedenými "odbornými" rozpravami podporovanými občasným kalíškem domácí hanácké slivovice a více občasnou sklenkou ušlechtilého jihomoravského bílého. Tedy se Hanička chodila koupat, chvíli si četla, slunila se, a já jsem tiše trpěl ve stínu nedalého hájku. Jako večerní program jsem pak zvolil návštěvu hřbitova ve Střílkách. Ne snad proto, že bych se tam chtěl v nejbližších dnech odebrat na věčnost, nýbrž pro velký význam a uměleckou hodnotu souboru staveb. My jsme dorazili až později k večeru, tedy jsme se vyhnuli odbornému výkladu i placení vstupného. Díky tomu jsme mohli po svém obdivovat zdejší barokní sochařskou výzdobu a kapli v zadní části hřbitova. Hanička si k tomu přidala okruh mezi hroby a studium náhrobních kamenů. Ne, nechci se posmívat, pro ni prostě hřbitovy mají svou atmosféru a ona jí má občas ráda. Já jsem se v rychlosti rozhlédl, udělal několik "povinných" snímků, uznal, že to místo má něco do sebe, a přesto s chutí počkal za hřbitovní zdí.

 

Ne, nebojím se mrtvých, a ano, bojím se smrti. Tedy poslední dobou už výrazně méně, ale obrovský respekt tam pořád ještě je. A nejspíš už zůstane. Mám spíš pocit, že hřbitovy jsou jen dalším peklem, které si na sebe lidstvo během své pouti na planetě Zemi vytvořilo. Opravdu nemám rád klanění se jednou ročně u kamenných pomníků sídliště zetlelých zbytků nebo popela z lidských těl. Držím v sobě hlubokou úctu ke svým předkům, často si vzpomenu na ty, které jsem znal a kteří mi jsou blízci, jen už jejich těla nejsou tady v blízkosti mého. A často myslím i na ty, které jsem ani neznal, jenže nebýt jich, nebyl bych tady ani já. Občas jsou ty vzpomínky příjemné velmi, jindy naopak bych je raději zapomněl, můžu tak vyzkoušet svou schopnost odpuštění. A schopnost vidění té všezahrnující lásky tam kdesi v nadčasové a pro naše vědomí naprosto neuchopitelné dimenzi. Jedno vím však poměrně sebevědomě a jistě, nepotřebuji k tomu ani kostel, ani pátera ani hřbitov.

Přesně za takových myšlenek se pokoušíme najít místo na spaní na poslední noc v Chřibech a jedno takové i nacházíme. Stupava je pro mě etalonem zachovalé "horské" vesničky schované mezi hřbety karpatského pohoří. Spíme na 49°7´26.527"N, 17°15´18.751"E a je to znovu místo, odkud hned ráno můžeme vyrazit na kolo, abychom poznali pro nás poslední dosud nepoznaný kousek tohoto kraje.

 

Začínáme krátkým úsekem obcí podél potoka a hned následující stoupání po cyklotrase 5150 nám jasně ukazuje, že Chřiby hory jsou, ať si z dálky vypadají, jak si kdo zachce je vnímat. Stoupání zvládáme i díky asfaltovému povrchu a postupným výšvihům, louky v okolí kopce Vrše nám poskytují překrásné výhledy na celé pohoří. Nastoupané výšky si však příliš neužijeme, protože nás značky vedou pořádným sešupem až k silnici první třidy a k asfaltové odbočce vedoucí z ní na Buchlov. Tady začíná další stoupání, naštěstí pozvolné a ve vrcholových partiích i mimořádně krásné. Nejprve však musíme narazit na červenou značku a po ní vyjet nad farmu Zikmundov. Že je nám to tady povědomé? Jistě včera jsme sem šlapali pěšky cestou na Buchlovský kámen, krátký kousek pojedeme souběžně s touto trasou.

 

Po červené značce souběžně s různými cyklotrasami dojedeme až na rozcestí pod Vlčákem, i tady to známe, sjížděli jsme kolem z Brda. K další jízdě zvolíme modrou turistickou a cyklotrasu 5158, které nás pokračováním hlavního hřebene Chřibů dovedou až k motorestu Samota na hlavní silnici "přes buchlovské kopce", jak jí říkají v brněnském nářečí. Při pohledu do sice obrovské, přesto zcela zaplněné restaurace motorestu jsme rychle zapomněli na oběd a stále po modré jsme pokračovali dál hřebenem hor až ke zřícenině hradu Střílky.

Už od Vlčáku klesáme nebo jedeme po rovině, proto nám ani nevadí absence asfaltové cesty. Naopak obrovskou výhodou je tady absolutní ticho, klid a téměř stoprocentní absence turistů. Oč vznešeněji znějí slova "zřícenina hradu Střílky" o to větší zklamání zažijí milovníci zbytků rozlehlých hradních staveb. Z tohoto hradu se mnoho nezachovalo, za to výhledy odtud jsou impozantní. A skromné zbytky zdiva mohou posloužit jako hezké popředí fotografií a dalekých pohledů do kraje.

 

není daleko do: Únorové cyklení mezi Tovačovskými rybníky

Na Střílkách se už můžeme chvíli zdržet, čeká nás jen krátký úsek modré značky a pak dlouhý sjezd po zelené asfaltem vybavené cestě do Stupavy. Ke kostelu a k zaparkovanému autu musíme sice ještě projet celou dlouhou vsí a to proti proudu potoka, tedy mírně vzhůru, máme však možnost zastavit se a posílit v některém ze zdejších pohostinství. Jen pivečko už bude nejspíš bezalkoholové, protože tímto okruhem jsme završili poznání všeho v Chřibech důležitého a tedy nás nejspíš čeká nějaká chvíle strávená za volantem obytného auta cestou k domovům.

9/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace