Na vánočních trzích cestou do Portugalska

Včera jsme se konečně po mnoha přípravách dočkali. Ještě jsme vyhověli našim rodinám a zahráli s nimi tu pro nás trochu pokryteckou hru na nejkrásnější svátky v roce, nabrali jsme do nových plnících lahví plyn a tmavou nocí jsme vyrazili k západní hranici.

Na naši zatím nejdelší, šestitýdenní cestu. A také jsme si hned vychutnávali ten pocit, jak nemusíme nikam spěchat. Jak to bude fajn, když dojedeme do plánovaného cíle prvního dne a jak se nic nestane, když skončíme jinde. Těsně před půlnocí jsme našli STPL (N 49°26´26", E 11°51´42" zdarma) v Ambergu a protože nás čekalo několik volných stání, zůstali jsme tu. Těšili se na ranní procházku historickým městečkem spojenou s obhlídkou adventních trhů, první "turistickou" aktivitu téhle cesty.

 

Neradi vstáváme úplně brzy, ani když nás čeká dlouhý den. Nebe nad Ambergem se tvářilo celkem přívětivě, polovina obyvatel "štelplacu" už nejspíš ujížděla k domovu, když jsme očima vytlačili rtuť teploměru ještě o stupínek výš. Dali jsme si pusu na zahájení vánoční cesty a vyrazili do ulic. Ke hradbám je to od parkoviště pár set metrů, za nimi začíná trochu jiný svět. Nedělní klid, tiché uličky, líný tok řeky Vils mezi historickými budovami. Nejoblíbenější kavárna otevírá až v deset, dnes se tu snad sešlo půl městečka na snídani. Kněz sloužící adventní mši v nedalekém městském kostele ví, kdy skončit, aby se mu ovečky nerozutekly před kázáním.

 

Ve středověku tady asi vládl jiný ruch. Už ve 12.století byl Amberg důležitým místem, kde kupci uzavírali obchody, zboží přijíždělo převážně po vodě z Dunaje přes Naab. Potvrzují to záznamy v knihách kláštera Ensdorf stejně jako přidělení městských práv o pár let později. To už k rozvoji města napomáhaly i tzv. kladivové mlýny, ve kterých se za použití vodní síly rozkovávala v okolí těžená železná ruda.

I do českých dějin se Amberg zapsal, 26. srpna 1596 se tady narodil falcký kurfiřt a předbělohorský český "zimní král" Fridrich Falcký. My jsme však nejvíc hledali stánky vyhlášených německých adventních trhů. A našli, jen zcela uzamčené a odpočívající nejspíš po rušném sobotním večeru. Už zmíněná protější kavárna se zatím zcela zaplnila věřícími i náhodnými návštěvníky, personál se teprve rozebíhal do rušného dne. I proto jsme zvolili sice méně útulný za to naše kofeinové potřeby lépe a rychleji uspokojující sousední podnik.

 

pokračování zde: Adventní oběd u Atlantiku

Prošli jsme náměstí s radnicí, uličky kolem kostela i nábřeží říčky, která v nejhezčím úseku omývá zdi zámku, až při odjezdu jsme ještě zahlédli nějakou zajímavou stavbu (tvrz?). Čekala nás dlouhá dálnice do francouzského Besanconu s gigantickou pevností na skále nad ohybem řeky, ta měla zpestřit naše pondělní putování. I z parkoviště 47°13´40.25"S 6° 2´9.29"V je na ni nádherný výhled, pro nás noční a dobře osvětlený. Jen celou noc tluče déšť do střechy Malibu a vítr se opírá do jeho stěn takovou silou, že ráno jako nejmenší zlo vidíme rychlý odjezd k Atlantiku pod Pyreneje, na další dlouhou silniční etapu. Tady už nás čekají, věříme, už jen samá pozitiva, sociální jistoty a radostné perspektivy.... Ještě sice všechno sledujeme "z rychlíku", už jsme však na vysněné zimní cestě za sluníčkem.

12/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace