Na Kysuce, na Beskydy

Smělé plány obsahuje můj modrý šanon, sahám do něj, než vyrážím na výlet. Karpatské jsou asi nejsmělejší, k Alpám jsem se ještě neodvážil. Teď stojím pod beskydskými kopci a sebevědomí cyklisty už dávno vzalo za své. S batůžkem a trekovými holemi si však ještě troufám od kostela ve Vyšném Kelčově.

přečtěte si i příběh: Není každý den posvícení na Radhošti

Až na hlavní beskydský hřeben a slovensko českou hranici po asfaltu, čím je cesta uzší, tím strmější má sklon. Jdu po cyklotrase, kde bych kolo nechtěl ani tlačit natož se pokoušet na něm jet. Kelčovské sedlo jsou první beskydské výhledy, jimž vévodí protáhlý Smrk a kulatější Kněhyně posazené vedle sebe. Nadmořská výška obou přesahuje 1200 metrů.

 

Hřebenem mířím k Bumbálce, pochopitelně vzhůru, jen tady už po zpevněné cestě. Ono vzhůru pak vnímám jako snesitelné. Fascinuje mě, kolik tady v těch odlehlých končinách a vysoko v horách bydlí lidí. Starousedlíky střídá mladá generace, staví si roubenky moderně vybavené. Než dojdu k chatě Kminek, musím se ještě vyškrábat jedním pořádným krpálem a druhou stranou sejít dolů. Téměř prázdná hospůdka chráněná v sedle hor je mým azylem pro příští půlhodinku.

 

A pak znovu nahoru a znovu dolů a znovu nahoru. A znovu úchvatné výhledy na obě strany hlavního beskydského hřebene k monumentům hor moravsko – slezských a na Javorníky. Smutníky je shluk chalup v sedle pod Beskydem, i tady staví novou roubenku. Sestoupil jsem k chalupám strmou kamenitou cestou a ještě horší stoupám k lyžařskému areálu a k Masarykově chatě. Dívám se na panorama Smrku, Lysé hory a Travného, jen stále nechápu, jak sem mohou obyvatelé dojíždět teď za skoro sucha, natož v zimě. Ke každé chalupě však vedou v trávě vyjeté koleje od aut.

 

Místo úvah raději opouštím hřeben a pomalu klesám k dalším samotám na Hlboké na slovenské straně. Tady potkávám tu nejhezčí chaloupku, láska na první pohled. A barvy počátku podzimu na druhý. K autu do Kelčova šlapu ještě skoro hodinu, střídají se lesy a louky kolem samot. Přenádherná pestrá krajina bohatá na daleké výhledy i malebná zákoutí. V poslední části sestupu se na stromech objevují dřevořezby křížové cesty, sleduji ten známý příběh pozpátku a nějak mi to nehraje. Že by si tolik osvícená osobnost přála, aby se na její trpící výraz ve tváři dívala celá euroamerická populace více než dva tisíce let? Nedokážu tomu uvěřit, v přírodě se mi to všechno zdá být přesně naopak. Ta trpí jen ve chvíli, kdy ji začne ovlivňovat, omezovat, přetvářet a zneužívat člověk a především jeho mysl. Možná tato myšlenka je stejný výplod mé mysli.

 

Místo takových rouhání se řídím dle křesťanského miluj sám sebe alespoň tak, jak miluješ bližního svého (nebo to bylo jinak?), jedu si koupit kafe a frgál a mířím do místa dnešního noclehu. Někde na souřadnicích 49°20´59.161"N, 18°28´25.484"E pod vleky ski areálu Makov si orestuji dva přírodní řízečky, otevřu lahvinku skvělého veltlínka a než usnu, poslouchám koncert jelení říje. A ještě chvilinku vnímám svou blaženost a nesmírnou spokojenost. Možná byl dnešek pro mě tím nejkrásnějším dnem letošního podzimu.

9/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace