Kudy jsem vjížděl do Orlických hor

V Deštném v Orlických horách kdysi dávno otevřeli jeden z prvních zimních kempů v Čechách. Mě tehdy omrzel Harrachov a na několik zim jsem ještě přívěs umístil právě sem. V mnoha pátečních podvečerech jsem do hor stoupal silnicí od Dobrušky a sliboval si, jak ta místa prozkoumám v létě.

Ještě pár let trvalo, než jsem to udělal, našel jsem dost "atraktivnějších" cílů, a tady všechny cesta na kolech vedou nejdřív vzhůru. Naštěstí ne strmě, spíš pozvolna. Jako třeba cyklotrasa z Dobrušky, ano tam se narodil Jiráskův F.L.Věk a dodnes tam ošetřují jeho rodnou chaloupku. Cyklotrasa má číslo 4060 a občas z ní zahlédneme říčku Dědinu.

 

U Pasek vyměníme cyklotrasu za turistickou modrou, stoupá přes Kamenici do Rovného. Proč asi dali lidé vsi právě toto jméno? Aby se cyklopoutník nadechl k poslednímu kopci do Šedivin. Tahle víska mě lákala všechna léta zimních cest, od hlavní silnice sem stoupá červená značka. Tolikrát jsem zahlédl na ukazatali to jméno. A kostelík z mnoha zimních vyhlídek kolem Deštného, teď k němu stoupám rozkvetlou loukou. Po té lákavé červené sjíždím k rozcestníku, abych mu pověděl, že sice po dlouhé době, přesto jsem tu zpět. Že právě jeho červená šipka mě k téhle cestě zlákala.

 

A ještě jednou stoupám od silnice stále po červené k Nedvězí, domky jsou tu rozházeny po horskému způsobu, při jejich stavbě se nešetřilo prostorem. O bydlení ve stráních až tolik nikdo nestál. Za to rozlehlé pastviny poskytují další výhledy ke kostelíku v Šedivinách i na kopce Orlických hor. Po prudkém sjezdu míjím v Dolech zelenou turistickou, ta by mě už bez velkých překvapení dovedla zpět do Dobrušky. Kdybych si nevymyslel, že chci ještě vidět Bystré a Ohnišov, trochu kultovní vesnice Orlických hor.

Kdo jede z Dobrušky k horám, zaručeně si všimne nápadného renesančního hřbitovního kostela sv. Ducha na okraji městečka, však mám i jeho obraz navždy vryty v paměti. Dnes si můžu prohlédnout v klidu a nahrát ten obrázek na kartu fotoaparátu, k autu už mám jen kousek a k procházce po náměstí Dobrušky zbývá ještě hojnost času.

když už budeš tady, jukni také sem Kudy pod Krkonošemi

Na druhý výlet vyjíždím z Nového Města nad Metují, jeho náměstí a zámecká věž je hodně dobrým identifikačním kódem k rozpoznání. Však jsme také v městské památkové rezervaci a po výletě na kole nepohrdneme procházkou zámeckým parkem.

 

Dnes vyjíždím po červené k Ohnišovu, cesta vede údolím Janovského potoka a úplně dobře na kole sjízdná není. Naopak cyklotrasa 4325 do Janova a Sněžného by byla sjízdná dobře, kdybych ten kopec uměl udýchat. Kde bych si tehdy nechal zdát o elektrokole. Proto často zastavuji a otáčím se, výhledy do nížiny za mými zády jsou daleké, i když trochu fádní. Nejhezčí roubenka Sněžného je hospůdka, jak milá kombinace. A zelená cesta na Skutinu mě nechává prohlížet si a zkoušet fotit táhlý hlavní hřeben Orlických hor.

 

Po červené sjíždím do Nového Hrádku a údolím Olešenky do Pekla. Tohle místními dobře známé údolí Metuje jsem prošel už ve dřívějších výletech, jenže vždy jen k vyhledávané restauraci. Nikdy jsem nepokračoval hlouběji do údolí a dnes to můžu napravit sjezdem na kole opačným směrem. I když mě už dost bolí zadeček, nenechám si ujít úzkou, přesto hezčí a klidnější červenou turistickou a pohrdám asfaltkou na opačném břehu říčky. Na asfalt dojde na posledních kilometrech k Novému Městu nad Metují.

6/2013

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace