Lotyšsko - Riga a Kemeri - z města do lesů

Kde jinde začít návštěvu Lotyšska, než v jeho hlavním městě. Navíc, když Riga je opravdu městem hezkým a příjemným, když patnáct minut od centra můžeme "bydlet" v camperu v městském kempu (a doplnit tam všechny potřebné a vypustit všechny nepotřebné kapaliny).

Kemp najdeme na souřadnicích N 56°57´22.70 ´´ E 24°04´42.20´´, ale pozor. Cena cca 25 EUR za posádku včetně připojení do zásuvky platí od poledne do druhého dne znovu do poledne, tedy chceme-li si vyhradit na prohlídku města celý den, musíme s tím počítat.

předchozí část: http://www.camper.photo/clanek/litva-vilnius-a-trakai-symboly-davne-minulosti/?clanekId=155

Zakladatelem města na řece Daugavě byl Albert von Buxhoeveden, z dnešního pohledu vzato poměrně kontroverzní osoba. Pocházel z Brém a do Pobaltí se vydal v roli kněze – vojáka, který si dal za úkol obrátit zdejší pohanské obyvatele na křesťanskou víru. Za každou cenu... Že za bohulibými myšlenkami stál nejspíš zcela jiný zájem, tedy o zájem bohatství, o tom svědčil velmi prudký rozvoj nového města. Po řece sem na rozměrných vorech připlouvalo zboží z vnitrozemí, především dřevo, kožešiny a len, překládalo se na zámořské lodě, a putovalo dál do celé Evropy.

Však také Riga byla v roce 1282 připojena k velmi dobře prosperujícímu svazku hanzovních měst. Dávalo to logiku, městu vládl řád livonských rytířů, německý řád, a hanzovní města byla bohatá německá města na pobřeží Severního a Baltického moře. Protože nástup křesťanství v Lotyšsku opravdu provázelo mnoho násilí, byli místní obyvatelé velmi opatrní ve vztahu ke zdejším církevním hodnostářům. Nebylo tedy divu, že zde velmi rychle našlo své podhoubí protestantské náboženství a bohužel, ani to se neobešlo bez krveprolití. V roce 1524 byli z Rigy vyhnáni všichni mniši a protože město bylo obklopeno rozpínajícími se velmocemi Ruskem, Švédskem a Polskem, nemohl řád livonských rytířů tyto tlaky dlouho vydržet a v roce 1562 se zcela zhroutil.

Při té příležitosti také místní lidé vyplenili katolické stavby, i to je důvod, proč se v Rize nezachovalo příliš mnoho středověkých památek. Nicméně i za nadvlády jiných národů Riga až do počátku novodobých dějin vždy zůstala německým městem s velmi dobře prosperujícím obchodem.

A za čím vyrazit do starého města dnes? Dvěma nejznámějšími turistickými cíli jsou Doma laukums – náměstí, kterému vévodí katedrála, a Radniční náměstí s Domem Černých hlav. Rižská katedrála je největší katedrální stavbou v celém Pobaltí. Její stavba začala v roce 1211 na příkaz Alberta von Buxhoevedena, již zmíněného zakladatele Rigy, kněze a válečníka a také prvního rižského biskupa. Přestože budova prošla během staletí mnoha více či méně citlivými rekonstrukcemi a úpravami, dodnes si zachovala vzhled velmi podobný tomu původnímu. Asi nejcennějšími prvky jsou cihlové vzory zdobící vnější stěny katedrály. Protože náměstí je plné kaváren a restaurací se zahrádkami, můžeme se pohledem na monumentální dílo kochat i vsedě třeba při pití lotyšského národního nápoje – piva nebo dobré kávy.

Radniční náměstí je z velké části lemováno moderními budovami postavenými za sovětské éry, protože původní domy byly zničeny za války. Přesto tady najdeme jeden architektonický klenot. Tedy spíš jeho repliku, ale i ta stojí za naší pozornost. Dům Černých hlav byl velmi cennou gotickou stavbou, ale i on byl těžce poničen válečnou mašinérií, jeho torzo pak po válce Sověti srovnali se zemí úplně. Po získání nezávislosti lotyšský parlament rozhodl o znovuvybudování tohoto domu v jeho původní podobě, stavba začala v roce 1995 a v roce 2001, kdy město slavilo 800 let od svého založení, byla dokončena.

Dům, dalo by se říci s trochou nadsázky, byl sídlem tehdejší "hospodářské komory", zpočátku se tam scházeli členové různých spolků, ale později si ho zabrali ti z nejmocnějšího spolku svobodných a nezávislých obchodníků. Sami si říkali "Černé hlavy" na počest svého patrona římského světce a bojovníka severoafrického původu Maurice. A to zpočátku bylo už ve čtrnáctém století, kdy byla první část dvoudílné budovy postavena.

Nicméně míst, která chceme v Rize obejít, je mnohem víc. Hned vedle Radničního náměstí stojí gotické cihlové kostely sv. Petra a sv. Jana, přičemž ten první vyniká vysokou věží. Zajímavé svým příběhem souboje ega odpadlíka a ostatních členů cechu jsou budovy Malého a Velkého cechu. Odpadlík si po nuceném odchodu z cechu postavil vlastní podobně honosný dům hned naproti a vyzdobil jej věžičkami se soškami koček. Jejich zadečky směřovaly k budově původního cechu – ten si brzy u městské rady vymohl povinnost odpadlíka otočit sošky o 180°. Nemineme ani Prašnou věž, zbytky hradeb se Švédskou bránou nebo pitoreskní domy Tři bratři, jedny z nejstarších ve městě.

Na rušný městský den je nejlepší kompenzací pobyt v lůně matky přírody. Nedaleko Rigy na západ najdeme asi nejznámější lotyšské přímořské letovisko Jurmalu, tam si moc klidu neužijeme. Jeho součástí je i městečko Kemeri, správní středisko Národního parku Kemeri. Dříve to bývalo lázeňské město, dnes tady "pes neštěkne". Přesto, chceme-li alespoň trochu poznat národní park, určitě tudy pojedeme. Nejprve zvolíme souřadnice N 56°57´22.70´´ E24°04´42.20´´, to je placené, avšak nijak významně, parkoviště uprostřed lesů, odkud jdeme na asi hodinu až dvě podle tempa naší chůze trvající procházku do rozsáhlého rašeliniště. Naštěstí je celý okruh veden po dřevěných chodnících. Ony jsou to tedy okruhy dva, my si dáme "osmičku", uvidíme vše, co vidět lze a stejnou cestou půjdeme jen asi 500 metrů. A dojít až k vyhlídkové věži se určitě vyplatí, tak rozlehlé a díky mnoha jezírkům členité rašeliniště u nás nenajdeme. Pokud to jen trochu půjde, zvolíme k návštěvě této lokality všední den, bude to určitě lepší pro klid na prohlídku. Jede se sem sice jen šotolinovou ne příliš širokou silnicí, tu však běžně o víkendech používají zájezdové autobusy domácích i ruských turistů, o kterých rozhodně nelze říci, že by se chovali tiše.

Na turisty naopak zcela jistě nenarazíme na břehu jezera Slokas, na místo N 56°57´22.70´´ E 24°04´42.20´´ znovu dojedeme po šotolinové silničce, malé parkoviště je umístěno těsně pod vyhlídkovou věží. Přenocování tady je jistě možné, jen se musíme smířit s tím, že jsme relativně daleko od civilizace. Za krátkou procházku po břehu jezera a za výstup na vyhlídkovou věž jsme odměněni výhledem na celé jezero. A když se trochu zaposloucháme, slyšíme i šumění moře, je odtud vzdáleno jen pár kilometrů vzdušnou čarou.

Při putování Pobaltím se, bohužel, nejspíš šotolinovým silnícím zcela nevyhneme. Jedna taková vede i na sever od města Kemeri do vesnice Antinciems, která leží blízko dalšího rozlehlého jezera Kanieris. Souřadnice N56°57´22.70´´ E24°04´42.20´´ jsou na široké šotolinové silnici, jež lemuje břeh jezera. Odtud se pěšky vydáme dál po silnici a po několika stech metrech najdeme odbočku doleva, na jejím konci stojí rybářská základna a vyhlídková věž. Jestliže tady odbočíme znovu doleva, po chvíli dojdeme k úzkým dřevěným lávkám poskládaným na pontony. Převedou nás přes pásy rákosí a menší volné vodní plochy uprostřed porostu. Jako kdybychom nahlíželi do ptačího panelákového sídliště, všude kolem nás je živo. Na písčitém ostrohu stojí další patrová dřevěná věž s výhledem na téměř celou plochu rozlehlého a z velké části rákosím zarostlého jezera. Dál pokračujeme jedinou příjezdovou cestou sem, brzy dojdeme k silnici a po ní opět vlevo až k autu. Celá cesta měří něco přes tři kilometry, lze ji absolvovat i na kolech, jen průstup rákosím budeme mít trochu ztížený.

pokračování: http://www.camper.photo/clanek/lotyssko-baltsky-roh/?clanekId=157

Po návratu k autu už nás dělí jen několik kilometrů prašné cesty od Lapmežciems, vesnice, která leží na baltském pobřeží. Pokud chceme ušetřit našemu autu pár kilometrů jízdy mimo asfalt, i tudy můžeme z Kemeri dojet k okružní trase na jezeře. Silnice P 128 je něco jako příbřežní magistrála, po ní odbočíme doleva a vydáme se na severovýchod k dalším lotyšským cílům. První dvě vesnice na cestě, Ragaciems a Klapkalnciems jsou dle instrukcí knižního průvodce zachovalé rybářské obce na pobřeží a je pravdou, že cestou mezi nimi nenarazíme ani na hotely ani na plážová letoviska. Tam někde také nacházíme místo na nocování na břehu moře.

7/2017

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace