Obytným autem jsme cestovali s kocourem

Život se zvířátkem, domácím mazlíčkem, "petem", jak říkají na britských ostrovech, dokáže patřičně prověřit nebo utužit soužití zbytku posádky v obytném autě.

čtěte také příběh: Taková garáž, to je na výletě přenáramně užitečná věc

První kočka, která vstoupila do prostoru našeho obytného auta byla jednoznačně drsoň. Načůrala snad úplně všude a proto dostala ultimatum. Tehdy jsme jeli na pár dní do Rakouska a také jsme jí slíbili, že ještě jednou a vysadíme jí na prvním statku, který cestou potkáme. Asi se bála, že německy nenajde misku s krmením, proto se na ty dny už zklidnila. Přesto však, ještě dávno nebylo po žních, šla k Turkovi a to měla mnohem hezčí uši, než Otík v kultovním filmu. Dnes má novou rodinu a ta rodina má krásnou kočku. Je velmi příjemné sledovat, jak spokojeni jsou v té rodině a jak mají kočku rádi. Jak kočka našla to, co pro svůj život tolik potřebovala a my jsme jí to neuměli dát.

Tím se dostalo na kocoura, i když ten měl mít přednostní práva, byl na světě dřív. Jenže jak byl demokratičtější, té sveřepé kočce ve všem ustupoval. Také u nás se vzduch odchodem sokyně jak mávnutím proutku vyčistil a moudrý kocour ihned začal nacházet a realizovat svou roli našeho parťáka v životě i na cestách. Hned první jeho výlet obytným autem se pro něj stal křest ohněm, tři týdny s námi vydržel v obytném autě. Doma sníh a mráz, v Řecku hezký konec října se sluníčkem po většinu toho času.

Neměl jednoduchý úkol, valnou část svého času prožil schoulený na sedačce pod stolem, snad jen parkrát a hodně opatrně vyrazil do přírody. Ještě jsme si vzájemně úplně nerozumněli. S příchodem jara se však v něm začaly probouzet jeho přirozené touhy a tedy se stále častěji dožadoval "vycházek" doma i na výletech. První noc, kdy měl zůstat venku "bez dozoru", byla hra na "chyťte si mně" u Labe na Mělníku, ještě před půlnocí se však vrátil domů, možná mu bylo zima, možná měl hlad. Pak už se pasoval do hodnosti "mazáka", i když každnou noc proháněl myši někde jinde.

 

Postupně si v autě našel několik pozorovatelen, každé okno se pro něj stalo televizí vysílající na jiném programu. Stejně jako několik ložnic používal podle různých kriterií, jako je teplota, rosný bod, vlhkost vzduchu nebo vůně těch lidí, kteří pro něj vždycky najdou něco dobrého k zakousnutí. Především však, jak jen to bylo možné, toulal se někde venku. V jeho případě už nemohlo být řeči o rozšiřování rodu do všech světových stran, nicméně lovil, pátral, objevoval a spal vždy raději venku, i když se narodil jako kočka domácí.

Zábava pro nás i pro něj vždy nastala v době odjezdu, málokdy se stane, že bychom někam nejeli hned ráno. Po pravidelné řečnické otázce "kde je kocour" následovala pátrací akce. První akcí vždy bylo několikeré obejití auta v různých vzdálenostech a několikeré zavolání kocouřího jména. Akcí zpravidla úspěšnou, kocour byl opravdu parťák na cesty, obvykle spal někde okolo v trávě nebo ve křoví. Měl dva rituály, někdy přiběhl, hupsnul do auta a hrnul se k misce, jindy se vyválel v prachu, aby jako ukázal, že slyší, poslouchat však úplně nemusí, protože je přece kocour.

 

A když první akce nevedla k úspěchu? Pak bylo třeba použít síly lidského ducha i těla. To si zpravidla mezulán vlezl někam do motorového prostoru, ať už na víko motoru nebo na podběh. Vysvětlujte pak kocourovi, že sice je ve správném autě, dokonce je uvnitř, jenže je to trochu jinde, než je potřeba, aby právě byl. Možností, jak ho přemístit do obytného prostoru je pak znovu několik, začínáme slibováním, pochutinami a dalšími kočičími lákadly. Kdo však zná kočky, ten také ví, že na kocoura si jen tak někdo nepříjde. Pak však muselo dojít na hrubé násilí, ponořit ruku do motorového prostoru, chytit zvířátko za hlavičku někde za krkem a bez ohlednu na jeho odpor tahat. Kocourek se pochopitelně bránil statečně, chlupů z jeho kožichu zůstal po akci plný okolní prostor. Ale také si pamatoval to příkoří a v posledních týdnech naše spolupráce dospěla do absolutního ideálu. Stačilo zabouchat na blatníky a kapotu, znovu zopakovat laskavě jeho jméno a něco dobrého mu uchystat na uvítanou. Pár chvilek počkat, a mohli jsme jet. Že můžeme očekávat, kdy se to nepovede?

 

Ano, můžeme očekávat, a nebo si můžeme pomyslet, že si budeme vzájemně věřit. My kocourovi, že se vždy ve správnou dobu k autu vrátí, protože dosud to tak vždy bylo, a kocour nám, že mu nikdy neujedeme, protože dosud to tak vždy bylo.

Z kocoura se opravdu stal cestovatel, projel s námi a tedy po nocích se proběhl po jedenácti zemích Evropy. Naposledy s námi cestoval v Bavorsku, kde jsme chtěli projet pár cyklostezek vybudovaných na tělesech bývalých železnic. Poslední teplá říjnová odpoledne se vyhříval na venkovním stolku, zatímco my jsme si četli nebo relaxovali po náročném dni na kole. Večer před návratem domů mi poprvé skočil na klín, uvelebil se, při pohlazení trochu zapředl.

 

Vrátili jsme se domů v úterý, ve středu jako každý večer vyrazil kocourek na noční lov tam, kde už to dobře znal. Ráno se nevrátil domů, právě proto je celý příběh napsán v čase minulém. Věříme, že si svou další cestu vybral dobrovolně, dva roky byl svobodným kocouřím pánem, než se ocitl v útulku a pak u své paní. Možná už ho unavovalo to drajdání po Evropě a po českých krajích, možná naopak se cítil málo svobodný a volný. Není nejspíš naším úkolem pátrat, proč už s námi není. Naopak, v pátrání, kde by mohl být, jsme udělali vše, co jsme dokázali udělat. Ještě pořád trochu doufáme, že k nám najde cestu zpět nebo alespoň že tam, kde je teď, je mu o kočičí fous lépe, než mu bylo s námi.

Děkujeme ti, kočičáku, že všechna krásná moudra, která jsi nám z vaší řiše přinesl, děkujeme za kočičí lásku bez podmínek, děkujeme za všechna školení na téma vlastní identity, sebedůvěry a sebeurčení... za spousty zábavy a hebký kožíšek :-)

12/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace