Mezi vinice a váté písky

Dnešní výlet startuji ve Veselí nad Moravou, náměstí stranou od hlavní silnice (48°57´13.678"N, 17°22´43.253"E) je upraveno jako velké parkoviště a zpravidla tu bývá volno i pro delší obytné auto. Plocha je rovná, šlo by tu jistě i přespat, na posezení před autem nebo ogrilování nějakého kousku masa nebo zeleniny to však dobré nebude. Za tímto účelem volím 48°57´32.638"N, 17°28´29.894"E asi 10 km odtud u kostelíka sv. Antoníčka nad Blatnicí.

První úsek trasy mě vede po vyasfaltované cyklostezce, pěkně po rovince na rozjetí se před výšlapem na kopec nad Moravským Pískem. Cesta do vinic nad Bzencem na Zadní horu postupně stoupá, míjí hezkou starou nově zrekonstruovanou budovu zámeckého vinařství, víno je tu však vyráběno, za nákupy musím do Bzence. Občas polevit ve šlapání a ohlédnout se zpět mi pomáhá se nadechnout a současně poskytuje daleké výhledy na hřeben Bílých Karpat s jeho dominantou, nejvyšší Velkou Javořinou.

čtěte také příběh: http://www.camper.photo/clanek/pribeh-vsednich-dnu-v-zemi-moravske/?clanekId=146

 

 Od rozcestí na Zadní hoře je výhled k jihu nejhezčí, abych se mohl podívat i k severu, musím ještě chvíli stoupat po cyklotrase k Domanínu. Ze Zadní hory po žluté turistické značce mezi hezky upravenými i staršími a trochu zarostlými vinicemi postupně sjíždím ke kapli sv. Floriana nad Bzencem. Dochovaly se z ní jen zbytky zdí, výhled na město a na zalesněnou rovinu za ním je odtud excelentní.

 

Oblast borových lesů je právě to, co mě sem přivádí. Bývala tu moravská poušť, písek sem navál vítr v době, kdy z území na sever od naší země odtál poslední ledovec. A ten písek má právě ledovec na svědomí, vznikl drolením hornin pod ním. Takto naváté duny jsou ještě leckde patrné, říkají jim "váté písky". Zhruba před dvěma stoletími přišli lesní hospodáři s nápadem území zalesnit a celkem se při té činnosti zapotili, dlouho trvalo, než se i nenáročné borovice uchytily. Bohužel, právě tím však zničili hojná společenství pískomilných rostlin a živočichů, jež tu žili. Tak se stalo trochu paradoxem, že dnes nejcennějším územím jsou odlesněné plochy podél železnice nebo na bývalém vojenském cvičišti.

 

Z Bzence tedy po severním okraji borových lesů přejíždím do Vacenovic, pak na jih k Žižkovu dubu. Je to památný strom, prý největší v Česku – 4,80 metru obvod kmene, 34 metrů obvod koruny, 22 metrů výška stromu. Jen jeden podobný mu někde konkuruje. Do osady Bzenec – Přívoz po žluté už je to jen kousek, navíc celá lesní trasa je rovinatá. Tady se chytám modré turistické, proti proudu Moravy mě dovede až zpět k autu.

Ještě jednu, tentokrát technickou zajímavost, cestou míjím. Kousek od Vnorov kříží řeku Moravu Baťův kanál, dnes uznávaná a znovu funkční vodní cesta pro malá plavidla. V době vzniku však čluny naložené uhlím vytěženým v dolech u Hodonína tahali nejprve koně, později traktory. A tady tahače nemohly přes samotnou řeku, navíc čluny musely překonat často dravý proud. Proto zde byla zřízena "lanovka", která čluny pomocí lan přes řeku přetáhla. Její zbytky jsou dodnes patrné a každý si může představit, jak zařízení pracovalo.

5/2015

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace