Něco málo z Umbrie

Do silvestrovského dne vstáváme poměrně časně, obloha je znovu modrá a sluníčko se opírá do auta. V místech, kde večer zářil obrovský vánoční strom, se rýsuje vysoký zalesněný svah nad historickým městem Gubbio, jeho vrchol zdobí kamenné zdi pevnosti.

Nečekáme, až se proberou posádky ostatních “kempujících”, STPL a okolní ulice jsou doslova ucpány množstvím obytných aut. Vycházíme na procházku a prohlídku města, také je průvodce Itálií označuje jako zajímavost, jež nesmíme minout. Poprvé za světla vidíme kousek z italského kraje Umbrie. Město se teprve probouzí, mnohé obchody i stánky ještě mají zavřeno. Hned ve třetí nebo čtvrté boční ulici nás překvapí neobvyklý počet osob, ty se nehýbou, nemluví a v oblečení je také něco jinak. Několik málo sekund, než to sepne a ihned zabočujeme. Asi pět nebo šest uliček starého města je vyhrazeno postavám z Betléma. Figuríny jsou oblečeny do dobových kostýmů a každá představuje určité řemeslo. Všechny nezbytnosti k jeho vykonávání jsou součástí postavy. Procházíme kolem kováře, řezbáře, řezníka, výrobce ručního papíru. Pro ilustraci, ten stojí za stolkem, na něm leží vanička, už sice bez vody, ale hmota bude v nejbližší chvíli slisována na polotovar, z něhož uschne list papíru. Druhá část stolku pak je vyhrazena již hotovým listům stočených do svitků a převázaných motouzem. Prodavač látek, pekař, brousíř nožů a další. V jednom ne příliš nápadném výklenku najdeme i jesličky s Ježíškem.



S pootevřenými ústy pokračujeme v procházce městem, k námětí s Palazzo dei Consoli, středobodu města, stoupáme od říčky podél hradeb parkem. Přicházíme k dómu, proti němu stojí Palazzo Ducale, kde sídlil vládce města. V jednu dobu to byl už v Urbinu zmiňovaný Federico de Montefeltro, palác je tomu urbinskému dost podobný, jen ne tak obrovský. Až k pevnosti se nám šplhat nechce, spíš pomýšlíme na nějakou kávičku a něco sladkého k zakousnutí. Pořád někde lítáme a na tento požitek nám ještě na výletě nezbyl čas. Skvělou kavárnu najdeme za hradbami, je plná místních a za capuccino s crosaintem krát dva platíme čtyři Eura. Obojí čerstvé a moc dobré, posezení venku na sluníčku je silvestrovským bonusem.



A kde se zastrčené uprostřed kopců vzalo výstavné město Gubbio? Už v dobách římských tudy vedla velmi významná obchodní stezka Via Flaminia od středozemního moře do Ravenny k moři Jaderskému. Gubbio stálo zhruba v polovině cesty a tak není divu, že jeho význam ve středověku ještě stoupl.

Počasí je stálé a na okolních kopcích neleží sníh, pro další cestu tedy volíme pohoří a Regionální přírodní park Monte Cucco. Jeho nejvyšší vrchol stejného jména má 1566 m nadmořské výšky a silnice vede do sedla asi 500 výškových metrů pod vrcholem, na 43°21´27.03"S 12°45´0.51"V je možné i v autě přenocovat. Protože jsou kopce holé, pořádají v těchto místech závody světového poháru v létání na rogalu. Už výhledy ze sedla jsou úchvatné. Spojili jsme si pohled k vrcholu s informacemi na dřevěnných směrovkách a vyrazili na výšlap, který netrval ani tři hodiny. Cestu po úbočí zprava jsme vystoupili mírnějším svahem kolem jeskyně, která je v létě přístupná veřejnosti, a kopec obešli dokola. Cesta dolů je naopak kratší a strmější, pádu nebo zřícení se do hlubin však nehrozí. A co jsme z vrcholů viděli? Pohoří Monte Cucco jako na dlaní, na východě jsme poznali sklanaté obrysy včera navštívené soutěsky Furlo. Na jihu pak vystupuje zasněžená hradba nějakého vyššího a špičatějšího pohoří, Národního parku Monti Sibillini.



Uvažujeme o noclehu v sedle, ale je to tu vysoko a v noci by mohlo fučet (to vestavby nemají moc rády:-)), proto nezůstaneme. Přesto, v bezvětří by tu bylo top místo k noclehu. My se přemístíme do Assisi a slavnou baziliku sv. Františka z Assisi si půjdeme prohlédnout o silvestrovském večeru, takový je plán. Jenže jak už to někdy bývá, člověk míní a okolnosti mění. Assisi a jeho okolí má velmi dobře propracovanou ochranu proti uživatelům camperů. Všechna dostupná parkoviště jsou důsledně označena tabulí se zákazem vjezdu obytných aut. Na centrálním a poměrně drahém sice přes zákaz tři obytky stojí, ale platit a ještě se těšit, že nás může někdo kdykoliv vyhnat, to není elegantní řešení. Po čtyřiceti minutách pátrání nás Assisi natolik otrávilo, že jsme se rozhodli ho zblízka nevidět. Při odjezdu jsme našli i STPL, avšak do města je to odtud daleko, hodně do kopce a určitě nepatří mezi ty levné.



Silvestrovskou noc trávili na opravdu “romantickém” místě. Asi na půl cesty mezi Assisi a Perugií jsme našli zastrčené místečko mezi kamionem a bránou do průmyslového objektu. Pomalu šla desátá, něco dobrého jsme snědli, popili a popřáli si hezký příští rok, pak už jen silvestrovské ticho a klid.

Novoroční ráno, znovu azuro. Kdybychom z předpovědi nevěděli, že se obloha odpoledne zatáhne, už by nás to snad ani nebavilo:-). Střídmý silvestr nám umožnil zažít další plnohodnotný “cestovací” den. Do hlavního města kraje Umbrie nemáme daleko, zaparkovat auto v sice úzkých, ale v novoročním ránu liduprázdných uličkách Perugie nám nečiní zvláštní potíž. Podle plánku v průvodci a s pomocí Garminovou během asi dvou hodin obejdeme všechny důležité památky města. Mírnou potíží se může jevit poloha města na kopci, ale na to si ve střední Itálii musíme zvyknout.



Věž paláce v Perugii jsem záhledl při rychlém přesunu mezi italskými moři v dobách, kdy obytné auto bylo pro mě snem utopistických socialistů. Od té chvíle jsem měl zafixováno, že krásné historické město musím vidět. Perugia je však především průmyslová, historické centrum se řadí mezi ta miniaturní. Piazza Quattro Novembre a Palazzo dei Priori určitě za vidění stojí, Corso Vannucci, hlavní třída staré Perugie už je taková “normální”. Co určitě tomuto místu dodává šťávu, je i přes poměrně časnou hodinu novoročního dopoledne úctyhodný dav spokojených, nespěchajících...., chtěl bych umět být mladým Italem v létě, ani by mi nevadilo být jím i v zimě :-)



Odpoledne míříme k největšímu mimoalpskému italskému jezeru (čtvrtému ze všech), Trasimento. Nebe dostálo žádosti meteorologů a zatáhlo se. Ne úplně, mraky se občas roztrhají a slučníko pak pošle své paprsky soustředěné do jednoho místa, které v okolní šedi nechá vyniknout. Pomalu se přesouváme do Castiglione del Lago, kde nacházíme STPL u přístavu pod městem, ale žádné vybavení zde není, naopak je znát, že tady už dnes pršelo a travnatá plocha je podmáčená. Stojí tu asi tři obytky, ale než stačíme něco málo pozdně poobědvat, dvě odjíždějí.



další pokračování cesty: Něco málo z Toskánska

Už jste jezdili na kole na Nový rok? Je pravdou, že teploměr ukazoval šest Celsiusů, ale rovinatá promenáda podél jezera vybízela sundat kola z nosiče a alespoň kousek se svézt. Projeli jsme i staré městečko nad jezerem, z teras pod jeho hradbami se otevírají moc pěkné výhledy na jezero a kopce protějšího břehu. Moc jsme toho nenajezdili, ale na Nový rok dobré. A když jsme na STPL přivazovali kola zpět na nosič, už jsme tu stáli osamoceni. I to nám pomohlo k rozhodnutí, noc je ještě mladá – stmívá se kolem půl šesté, přejedeme ještě dvacet kilometrů do dalšího městečka na naší cestě, ale to však už patří k zemi toskánské.

12/2012

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace