Naivní veršíky z obytňáku - o přírodě
Prší, z přírody srší,
nesmírně spokojená, rozpálená je do zelena
Hloh
Něžný rozkvetlý hlohu, děkuji ti za polohu,
za tvou nevoňavou krásu i za sílu tvého hlasu,
kterým sis mě přivolal do Petrohradských skal.
Strakapoud
Strakapoud běhá po pařezu, říká si, na strom nepolezu,
tady mám jídla prostřený stůl, do dřeva zobákem buší jen vůl.
Dlouho jsem se na něj díval a on mi ani malinko nevěnoval pozornosti, ani projíždějícím hlučným vlakům. Nakonec si nejspíš řekl, že má bílé bříško dostatečně naplněné a odletěl. I já jsem mohl pokračovat v cestě Klánovickým lesem.
Jedu lesem, mezi vřesem,
nevím, kde jsem,
hlavně že mám naivní verš.
Ukázat na mapě | Vladi Štekr
Komentáře
Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!