Obnažená skalní města

Konec zimy nebo časné jaro – nejlepší období k návštěvě skalních měst. Pro ta nejznámější a nejnavštěvovanější to platí dvojnásob.

Letní návštěvníci ani karavanisté se ještě neprobudili a totéž lze povědět o přírodě, lesích, rostlinách. Dokud nevyraší nové listy, zůstává otevřeno mnoho neobvyklých pohledů na jindy skryté stěny skalních obrů, věží a vyhlídek. Přitom dny už se prodlužují a hodin slunečního svitu přibývá.

 

Předjarní výlet zahájíme na souřadnicích 50°54´56.530"N, 14°11´11.788"E, parkovišti v údolí nedaleko turistické chaty Schrammsteinbaude. Z hlediska campera to není místo úplně nejideálnější, pro rovné stání musíme použít klíny, sedm a půl metru je ještě délka auta, se kterou se sem vejdeme. Stojíme na někde i podmáčené hlíně. Jenže je to ideální místo pro zítřejší výšlap do skal. Je dobré přijet navečer, přes den je tu beznadějně obsazeno auty ostatních návštěvníků skal. Lze také použit STPL v nedaleké vesnici Ostrau, prodloužíme si tím však nástup do skal. Naopak krásné, rozlehlé a rovné parkoviště před vjezdem do Ostrau na kraji lesa je pro campery zapovězeno zákazovou značkou.

 

Ráno zabezpečíme obytné auto a sejdeme pár metrů po silnici, abychom po modré značce E3 v kombinaci s červenou začali pozvolna stoupat pěšinou vlevo mezi skalami. Vstupujeme do samého srdce národního parku Saské Švýcarsko. Nejprve procházíme vlhkým skalnatým údolím, později kolem přírodní vyhlídky. Vcházíme už mezi opravdové skalní velikány. Míříme ke slibně vyhlížejícímu výhledovému bodu, které je na všech šipkách označeno typicky německy dlouhým slovem Schrammsteinaussicht – vyhlídka na stěny Schramm. Die Schramme prý znamená škrábnutí, rýha, šrám. Ač výstup začal pozvolně, směrové tabule nás zanedlouho dovedou k místu, jehož průchod by byl bez zábradlí a dlouhých strmých žebříků nemožný. Tady se zadýchají i sportovně založení karavanisté.

 

Vyhlídka z vrcholu stejně jako bizardní tvary skalisek předčí i naše nejbujnější představy, vyhraďme si na zažití vší té nádhery dostatečný čas. Pokračovat odtud okamžitě dál není dobrá volba. Vychutnejme si pohledy do všech světových stran, všimněme si pokroucených tvarů kmenů stromů, uvědomme si jejich životní sílu a vytrvalost. Pokloňme se lidem, kteří pro nás toto nádherné místo zpřístupnili a umožnili nám všechny ty fantastické pohledy. Přivřeme oči proti slunci, najděme si ten svůj paprsek k propojení se žhavou bytostí. Vyberme si ze široké nabídky cíle pro příští výpravy do tohoto kouzelného kousku Země. Pak můžeme pokračovat dál po naší modré E3 stezce.

 

A věru se nemusíme bát, že by naše dobrodružství mělo brzy skončit. Trasa je tentokrát vedena po skalnatém hřebínku a znovu by bez použití zábradlí a dalších technických pomůcek nebyla schůdná. Na druhou stranu však neprocházíme vyloženě nebezpečnými místy, vše je dobře zabezpečeno. Kolem dalších vyhlídkových plošin a několika altánů určených k odpočinku dojdeme na rozcestí se žlutou značkou. Přestože cestou překonáme několik kratších výstupů a možná se můžeme už cítit unaveni, nenechme si ujít krátký výstup do skalního města odbočkou po schodech vpravo. Zajdeme si jen asi jeden kilometr, odměnou se nám otevřou další pohledy na neuvěřitelně vysoké skály všech geometrických tvarů. Až se dost vynadíváme, vrátíme se stejnými schody zpět na křižovatku.

 

Po žluté úbočím dalších strmých stěn se začínáme vracet zpět k obytnému autu. Pěšina už není tak dramatická, po chvíli dojdeme na širokou vozovou cestu. Podstatné je, že teď spíše klesáme a může nás uklidnit skutečnost, že dnes už nás nečeká žádné strmé nebo dlouhé stoupání. Mezi stromy občas ve výšce zahlédneme ten nejvyšší a nejhezčí vrchol, na kterém jsme před několika hodinami také stáli. Na křižovatce Elbentelweg / Hintere promenade odbočíme ze žluté vpravo na zelenou, ta nás společně s červenou Tk9 dovede až k dočasnému stání našeho camperu. Okruh měří asi 12 km, jeho členitost a nevšední pohledy nám však zajistí zábavu na téměř celý den. Pokud nám zbyde nějaký čas, můžeme ho příjemně prožit v nedalekém městečku na řece - Bad Schandau.

 

Pro klidné prožití druhé noci výletu nám dobře poslouží odstavná plocha ve Weissigu na levém břehu Labe - 50°56´48.502"N, 14°4´14.481"E. Místo je to přívětivější, než to včerejší. Ani nedělní vycházky už nebudou tolik náročné, navíc nás dnes čeká i zážitek v podobě krátké labské plavby. Ale pěkně popořadě. Zatímco oblast Saského Švýcarska na pravé straně Labe je jako souvislá plocha skal, lesů a roklí chráněna nejvyšším možným způsobem jako národní park, pro levý břeh už tolik stryktní ochrana neplatí. Tady jsme v přírodním parku, tady obdobě naší chráněné krajinné oblasti. Dýchá se tu volněji, ani příroda tady není tolik členitá. Krajina vyniká velkým počtem stolových hor, jakoby pískovcových ker vystupujících nad okolní lesy, louky a pole. Snad na všechny je možné vystoupit, rozhlédnout se odtud, obejít je, mnohde najdeme i možnost občerstvení ve vrcholové chatě. To je však námět na týdenní putování – jež lze podpořit faktem, že téměř pod každou skalnatou krou je také místo na příjemné stání nebo nocování v obytném voze.

 

My jsme si pro dnešní den vybrali Rauenstein a hlavním důvodem k tomuto výběru je možnost z jeho vrcholu vidět a odpoledne i navštívit největší atrakci Saských pískovců, skalní hrad, vyhlídku a z mnoha fotografií známý kamenný most Bastei. K vrcholu Rauensteinu nás dovede žlutá značka a je jen na našem výběru, zda se ke karavanu vrátíme stejnou cestou nebo absolvujeme asi 3 km krátký okruh přes hřeben a později úbočím stolové hory.

 

Pak autem sjedeme na parkoviště 50°57´11.380"N, 14°4´48.934"E v Kurort Rathen a pěšky sejdeme k řece. Přívoz přes Labe jezdí často a cena pro pěší turisty nezruinuje náš víkendový rozpočet. Musíme jen počítat s tím, že tady už rozhodně nebudeme sami. Z vodní hladiny můžeme sledovat skalní hradbu kousek po proudu, přesně tam budeme za chvíli stoupat a později shlížet do hloubky údolí. Kdybychom náhodou nešli v řídkém nebo hustém zástupu lidí, potkáme mnoho směrovek s nápisem Bastei. Nenecháme se odradit ani davem turistů, kterých je tady mnoho v každou roční i denní dobu, ani vysokou koncentrací stánků se suvenýry nebo s občerstvením. Vychutnáme si výhledy do údolí Labe i do roklí a na věže vysokých skal. Jsme na místě, které je pro tuto oblast stejně významné, jako pro nás Pravčická brána nebo soutěsky u Hřenska. Můžeme zažít silnější zážitek - vrchol víkendu?

03/2016

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace