Něco málo z Toskánska

Při cestě od jezera Trasimento v Umbrii se definitivně setmělo a také rozpršelo, déšť však do rána nevydržel. Toskánské Montepulciano se probouzí do mlhy, k nám do auta se neodbytně vkrádá zima. Teploty vzduchu ve dne i v noci nás ve střední Itálii trochu překvapily.

Mysleli jsme si, jak tři plynové bomby na tři týdny pobytu ve slunné Itálii musí stačit, ale ouha, po sedmi dnech cesty došel plyn v té druhé, na třináct dní zbývá jediná. Místo prohlídky starého města tak hledáme, kdo by uměl doplnit prázdné plynové nádoby, tehdy ještě bez strýčka googla a bez chytrého telefonu. Povedlo, způsob plnění by se však nejspíš inspektorům bezpečnosti práce moc nezamlouval. Teprve s pocitem budoucího "tepla, sucha a bezpečí" se můžeme vydat do strmých uliček města.

Montepulciano je s nadmořskou výškou přes 600 metrů toskánským nejvýše položeným. Jezdí se sem za procházkami po historickém centru městečka (o jeho vzhled se postarali především florentší stavitelé a architekti strýc a synovec Sanaglla a modenský rodák Vignola – zakladatel baroka) a také za skvělým červeným Vino Nobile z místních vinic, okusili jsme obojí. Volíme toulání se městem bez předem určeného cíle, hlavní náměstí s nejhezčími a nejcennějšími budovami však pochopitelně minout nemůžeme. Během dne se naštěstí i mlha rozpustila, znovu se ukazuje sluníčko, užíváme si i nádherné výhledy ze skalních teras, na kterých je staré město vybudováno.



Jen pár kilometrů vedle stojí další toskánský skvost, městečko Pienza. Nechal je postavit papež Pius II., realizaci svých plánů svěřil architektovi Bernardu Rosselinovi. Důvod stavby byl poněkud marnivý, na místě budoucího města v té době stála vesnička, kde se papež narodil. Realizace díla začala roku 1459, architekt Rosselin postavil během tří let čistě renesanční město, kde je dodnes velmi patrná snaha o architektonické rozlišení církevních a světských budov. Chloubou města je náměsti Pia II. a jeho tři stavební skvosty – katedrála, biskupský palác a radnice. Přestože náklady byly obrovské a jeho výstavba velmi rychlá, papež si svou novou rezidenci užil jen dva roky. Svou pozornost městu věnoval ještě jeho synovec a následovník Pius III., ale pak už si Pienza žila svým vlastním životem bez dalších zásahů mocných. I proto jsou dnes všechny důležité budovy zachovány v původním stavu.



V San Quirico d´ Orcia, ještě menším a prý trochu zanedbaném městečku stavíme už po setmění, láká nás prohlídka nádherného románského kostela Collegiata. Znovu se ukázalo, že “noční” vidění některých míst může být příjemným zpestřením cesty, svatyně za umělého osvětlení na nás zapůsobila majestátním a tajemným dojmem.

Na noc využíváme parkoviště vyhrazené pro obytné vozy v Bagno Vignoni na souřadnicích 43° 1´44.93"S 11°37´28.37"V, do centra ke středověkým lázním je to odtud asi kilometr. Otevřený bazén s termální vodou k léčebným účelům využívali už Římané, proto je dnes chráněn jako historická památka a legálně se v něm už nikdo nevykoupe. Nedaleko odtud termální voda stéká ze stráně do údolí, tady najdeme jednak staré polozbořené nádrže na termální vodu, ale také krásné vápencové kaskády tvořené usazeninami, které sem voda za tisíciletí přinesla. Všechny pramínky se stékají v průzračném tyrkysově zbarveném jezírku v údolí. Pěšina po straně tohoto výjevu pak umožní jeho důkladnou prohlídku.



Jako další aktivita se nabízel výletík po okolí na bicyklech nebo prohlídka dalšího historického městečka – Montalcina. Pro ně jsme se rozhodli, nejspíš jsme neudělali úplně dobře. Kola už jsme do konce naší cesty nepoužili a Montalcino nás zas až tak nenadchlo. Nejspíš už jsme těch městeček viděli příliš, fičel tam studený severák, a přestože se slunížko opíralo do starých zdí, žádná vedra zde nepanovala. Ani místní vyhlášené víno Brunello jsme nekoupili, tak třeba někdy příště.



Teď už nás magickou silou přitahuje středomořské pobřeží. Poměrně dlouhý přesun do Piombina jsme si zpestřili krátkou procházkou kolem zřícenin kláštěra San Galgano, prý nejpozoruhodnější gotické stavby v Itálii. Postavili ho cisterciánští mniši – v roce 1218 románský kostelík na nedalekém kopci, později gotický klášterní areál pod ním. Jednalo se o velmi nákladnou a sedmdesát let trvající stavbu, ale mnichům dlouho nesloužila. Už v roce 1329, tedy čtyřicet let po jejím dokončení přišel do kraje hlad, který následovala černá smrt – mor. Klášter stál na úrodné půdě, nebyl nijak chráněn, v okolí žádné město nebo vesnice, byl tedy velkým lákadlem a také snadným cílem pro potulné žoldnéře a lupiče. Mniši odolávali násilí do roku 1500, pak klášter opustili a přesunuli se do bezpečí hradeb města Siena vzdáleného odtud asi 25 km.

pokračování výletu: Poklid i zážitky z lednové Elby

My jsme po procházce poseděli hodinku na sluníčku a v pozdním odpoledni vyrazili na cestu do přístavu Piombino. Sluníčko zapadající do Středozemního moře nasvítilo růžovými odstíny kopce ostrova Elba, našeho dalšího cíle.

1/2013

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace