Krušné hory startují Komáří hůrkou a Cínoveckým rašeliništěm

Podceňované Krušné hory už dávno nejsou "špinavé". Naopak příroda tu nádherně regeneruje, dlouhé táhlé hřbety lákají k vyjížďkám na kolech bez velkých převýšení.

A všudypřítomná saská hranice dává výletům nádech dlouhých cest, za ní lidé už mluví jinou řečí. Kdo sem zavítá častěji a začne hledat to společné, brzy si povšimne zajímavých souvislostí. Stačilo by vygumovat období odsunu Němců a socialistického budování pohraničí a nikdo by možná žádný rozdíl mezi oběma stranami nepoznal. I když, exodus uprchlíků z české strany Krušných hor tu má mnohem delší tradici. Po třicetileté válce odešlo spousty protestantů, v tvrdě katolickém prostředí "naší" strany nemohli projevit své vyznání. A řeč lidí tehdy byla stejná bez ohledu na umístění hraničních kamenů.

 

Někdy v devadesátých letech jsem se poprvé s "kruškami" potkal, přejel jsem na kole jejich široký hlavní hřeben dlouhý skoro 200 km a od té doby se sem vracím. Po koupi obytného auta snáze a častěji :-). Postupně od Komáří hůrky dál na západ s každým výletem projíždím na kole to, co považuji za nejhezčí na české i saské straně. Kolo je pro mě ten nejlepší dopravní prostředek pro poznávání starých horských cest a vesnic, lesů a kopců, obytné auto tím nejpohodlnějším krušnohorským penzionem.

 

Na Komáří hůrku vyveze turisty z Krupky lanovka, obytným autem sem můžeme přijet od Adolfova, z Krupky nebo od Cínovce. Jen málo pod vrcholem najdeme rozlehlou plochu k přenocování a ideální start pro cyklovýlet. Vrchol Komáří hůrky rozhodně nemineme, jen je dobré trochu rozmyslet čas návštěvy. Asi nejméně vhodná je polední doba, kdy je lanovkovými turisty plně obsazena restauračně vyhlídková terasa a výhled k Českému středohoří bývá zastřen mlžným oparem. Po modré značce projedeme Fojtovice k hraničnímu přechodu, přes Fürstenau nás už povede německá cyklotrasa. Jedeme otevřenou krajinou, vrchy hřebene v okolí Cínovce se předvádějí jako na výstavě.

 

Cyklotrasa sjíždí do Geisingu, pěkného saského městečka, my ale nechceme ztrácet výškové metry a raději traverzujeme nápadný kopec Kohlaukuppe (na vrcholu stojí rozhledna) a přijíždíme do Zinnwaldu. Na saské straně ještě chvíli zůstaneme, odtud je za ne vysoké vstupné přístupný pěší okruh Cínoveckým rašeliništěm. Kola nám pohlídají u pokladny. Často dřevěnný haťový chodníček prochází porosty kleče a mezi temnými jezírky, v červenci je zdobí bílé chomáčky suchopýrů. Nejzhezčí partie jsou přehlédnutelné z vyhlídkové věže.

 

i v zimě je hezky kolem Cínovce: Únor bílý, v Krušných horách svalstvo sílí

Česká část obce nechvalně známá hojným výskytem sociálních pouličních pracovnic už dávno v tomto směru nevyniká, spíš najdeme nějakou tu občerstvovnu a pokocháme se výhledy na saskou stranu hor. Naše pohledy nejvíc upoutá městečko Altenberg s dobře patrnými stopami důlní činnosti. Zpět ke Komáří hůrce pak dojedeme po červené turistické dálkové trase E3 úbočím Cínoveckého hřbetu zčásti zalesněnou a zčásti otevřenou a na výhledy bohatou krajinou.

7/2008

Při "nových" pohledech do mapy této části hor mě zaujalo, kolik zajímavého je k vidění v Krupce a jejím okolí. Hornický skanzen, zřícenina hradu, hrázděný dům, muzeum. Vše propojuje Naučná stezka a zastřešuje památka zapsaná v roce 2019 do knihy světového kulturního dědictví UNESCO Hornická krajina Krupka. Asi tuším, kam bude směřovat jeden z podzimních "výletů obytňákem".

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace