Krušné hory podzimní - magie barev

S podzimem přichází do Krušných hor překrásný barevný čas. K výletům na kolech je třeba se už přiobléci, někdy počkat na pozdější čas, kdy se rozpustí mlhy v údolích. Zvláště v době inverzí je čára mezi šedou temnotou podkrušnohorských měst a prosluněnými hřebeny hodně tenká.

Po letním výletě na Komáří hůrku a Cínovec jsme se v říjnu posunuli kousek na západ a na první kolo okruh vyrazili z Moldavy. Na velmi krátký, protože oblast jsme už znali a program na ten den jsme si vymysleli krásný a současně náročný. Pláně nad Moldavou se mi neokoukají snad nikdy. Už úzká pro auta neprůjezdná asfaltka od kostela dolů k hraničnímu přechodu v údolí Moldavského potoka nutí při jízdě na kole k úzkostlivě pomalé jízdě, jak jinak bychom se mohli rozhlížet a kochat barevnou podzimní přírodou.

 

Pak kousek po tělese bývalé železnice nás dovede na Teichhaus, osadu městečka Holzhau, které se však krčí ještě daleko a hlavně hluboko v údolí. Tam my však nesjíždíme, brzy odbočíme doprava a necháme se další cyklotrasou dovést k Žebráckému rohu. Tady začíná ta pravá pastva pro oči, však také po žluté značce míříme k bývalé osadě Pastviny. Tam neuhneme se značkou, to by byla velmi náročná stezka, raději pokračujeme alejí jeřabin po lyžařské magistrále až k silnici na Fláje. Odtud nás úzká a rozbitá panelová cesta dovede dolů do Moldavy.

 

Nijak dlouho neodpočíváme, hned se přesouváme autem kolem přehradní hráze nádrže Fláje do Českého Jiřetína. Čeká nás ještě jeden krátký cyklovýlet, svezeme se po Krušnohorské červené magistrále. Z počátku stoupáme údolím až na vrchol Jelení hlavy, ten nám poskytne hezký výhled na lehce zvlněné zalesněné hřebeny západním směrem. Pak sjedeme k přírodní rezervaci Černý rybník, mohl bych se hodiny dívat do modré hladiny zarámované okrovými odstíny usychajících trav a opadávajících lístků mladých břízek. Jen stejně mladé smrčiny si drží svou tmavou zelenou, za to je hladím očima. Protože mé první setkání s těmito horami bylo o rezavých umírajících stromech, dnes je vše naštěstí jinak.

 

Do Mníšku teď už vede upravená cyklotrasa, my jsme ještě museli použít rozblácenou a podmáčenou cestu červené hřebenovky. Naštěstí pro nás, stoupání už jsme měli za sebou. Ve vesnici jsme překročili hranici a současně říčku Svídnici a po území bývalé NDR jsme se po žluté značce vraceli zpět. Žlutá brzy přešla v zelenou a červenou, nezměnil se však zpevněný povrch, cesta rychle ubíhala. Dovedla nás k přehradě Rauschenbach na říčce Flöra. Moc jsme se tady nezdržovali, však se sem podíváme za pár desítek minut autem.

 

Vrcholem večera se stala vyhlídka z kopce Schwartenberg nad Neuhausenem. Na rozdíl od české strany do Saska padají krušnohorské hřebeny jen velmi pozvolna a občas ještě vykřiknou v podobě nějaké sopečného výlevu. Tyto vrcholky dnes lidé využívají jako exceletní výhledové body. Pokud sem zavítáme v podvečerním čase měkkého světla a dlouhých stínů, překvapí nás i na počátku podzimu nové odstíny barev, daleké obzory i velmi rychle přicházející chlad. Leckde včetně Schwartenbergu se na to turistické spolky dobře připravili a postavili pro poutníky horské boudy, dnes většinou přestavěné na sice ne luxusní, přesto hotýlky či penziony. Vůni a atmosféru si pohostinství ponechala.

 

Ke startu nedělní cyklistické vyjížďky se vracíme zpět na české území, v Krušných horách jsou stále velmi markantní rozdíly ve "vesnické kultuře" po obou stranách hranice. Která země je kultivovanější a která spíš divočejší, je nabíledni. Ráno nejprve po silnici míjíme vysoko nad námi postavenou rozhlednu na Růžovém vrchu nad městysem ... odkaz... Hora Svaté Kateřiny, pak stoupáme rovinami i serpentinami do bývalé vsi Malý Háj. Od kostela Nejsvětější trojice si můžeme nechat zdát, kam všude se vydáme v příštích cestách do Krušných hor. Hřebeny jsou poskládány do takové dálky, že bychom tu museli zůstat snad celý týden, abychom na kolech dojeli k poslednímu z nich. Po trase naučné stezky klesáme k Rudoltickému rybníku, další kýčovitě modré hladině podzimního výletu. Jak se mohou zdát tyto plochy zpestřením a romantikou, při pohledu na ně je třeba si uvědomit, že sloužily k velmi praktickým účelům. Jako zásobárny vody pro těžbu a zpracování rud a nebo k naplnění kanálů, kterými bylo splavováno dřevo.

 

Tady důvod, spíš tedy jeho ruiny, najdeme o pár kilometrů níže v údolí Telčského potoka při modré značce směřující k Brandovu. Stávala tu Gabrielina huť, bývalá obec soustředěná kolem železárny, kterou založil hrabě Jindřich z Rottenhanu. Odtud už nás Načetínský potok po hranici s Německem dovede na kraj Brandova a silnice mírným stoupáním pod Horu Svaté Kateřiny. Když sem dojedeme odpoledne autem, spatříme všechny její zajímavosti na necelou půlhodinu a ušetříme si prudké stoupání. Naopak, budeme-li se držet toku říčky Svidnice, sice po hlavní silnici, přesto však bez výraznějšího stoupání dojedeme do Deutschneudorfu a za hraničním přechodem i do Nové Vsi v Horách, kde už na nás čeká naše obytné auto.

10/2010

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace