Maďarské vánoce - jezero Fertö-tó

Národní parky jsou těmi nejzachovalejšími územími přírody na světě, v Evropě je takových uzemí více než tři sta. Mnoho z nich můžeme najít i v zemích, kde bychom to až tak nečekali, třeba v Maďarsku. Pro Čechy nejbližším z těch maďarských je národní park Fertö-tó a právě tam začínal jeden z mých vánočních výletů.

Jako místo prvního noclehu volíme parkoviště u zámku ve Fertödu, nejspíš nejcennější stavební památky v této části země. Zámek je barokní a mnoho let patřil šlechtické rodině Esterhazyů. Právě ta započala s vysoušením okolních bažin. Pomohli sice lidem ke snažší obživě, sobě k větším ziskům z majetku panství, ale budoucí generace lidstva a mnoho druhů živočichů ochudili o jejich původní životní prostředí. Naštěstí se jim to nepovedlo úplně, dodnes můžeme spatřit alespoň část původní krajiny mokřadů v severozápadním cípu Maďarska.



Do interiéru zámku se sice nedostaneme, to nás tolik netrápí, máme svůj způsob, jak si prohlížet hrady, zámky nebo historická centra měst. Jdeme se projít a snažíme se nasát atmosféru místa. Tady nám otevřená brána umožňuje vstup na nádvoří, vystoupat po zámeckém schodišti, obejít celý objekt a vychutnat si neobvyklé pohledy na zámek z parku nebo z bludiště vysokých tují sestříhaných do pravidelných kuželů. U parkoviště je i přes zimní čas otevřena občerstvovna, zkoušíme jednu z maďarských specialit – palačinku. Není snad v zemi restaurace, která by tento moučník nenabízela. Zdejší palačinka za moc nestála, proto se k tématu vrátíme při příležitosti lepšího kulinářského zážitku.



Na přípravu letošního výletu jsme neměli moc času, ještě pár dní před odjezdem nebylo jisté, zda cestu zrealizujeme. Míříme tedy do Sarrodu, do informačního střediska pro národní park. Máme sice nějaké návody na absolvování několika naučných stezek v parku, jenže ty jsou tupě přeloženy překladačem z googlu – jak také jinak z maďarštiny – bohužel i s názvy míst, odkud jsou cesty vedeny. Chceme tedy získat přesnější informace a především nějakou solidní mapu parku. Rozsáhlý komplex budov je sice otevřený, ale jedinou přítomnou osobou je vrátný, který ovládá pouze svůj vlastní světový jazyk. Procházíme tedy opuštěným infocentrem, ale žádnou mapu, kterou bychom si mohli odnést, nenacházíme. Tím jsme pochopili, že naše překlady z domova jsou přece jen na přijatelné úrovni a vydali se hledat první naučnou stezku.



Měla začínat kdesi u splavu kanálu mezi obcemi Sarrod a Fertöuljak, v místě, kde jsme přejížděli můstek přes jakýsi kanál jsme narazili na zelenou značku a tabuli označující hranici národního parku. Auto jsme odložili na pastvinu vedle silnice a po zelené vyrazili. Okruh měl být dlouhý asi tři kilometry, jenže když jsme pochodovali už více než půl hodiny stále rovně, bylo jasné, že okruh vypadá jinak a že zřejmě nejsme na správném místě.



To však vůbec nevadilo v prožívání pozitivních emocí. Procházeli jsme nefalšovanou stepí, kdesi v dálce před námi vystupovaly z podvečerního oparu první alpské kopce. Všude ticho, klid, ostrůvky sporé vegetace, na datum v kalendáři nezvykle teplo. Jen my jsme se stali rušivým elementem, když jsme ve vzdálenosti asi dvěstě metrů vyplašili početné hejno divokých husí. Svým hodně hlasitým gágáním nám jasně dávaly najevo, kdo je ve stepi doma. Tady už bylo jasné, že nejsme na naučné stezce, vrátili jsme se k autu a pokračovali dál.



A dobře jsme udělali, správný splav jsme našli asi o dva kilometry dál a tady skutečně stezka začínala. (47.679201,16.847227). Mimo jiné jsme tu zahlédli i největší odvodňovací kanál v oblasti – Hanság, co však zaujalo nás, byl výstavní kousek bílé volavky a kousek vedle ní volavka šedá. Stezka nejprve vede podél kanálu, přes jeho tok přehlížíme hladinu dvou mělkých jezírek a jejich opeřené obyvatele. Jezírek je v okolí mnohem více, i na rakouské straně. Jejich hladina značně kolísá podle stavu vody v jezeře Fertö-tó. Že takové jezero neznáte? Ale ano, jde o Neusiedlersee nebo také Neziderské jezero, na svém jižním konci přesahuje do Maďarska. Na dohled odtud leží farma, kde jsou chovány typické maďarské bílé krávy s dlouhými černými rohy. Procházka není dlouhá, je zpestřena několika vyhlídkovými body. Přicházející šero nevadí, cesta je široká a dobře schůdná.



Po setmění uvažujeme nad místem dalšího noclehu a vyhrává vesnice Fertörákos, protože tam někde by snad měla začínat další naučná stezka při silnici k Šoproni. Místo jsme nenašli, za to jsme si všimli směrovky ke koupališti, tam jsme tušili rovný plácek k přenocování. A tak jsme dojeli až k hladině Neziderského – Fertö-tó jezera, a protože ráno se přihlásilo modrou oblohou, jako první ranní aktivitu jsme zvolili procházku po zcela opuštěném rekreačním středisku obklopeném jen vodou a rákosím. Jak tam bylo nádherně pusto a jak tam musí být v létě narváno lidmi....



Ve Fertörákosu jsme zkusili navštívit lom, kde lidé těžili mramor už ve středověku, navíc z vrcholů skal by mohlo být vidět na jezero a nekonečné porosty rákosí v jeho jižní části, jenže areál lomu je zavřený až zamřížovaný. Zkusili jsme tedy obejít plot, obvykle bývá aspoň trochu děravý, ale tady naopak byl čerstvě záplatovaný. Ani tak jsme o výhledy na jezero nepřišli, pohledy určitě stály za trochu námahy a pár kroků do kopce.



Aby byl výlet vyvážený, po troše přírody je potřeba vyhledat zase trochu kultury, přesunuli jsme se tedy do Nagycenku. Tady byl postaven další zámek rodem Szecheniyů a především hrabě Isztván (1791 – 1860) byl poměrně kontroverzní postavou. Jako mladík putoval po šlechtických sídlech Evropy, nejvíce se mu líbilo na britských ostrovech. Tady se zamiloval do techniky a parních strojů a po návratu do Uher se rozhodl, že pro svou zaostalou zemi musí něco udělat. Postavil tedy několik železničních tratí (nedaleko zámku je ke zhlédnutí malé želeniční muzeum pod širým nebem), jeho dílem je také proslulý řetězový most v Budapešti, na Dunaji zavedl paroplavbu a dovezl i parní rypadla na čištění řečiště řeky Tisy, choval ušlechtilé koně, pěstoval a vyráběl hedvábí, postavil silnici přes Železná vrata Dunaje. Jenže po revoluci v roce 1848 se nervově zhroutil a při opakovaném záchvatu choroby spáchal sebevraždu.



Obejdeme tedy zámek, prohlédneme si parní mašinky v muzeu a pak jedeme vstříc dalším cílům naší cesty Maďarskem.

12/2013

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace