Na týden do Polska - Wielkopolski park narodowy

Týden je v Polsku zatraceně krátká doba, návštěvník musí volit mezi možností vnímat do hloubky a nepostoupit daleko nebo vybrat si určité cíle a směřovat k nim. Našimi cíli byly tři národní parky.

A prvním z nich Wielkopolski park narodowy. V národních parcích to často bývá komplikované s parkováním obytných aut přes noc, proto jsme jako první místo zvolili 52°15´20.389"N, 16°50´10.105"E na hranici parku a města u rekreačně využívaného jezírka. K písečné pláži 200 metrů, k vyhlídkové věži o kousek dál, další krásná procházka s kočkou na vodítku. Vyběhla až na věž, dolů už se jí nechtělo, tedy zpáteční cestu absolvovala v náručí své paní. Také u věže je volná parkovací plocha, která umožňuje přespání na 52°15´16.200"N, 16°50´1.939"E, kousek stranou je k dispozici Toi toika.

 

Po úvodní procházce sedám na kolo a vyrážím vstříc prvním kilometrům značených cest. Kromě úseků v těsné blízkosti nejnavštěvovanějšího jezera Goreckie jsou všechny pro cyklisty průjezdné, nikde žádné restrikce. Do parku vstupuji u vesnice Pozegowo, u symbolické brány je také k dispozici parkoviště na nezpevněné ploše, cena na den 7 PLN a v rozsáhlém textu co vše se nesmí není žádná zmínka o obytných autech. I tady jsou k dispozici přenosné toalety a navíc dřevěnné přístřešky. Protože je dnes pondělí v říjnu, stojí tu jen tři auta, dovedu si však představit ten nápor v teplých letních víkendových dnech, zvláště přihlédnu-li k blízkosti lidnaté průmyslové Poznaně. Pískovou cestu do oblasti lesů a jezer stráží kámen s vytesaným pamětním nápisem, podobných ještě pár při výletech národním parkem potkáme. Pak už se na kole dobře sjízdná cesta svažuje k jezeru Kociolek.

 

Tichá zádumčivá hladina odráží obrazy okolních lesů, padlých stromů i modré oblohy. Na březích je celkem dobře patrná blízkost civilizace díky pár předmětům, které do divoké přírody úplně nepatří. Objedu jezero po modré značce z východní strany a brzy stojím u zákazové značky pro cyklisty na cestě ke Goreckému jezeru. Je prý v parku nejhezčí a také nejnavštěvovanější, nejspíš proto zákaz. Dnes tu potkám tři lidi. Po krátké úvaze se rozhodnu zákaz neporušovat a nechat si pochod kolem tohoto klenotu na druhý den. Cestou k velmi cenné lokalitě jezeru Skrzynka potkám hromadu brčálově zeleným mechem porostlých kmenů poházených po zemi, pak už sjíždím hrbolatou úzkou pěšinkou. Raritou malého jezírka je jeho postupné zarůstání rašeliníkem a z toho pramenící druhová pestrost rostlin a nižších řad živočichů. V těchto věcech se moc nevyznám, oceňuji spíš podzimní barvy řídkého porostu břízek nebo houpavou vodou nasáklou půdu pod nohama při pokusu dostat se alespoň trošku blíž ke břehu jezírka. Pro mě mystické místo, jsem nesmírně rád, že jsem sem zabloudil.

 

Naopak z dalšího pokračování cesty už tolik nadšený nejsem. Vyjíždím z lesů, přes vesničku Gorka se dostávám k jezeru Lodzko – dymaczewske, jenže jeho břeh už tvoří hranici parku a je hospodářsky využívanou plochou. Kolem nedalekého Witobelského jezera navíc stojí vesnice Lodz je břeh obsazen spoustou rekreačních i obytných domů. Spletí neznačených cest, které mě vedou přece jen trochu víc vnitrozemím chráněné oblasti, dojíždím k rašeliništi Debienko, to na mě však působí spíš jako mírně zanedbaná pastvina. Ve chvíli, kdy "cesta" kodrcá mezi borovým lesem a kukuřičným polem, se bavím "bojem" zemědělců s divočinou. Kukuřičné pole bývalo ohrazeno elektrickým ohradníkem, ten je však povalen v délce několika set metrů a úroda je zdevastována. Nejspíš divočákům chutnalo :-), protože vysvětlujte stádu hladových divokých zvířat, že pro tohle jídlo si nemohou dojít. Není to tak dávno, co jsem vyslechl rozmluvu dvou vesničanů "to je k neuvěření, drzá srna, kam až si troufne"... Navíc, když se ti štětináči jistě dozvěděli, že žijí v národním parku :-). Ale vážně, není to tak, že člověk zvěři ubírá stále více životního prostoru?

 

Za takových úvah projíždím neudržovanou cestou a z lesa se mírným stoupáním vyšvihnu na úzkou asfaltku, která ústí na širokou a frekventovanou. Ráno jsem úplně neodhadl potřebu svého tepelného komfortu, začínají mi mrznout uši a při každém přerušení fyzické aktivity cítím mírný chlad. Proto rezignuji na trasu okolo nejsevernějšího výběžku parku a k Roznowskému jezeru, jeho severní břeh je beztak zastavěn domy rozšiřující se vesnice. Několik kilometrů dlouhý úsek v hustém provozu hlavní silnice však také není nic příjemného, s velkou radostí odbočuji v Rosnowsku na zelenou značku. Ta mě brzy dovede do mladého listnatého lesa, odbočku k Jaroslawieckému jezeru míjím v euforii z hladké, pohodové mírně terénní jízdy. O výhled na tento přírodní klenot však nepřijdu, cesta ústí v osadě Jaroslawiec a tady se můžu kousek vrátit po okružní pěšině. Modrá klidná vodní plocha zasazená mezi listnaté lesy, malé písčité plážičky a občasné plochy rákosin je mi balzámem pro oči i duši. Znovu stojím na jednom z míst, která jsem tady chtěl najít. Do Jaroslawiece však vede silnice, proto je tady přece jen o poznání rušněji než ráno uprostřed lesů.

 

Jak mi začíná být už opravdu dost zimička a jak se blížím pomalu zpět k autu, moje pozornost automaticky ochabuje a soustředí se na jediný pohyb a to dolních končetin do pedálů bicyklu. Jen proto jsem přehlédl nejznámější bludný balvan. Celá oblast národního parku je výsledkem činnosti skandinávského ledovce v poslední době ledové a ten sem při svém rozšiřování se "dovezl" několik velkých kamenů. Poznat to lze podle horniny, ač všude okolo se pohybuji po píscích, balvany jsou z tvrdého kamene a jejich složení odpovídá horninám dalekého severu. "Pomník lesníkům" je vytesán právě do takového kamene.

Ředitelství národního parku sídlí v zámku Jeziory, jeho park poskytuje několik neopakovatelných výhledů na Gorecké jezero. Ochranáři se však ve svém zámku pozamykali, zarouškovali a schovali tak, že by pro mě snad bylo jednodušší proniknout k řediteli nápravného zařízení, než k vyhlídkám v parku. Je vážně na čase vyrazit na cestu do tepla obytného auta. Navečer ještě jedeme do Mosiny doplnit zásoby, plyn a hladinu kofeinu a cukrů, za šera se vracíme na rovnější parkoviště u vyhlídkově věže a těšíme se na zítřejší pěší výlet.

 

Ráno přejíždíme do osady Jeziora, kterou jsem včera prozkoumal při cyklistice, po poměrně dlouhém přemlouvání získáváme parkovací listek v ceně cca 40,- Kč na celý den a vyrážíme po červené značce k jezeru Gorecki. Jeho jižní část lemuje široká vycházková cesta v těsné blízkosti břehu a tu bychom rádi obešli. Jezero je prý nejhezčí v celém národním parku, zdobí je i dva ostrůvky. Po chvíli tedy procházíme pěknou a dnes úplně opuštěnou cestou, jsme nesmírně spokojeni s tím, kde jsme a co tam děláme, hezky si povídáme. Oba se s Haničkou shodujeme na tom, že právě v takových chvílích je nám moc dobře a děkujeme za to přírodě i sobě navzájem. Kdyby se mě někdo v životě zeptal na to, jak si představuji přenádherný a harmonický partnerský vztah, chtěl bych si vzpomenout právě na tuto chvíli.

 

Díváme se na tichou rozlehlou hladinu jezera, míjíme další z bludných balvanů, zastavíme se i na malé plážičce ohraničené dřevěným zábradlím. Pak si nacházíme téměř neznatelnou pěšinu lesem po břehu jezera, je to jako kdybychom z hlediště pro diváky najednou vstoupili do centra dění. Cesta po protějším břehu je o poznání uzší, členitější, sem už s největší pravděpodobností nedělní vycházkáři zabloudí málokdy. Potkáváme jediného člověka za celý den, jede proti nám na horském kole po "zakázané" cestě. A nutí mě znovu k úvahám o smyslu nařízení, příkazů, zákazů a všeho toho tolik omýlaného v dnešní bacilové době. Ten chlapec si tam prožíval krásné chvíle svého života, nikoho neomezoval ani neohrožoval, jsem si jist, že ani přírodu neničil. Přesto si dovedu představit, jak by se do něj pustil kde jaký mravokárce a zastánce "pořádku". Proč si to umím představit? Není to tak dávno, kdy jsem byl tím mravokárcem a občas mě podobný záchvat stále ještě umí zamlžit mysl. Děkuji Bohu, že ty případy se mi stávají stále méně častěji.

 

Proti většímu ostrůvku uprostřed jezera je upravena pěkná vyhlídka. Z divoké změti listnatých stromů a keřů tu na svět vykukují ruiny zámečku jedné ze dřívějších šlechtičen, nad ně se tyčí torzo uschlého stromu obsazné hejnem kormoránů. Tito černí dokonalí rybáři pokud si zamanou na nějaký strom a zahnízní na něm, jeho osud je zpečetěn. Živí se výhradně rybami, jsou pro ně schopnit potopit se velké hloubky, jejich trus je však natolik agresivní, že takové hnojení žádná rostlina dlouhodobě nepřežije. Také spousta listů keřů na ostrově je tou bílou hmotou obalena. Pokocháme se vyhlídkou ještě z malé písčité pláže, pak vystoupáme po vysokých schodech na strmý břeh a ještě chvíli pokračujeme po značce. Tam, kde bychom se měli obrátit k téměř stejné zpáteční cestě, se rozhodujeme pro obejítí celého jezera po neznačených stezkách. Délka výletu zůstane stejná a možná zažijeme trochu víc dobrodružství.

 

Nejdříve nás široká vozová cesta dovede na západní konec podlouhlého jezera, pak se uchýlíme na úzkou pěšinu, která břeh lemuje. Občas se ztrácí mezi popadanými stromy, několik z nich mají na svědomí ostré bobří zuby. Mnoho jejich zářezů do kůry i dřeva je hodně čerstvých, jiné naopak zčernaly po letech. Je poznat, že tlupě těchto hlodavců se na jezeře daří. Když už se zvedá silný vítr, když procházíme opravdovou změtí popadaných stromů, když už s určitou nejistotou začínáme hledat směr k širší a bezpečnější cestě, narazíme na zeď zámeckého parku v Jeziorech. Podél ní vystoupáme nejprve vysoko nad jezero a pak odbočíme po vyježděných kolejích od terénních aut směrem k vesnici a parkovišti, kde na nás čeká vyhřátý camper. Ještě "vyvenčíme" na chvíli kočičku, než vyrazíme na nejdelší přejezd našeho výletu do Polska. Více než 200 km na sever na nás čeká národní park Tucholskie Bory.

10/2020

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace