Léto po valašském způsobu

Po loňském letním výletu plném zvratů se mi letos znovu poštěstilo navštívit Vizovické vrchy. Abych "narovnal" energii, na noc jsem se vrátil téměř do stejných míst, kde nás loni navštívila smrt. Pravda, byla to "jen" smrt zvířátka, přesto domácího miláčka, a zasáhla naše srdce velmi bolestivě.

Pro dnešek míjím ten zvláštní prostor mezi polní cestou a zahrazeným areálem letiště pro letecké modeláře, který nám před rokem doporučila věhlasná aplikace, a sice trošičku s obavami a vyjetými kolejemi v podmáčené louce nahoru, přesto nakonec bez nejmenšího problému vyjíždím na Chrastěšovské paseky na 49°14´12.816"N, 17°51´49.368"E a až do setmění se těším z krásných výhledů do dalekého okolí. Ráno sice sjíždím do města na odstavnou plochu u stadionu (49°13´7.345"N, 17°51´26.792"E), i zde je možné přespat, důvodem je však jen nechuť končit cyklistický výlet dlouhým výjezdem na původní stanoviště. Čím nechci končit, tím musím začít, tedy po červené značce vycházející z vizovického náměstí stoupám nejprve po úzké asfaltce, pak rozbitou polní cestou. Ještě jednou se rozhlédnu na místě mého dnešního noclehu a jsem za něj nesmírně rád, ranní pohled už postrádá měkké nasvícení k západu se sklánějícího slunička.

 

Hned vzápětí poprvé bloudím, nechce se mi do blátivé cesty a právě ta je, bohužel, ta správná. Dlouhou lesní pasáž hřebenovky provází vytrvalé i když ne příliš strmé stoupání, které alespoň na chvíli končí na Oškerových pasekách. Kromě překrásného výhledu na zalesněné hřbety tady najdu i partyzánský pomník a tabuli, která lidem sděluje smutný příběh obyvatel téhle zapadlé samoty z konce světové války. Ještě dlouhou dobu mi běží hlavou myšlenky s příběhem spojené a jak už to tak u mě bývá, ani zdaleka se neshoduje společensky uznávaná pravda s tou mou. Celé mi to zastřešuje jedna věta: Kde není oběť, nemůže být ani pachatel...

 

Hlavní, na co si já teď musím dávat pozor, je prudký padák mírně kluzkou cestou ve stínu lesních velikánů, abych se ani já nestal obětí třeba mé mysli neustále mi něco vnucující :-). Od Trávníků se mi naskýtá hezký pohled na kopce nad Jásennou, ale to už znovu stoupám stále po červené k Syrákovu. Nejvyšší bod první poloviny výletu se jmenuje Na Stráži a skutečně ho stráží stožár nějakého operátora, vysílátora, přijímátora či koho. Mě se tady moc líbí průhled řidčím lesem ke Všemině a dál na kopce na západ a za chvíli na opačnou stranu k Beskydům. Rozeznávám Radhošť, někde mezi mnou a jím defilují Javorníky a Vsetínské vrchy, snad i tam se někdy s kolem podívám. Pak už následuje prudké klesání do sedla Hranice mezi Všeminou a Liptálem, kde se mi líbí dnešní den asi nejvíc. Daleké výhledy na vzdálená pohoří i blízké louky pořád ještě plné spousty letního kvítí, valašská polňačka světlé béžové uprostřed všech odstínů zeleně. Úzkými remízky oddělené pastviny, občas osamělý strom, mohl bych se tady dívat snad celé hodiny. Na to však nemám trpělivost, spíš mě napadají myšlenky, jak sem pozvat kamarády v obytných vozech, jak tu nádheru ukázat dalším lidem. Zdá se to být chvály hodné, jenže já v těch myšlenkách spíš vidím hluboce zakořeněný návyk: starej se o ostatní, o sebe až pak, někdy. Jenže "ažpaky" jsou ta nejhůř překonatelná pohoří.

 

Po hladkém asfaltu sjíždím do Liptálu, zdejší poměrně zdevastovaný zámek objíždím dokola, aniž bych si ho v první chvíli povšiml. Místo, kde bych se mohl něčím posilnit se mi zdá natolik plné "cizích" lidí, že se raději napojím na zelenou značku a stoupám k Vartovně. Další rozhledna, na kterou jsem nevyšplhal, ty vzdušné a hodně vysoké prostě nejsou nic pro mou vystrašenou hlavičku. Přesto vystoupám alespoň do dvou třetin i díky tomu vidím většinu kraje kolem sebe. Kdybych tady stál před dvěma lety, nemohl bych to povědět, ale dnes mám obrovskou radost z toho, že velkou část z okolních kopců už jsem navštívil. A také z toho, že ještě podobně velká část na mě čeká. Nějak si neumím představit, že bych z Valašska jednou odjížděl s pocitem, jak už jsem poznal vše, jak už se sem nemusím vracet.

 

Na Vartovnu stoupá cyklistická trasa nazvaná Hornolidečská magistrála. Mám jí použít ve sjezdu dolů, místo toho však sestupuji pěšky, velmi pomalu a opatrně s pocitem, že po kolmé zdi se chodí vážně špatně. Asi v půli potkávám dalšího cyklistu, který zcela zdrcen s řidítky vysoko nad očima tlačí svůj bicykl vzhůru. Jen ke mně vyčerpaně vzhlédne a špitne: "už tam budu?" a mě nenapadá jiná odpověď než: "vítejte na valašské cyklotrase". :-). Díky tomu chvíli poklábosíme odkud a kam a jaká je cesta na té druhé straně. Moje modrá pokračuje nad Prlov, a přestože alespoň chvílemi jedu z nejvyššího kopce v okolí, dost často znovu stoupám. Když to není hodně nahoru a nebo hodně dolů, alespoň se motám mezi blátem, kameny a loužemi.

 

Bez baterie a elektropomoci bych tady byl jen jednou, protože těžko bych dojel až do cíle. S největší pravděpodobností bych někde padl vysílením do mlází a tam by mě našla až nějaká příští vyspělejší generace a podivila by se nad tím, jak pán světa člověk bídně zhynul rukou té, o níž si tak trochu myslí, že jí vládne, přírody :-). Kolem kopce Vrch a samoty Závratě jedu ještě po zelené značce často otevřeným terénem s pěknými výhledy, poslední mou dnešní společnicí je žlutá. Na vyhlídce nad vesnicí Ublo potkám partu v proti terénu "obrněných" Ladách Nivách, u hospody už ani nestavím, k autu nemám daleko, jen jediný kopec. Do Vizovic už opravdu nezbývá nic jiného, než klesat, a protože přijíždím po jiné žluté, než u které na mě čeká obytné auto, stíhám ještě pohár s vanilkovou a skvělý flat white v zámecké čokoládovně. K prohlídce zámku a městečka však už energii nenacházím stejně jako k dalšímu plánovanému výletu v Hostýnských vrších. Tady si alespoň dopřávám klidnou noc na Trojáku (49°21´13.697"N, 17°48´46.880"E), abych se v neděli nezmohl na nic jiného, než dlouhou cestu domů.

P.S.: Tímto bych rád poděkoval Pepovi Macigovi za radu a zlínskému MAT servisu za prodej a montáž konečně funkčního zařízení, díky kterému můžu kdykoliv doplnit do mého milého obytného Malibu plyn, to byl pravý motiv cesty.

8/2021

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace