Na kole na houby s kosou? Na Svitavsko

Na kole na houby? Určitě ano, do lesů kolem Svitav, jen kosu nechte doma. Zcela jistě by své využití našla, ale se na kole špatně vozí... :-) a v garáži obytného auta by také mohla nějakou škodu nadělat.

blízko je také: Nad Orlicí pod Mýtem

Sám jsem si z tohoto výletu domů nepřivezl ani "komprdičku", podle slovníku mé maminky jedlou houbu s bílými čárkami pod kloboukem. Třeba holubinku nebo růžovku. Způsobila to však absence koše na nosiči kola, nikoliv chudé lesy. Listnatými, jehličnatými i těmi smíšenými vedla nejméně polovina mé trasy, a přestože všechna přilehlá parkoviště byla zaplněna auty místních sběračů, hlouběji v lesích nastával houbařský ráj. Ani není třeba opouštět cestu. Sice nesbírám, mám i tak obrovskou radost ze množství i z druhové pestrosti hub jedlých i hub hezkých, barevných.

 

Cestou k místu spaní na okraji osady Pazucha nedaleko Litomyšle ( 49°52´34.900"N, 16°22´33.500"E ) mi rádio v autě přehrává úžasnou knížku o lese a životě stromů, proto si při dnešním putování uvědomuji, jak jsou houbičky pro les důležité. Připadá mi, že ze svého podzemního neviditelného, přesto mnohem složitějšího, rozlehlejšího a spletitého království vykukují jen lidem a zvířátkům pro radost a obživu. Vůbec mi nevadí, že tu pestrost barev, tvarů a struktur spodních částí hlaviček neumím pojmenovat. Dnes houby přitahují mou pozornost víc než stromy, dokonce i víc než výhledy. Těch si nejvíc užívám v úvodu a v samém závěru trasy, naopak lesy projíždím po zbytek necelých 40 km dlouhého výletu.

 

Bonusy navíc? Pro mě fakt, že po mnoha letech častého projíždění hlavním tahem kolem Svitav jsem poprvé mohl trochu prozkoumat okolí míst notoricky mi známých zpoza oken všech možných typů aut. Průjezd kolem rybníků v těsné blízkosti bývalého okresního města dnes zcela vyhrazených rejdění labutí. Návštěva památníku včelích matek, prostý kámen na místě rozlehlé louky, na které němečtí včelaři počátkem minulého století množili včelí společenství. Dnes jsem kámen téměř přehlédl, kdosi se tu nejspíš za dotační eura zviditelnil obří konstrukcí odpočívadla ve tvaru starého včelího úlu. Tedy jestli jsem to, co mi připadalo dost nesmyslné, správně rozpoznal. Jedno však zřizovateli upřít nelze, info tabule o životě včel z jejich pohledu na svět mě přiměly si také uvědomit pár kamínků z mozaiky, kterou skládá každý den matka příroda.

 

A ještě jedna věc mě tady donutila použít šedou kůru mozkovou ke krátké úvaze. Západně od Svitav je v lesích vyznačeno několik okruhů pro vozíčkáře, občas souběžně s cyklotrasou. Nepotkal jsem žádného, kvalita cesty po dešti ztěžovala i průjezd zdravého cyklisty na horském kole. Pár dní před tímto výletem jsme však projižděli kolem rehabilitačního ústavu v Kladrubech a mně se ty dvě události v prostoru pod lebkou propojily.

 

Kdyby k tomu došlo, našel bych v sobě sílu a odvahu cestovat i s handicapem? Dokázal bych se dostat do takové kondice, abych mohl absolvovat podobné cesty, kterými projíždím dnes? Pokud ano, dochází mi, měl bych pořád ještě otevřeno obrovské množství příležitostí k cestování, focení obrázků a k psaní blogu. A mohl bych třeba také objevovat nové cesty pro značení vhodných tras pro vozíčkáře. V žádném případě by se mi taková situace nelíbila, nicméně kdyby k ní přece jen mělo dojít, snad si vzpomenu na dnešní výlet, na dnešní myšlenky, na toto povídání, abych si ho mohl ve správnou chvíli znovu přečíst. Snad by na mě zapůsobilo stejným způsobem, jako otočení kličkem startéru působí na spalovací motor.

 

9/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace